Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 9. kapitola

Pohled Carlislea:

Nechtěl jsem k ní pouštět Rileyho. Bál jsem se, že by ji znovu napadl. Vím, že mi říkal, že ho provokovala, ale on si tohle nezasloužil. Nemohl za to, jaký byl, a jak se choval. Pořád byl rok starý, ale jeho dar byl užitečný. Fungoval podobně jako ten Eleazarův s tím rozdílem, že ten Rileyho fungoval na do vzdálenosti pár kilometrů. A jak se Riley dozvěděl o Petře? Když se toulal po světě zavítal, také do Evropy, kde narazil na Petru. Když se vrátil z Evropy, řekl nám, co by měla za schopnosti kdyby byla proměněná. Nechtěl jsem ji použít jako zbraň. Nemohl jsem. Mrzelo mě, jak jsem se posledních pár dní k Petře choval. Zakázal jsem jí, aby viděla Setha Clearwatera, ale měl jsem o ni jenom strach. Kdyby byla více mezi vlkodlaky, kteří se neumí ovládat, nedokážu si představ, co by se stalo. Celou věčnost bych si vyčítal, kdyby se jí něco stalo a nedokázal bych žít s pocitem viny. Byl jsem k ní moc přisný. Došel jsem k názoru, že Seth by ji nebyl schopen ublížit. Nebyl jako ostatní vlkodlaci z La Push. Byl jiný a narozdíl od ostatních nás měl rád. Seth se s Edwardem letos v červnu spřátelil, když nás napadli ti novorození v čele s Viktorií, kterou nám Seth pomohl zneškodnit. Věděl jsem, že už se ostatní vrátili z lovu. Přestal jsem pracovat na notebooku a šel jsem dolů do obývacího pokoje. Ostatní se rozešli do svých pokojů. Jediný, kdo nebyl doma, byl Edward, ale ten byl s Bellou. Usmál jsem se. Porozhlédnul jsem se kolem. Petra ještě pořád spala a měla nějak divně zalomenou hlavu. Esmé na ni starostlivě pohlédla a pak se podívala na mě. Usmála se na mě, přešel jsem k Petře a přitom jsem Esmé objal kolem pasu a políbil jsem ji. Polibek mi oplatila, ale pak se odtáhla a zasmála se.

„Nesmíme ji vzbudit,“ zašeptala a starostlivě na ni pohlédla, protože Petra zrovna ze spaní zakňourala.

„Nevzbudíme ji, neboj se,“ usmál jsem se, ale starostlivě jsem na ni pohlédl.

„Neměl bys ji odnést do jejího pokoje? Takhle ji bude bolet za krkem,“ radila mi a neklidně se na ni dívala.

„Máš pravdu, vezmu ji do jejího pokoje,“ přikývnul jsem a sklonil jsem se ke spící Petře, abych ji vzal do náruče a a odnesl do jejího pokoje.

Petra byla neuvěřitelně lehká. Bylo to jako kdyby nic nevážila a byla nadnašená vzduchem. Mohl jsem použít svoji upíří rychlost, abych ji co nejdřív odnesl do pokoje, ale nechtěl jsem riskovat, že bych ji probudil. Když jsem ji konečně donesl do jejího pokoje, položil jsem ji do postele a zakryl jsem ji teplou dekou, aby jí nebyla zima. Petra něco podrážděně zamumlala ze spaní, pobavilo mě to. Chvíli jsem ji ještě pozoroval a ujistil se, že se neprobudila, a pak jsem odešel za Esmé.

Pohled Petry:

Spala jsem hrozně dlouho. Sluneční paprsky mě začaly šimrat do obličeje, ale já chtěla ještě spát dál. Přetočila jsem se na druhý bok, abych mohla spát dál, ale bylo to ještě horší. Někdo ze mě stáhnul deku a zavrčel mi do ucha.

„Áhhh!“ Vyletěla jsem s jekotem z postele, protože jsem se zlekla.

„Budíček, sestřičko!“ zakřičel mi Emmett do ucha a hned se rozesmál tím svým smíchem.

Trochu mě zarazilo, jak mě oslovil, ale momentálně jsem to neřešila

„Jak jsi mě mohl vzbudit?“ obořila jsem se na něj a začínala jsem být rozespalá.

„Je jedna hodina odpoledne, ospalče.“ Znovu se zasmál, až jsem měla chuť po něm něco hodit.

„Já nejsem ospalá ani trochu,“ začala jsem se bránit, ale nakonec jsem se začala smát.

„Hlavně, že se ti oči zavíraj,“ řekl rozesmatě a poukázal na moji nevyspalost.

„Emmette, neměl jsi mě budit,“ ohradila jsem se.

„Hrozně si chrápala a mluvila ze spaní a já nemohl spát,“ žertoval dál, ale usmíval se.

„Šašku,“ řekla jsem nabručeně.

„Až tak?“ zeptal se mě ze srandy.

„Jo až tak,“ odpověděla jsem mu a bohužel se u toho rozesmála.

K mojí smůle se začal smát ještě víc tím svým huronským smíchem.

„Vypadáš jak Edward,“ podotknul a pokynul k mým vlasům.

„Mockrát díky, Emmette. Ty umíš zvednout náladu,“ řekla jsem sarkasticky a hodila jsem po něm polštář.

Byl to marný pokus hodit po Emmettovi polštářem, protože on ho ihned chytil.

„Díky za polštář ten si nechám,“ žertoval a zašklebil se.

„Můžeš ho dát medvídkům,“ začala jsem narážet.

„Hej!“ ohradil se. „To nebylo hezké!“

„A když jsi mě vzbudil, tak to hezké bylo.“ Ironicky jsem se ušklíbla.

„Emmette, nech ji posnídat,“ napomenula ho Esmé a nesla mi snídani do postele. „Dobré ráno, Peťo,“ pozdravila mě a otočila se ke mně s úsměvem.

„Ale jo pořád,“ zafňukal zklameně Emmett. „Já se vrátím!“

Znovu jsem se zasmála.

„Ahoj,“ opětovala jsem jí pozdrav, usmála jsem se na ni a převzala jsem si snídaní do postele. „Díky, ale já bych si přišla do kuchyně.“

„Když už jsi vstala tak pozdě, tak to stejně nevadí.“ Usmála se a vyšla z pokoje.

„No dobře.“ Zavrtěla jsem hlavou a pustila se do snídaně.

Když jsem dojedla, vstala jsem a šla jsem do koupelny. Učesala jsem si vlasy, abych je neměla rozházené do všech stran, nechtěla jsem připomínat Edwarda. A pak mě napadla jeho nová přezdívka... Zrzoun. Zrzoun si neříkal, a tak jsem mu tak říkala od teď já. Uchichtla jsem se, a musela jsem se znovu radovat, protože jsem mu vymyslela novou přezdívku. Zrzoun. Tahle přezdívka byla lepší než Rozcuch. Znovu jsem se musela smát jeho nové přezdívce. Belle by se asi moc nelíbilo, jak říkám jejímu snoubenci.. Věděla jsem, že mě ten Zrzoun slyší, ale mně to bylo jedno. Musel slyšet novou přezdívkou a určitě byl nadšením bez sebe, že jsem něco zase na něj vymyslela. Vrátila jsem se zpátky do pokoje a lehla jsem si do postele. Najednou jsem se začala cítit unavená. Zavřela jsem oči a znovu usnula...