Happiness or Hell 1. kapitola - Únos? • Vampire stories

Začínáme první kapitolou, která nese název takový, že k tomu nemusím už nic říkat. Že? Snad jen - Únos ve spánku. Pěkné bezúnosové čtení, přeje Am.

19.12.2014 (12:00), lilie • The Vampire Diares » Na pokračování, komentováno 1×, zobrazeno 732×

1. kapitola - Únos?

Pohled Corinne

Dnešní večer je stejný jako každý jiný, zase jsem skončila v posteli s notebookem a s horkým čajem vedle sebe. Trošku jsem upila čaje a hrnek jsem po chvíli odložila na stolek. Nápadů na povídky jsem měla hromadu a ještě víc - Avšak ne nějaký sepsat. Jsem na to prostě hrozná. Nikdy nemůžu napsat nějakou povídku bez toho, abych asi tři hodiny na internetu nehledala anglická jména do mojí povídky. A o co jde? Ano, pochopili jste dobře, já, Corinne Jolicová, píšu povídky. Chtělo se mi spát, ale musela jsem něco napsat. Přece jsem čtenářkám, převážně myslím že jsou to holky, slíbila že dneska něco zase napíšu!

Po chvíli mě ale přemohla únava a já potlačila zívnutí. Vypnula jsem notebook a odložila ho na stůl, sluchátka jsem vyndala z uší a pak jsem konečně zhasnula lampičku co hrdě stála na světle dřevěném nočním stolku. Lehla jsem si a zavřela oči. Nemohla jsem usnout, měla jsem z něčeho hrozně divný pocit. Citíla jsem něčí dech, ve svém pokoji jsem slyšela něčí kroky blížící se ke mě, chtěla jsem otevřít oči a rožnout světlo, které vydávala ta malá lampička, ale něco nebo spíš někdo mi v tom zabránilo. Cítila jsem, jakoby mě někdo někam v náručí odnášel, chtěla jsem otevřít oči a ujistit se že se mi to jenom zdá, jenomže únava mě přemohla a já jsem usnula.

Slyšela jsem hlasy, kvůli tomu jsem se probudila a taky otevřela oči. I když nerada, začala jsem poslouchat. Podle hlasu myslím, že jsem ani jednoho neznala.

„Myslím, že už se probudila. Už jsi ji viděl?" zeptal se někdo cizí ještě někoho dalšího.

„Ne, neviděl. Jdu se podívat," řekl ten další naštvaným a zároveň zvědavým hlasem, nadšeným.

Viděla jsem jak se otevírají dveře, takže jsem zabořila tvář do polštáře a snažila se dýchat normálně, jako když spím. Cítila jsem jak se zhoupla postel, asi si ten někdo lehl vedle mě. A ani neví, že ho chci pořádně polekat. Ne, dělám si srandu, na to mám až moc velký strach. No, ale můj ksicht možná je tolik strašidelný, že... Ne, vůbec. Nebo jo? Ne, těžko.

„Vím, že jsi vzhůru," řekl.

Já jsem se ale nechtěla tak snadno vzdát.

Asi ještě tři hodiny jsem dělala že spím, to už jsem ale byla skoro udušená.

„Jak takhle můžeš dýchat?" zeptal se mě, to už jsem ale nevydržela a podívala se na něho.

„Úplně normálně."

Když se na mě podíval, tak vstal z postele a jaksi rychle se dostal z místnosti pryč. Co, proč, kdo, jak?!

„Kde je?!" Slyšela jsem jak křičel přes celý dům, myslím.

Pak jsem slyšela už jen jak asi odcházel kamsi jinam, pryč.

„Panebože. Eleno!" křikl ten druhý, když otevřel dveře a přišel až ke mě.

Co, jak, proč?

„Co?" podívala jsem se na něho zhnuseně.

A teď jsem tady úplně osamocela, jo už zase. Ale není to takové to trapné ticho. V tu chvíli jsem se konečně vyhrabala z... Z postele. Kde to jsem?!

O chvilku později tady už se mnou byl někdo jiný, ten co sem vrthl jako první. Jo, to je on. Damon, jak jsem se o chvíli později dozvěděla. Jo, všichni tři, přišlo sem na mě celé vojsko, se mi zázrakem představili. A já doufám, že když jsem jim řekla své jméno, tak že pochopili, že já nejsem Elena, jak se mě tak uráčil nazvat Stefan, ale Corinne.

„Ale jak je možné, že jsi jí tolik podobná?" nechápali pořád.

Pokud se mě na tohle zeptají ještě jednou, nevydržím to a... Ne, ne, dost. Dost. Zahnala jsem myšlenky, které se zase dostavily. A prohodím všechny tři oknem. Oknem, které je ale tak vysoko, jak je velká hora Mont Blanc. Tak tama je asi nevyhodím.

„Můžu se na něco zeptat?" přerušila jsem je, jeden z nich, jeho jméno už si nevzpomínám, se na mě polekaně podíval.

Z jeho výrazu jsem se začala nehorázně smát, nešlo to udržet ani když jsem se kousla do rtu. Nic na tento smích nepůsobí, je to hrůza. Fakt, no škoda, že tady nemám foťák. Ihned bych si to vyfotila.

„Jasně," řekl ještě vylekaně.

Wau, ten o mě musel hodně nevědět.

„Nevím, jak jsem se tady ocitla. Probudila jsem se a už jsem tady byla," nechápala jsem jaksi.

Všichni tři se mi začaly smát. No jasně, klidně se mi smějte. Ale kdyby tenhle "barák", nebyl ve výšce Mont Blanc, jste mrtví.

„Málem jsem dostala infarkt," pokračovala jsem.

„Poznáváš to tady vůbec?" uchechtl se ještě Damon.

„Ne."

„To bys měla. Měli jsme v plánu Michalovi říct aby tě odnesl někam jinam, ale napadlo nás že se s tímhle nebudeš vyptávat," povzdechl si Stefan.

„No jasně, prozraďte sami sebe. Příště v tom s vámi nejedu, jasný?" řekl Michal a odešel.

„Cor-rinno," odkašlal si Damon.

„Jsem Corinne, čte se tam jedno r a je to nesklonný!"

lilie z rubriky: The Vampire Diares » Na pokračování