Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Katherine 2. část

- pohled Katherine -

Vyšla jsem ven z domu, chtěla jsem se trochu projít a protřídit si myšlenky. Už jsem v tomhle domě nemohla strávit víc než minutu. Věděla jsem sice, že zná Damona Salvatora, protože ji sleduju od té doby, co ho potkala, jenže... Moje plány však překazila blonďatá Caroline...

„Caroline, co tady děláš?"

„Přišla jsem se ti omluvit. Včera jsem se k tobě chovala hrozně, a jestli mi neodpustíš, úplně to chápu. Moje chování bylo neodpustitelné... Ale to co jsem řekla včera... Myslela jsem to vážně, Damon je upír a ty, jestli chceš riskovat, že se neudrží a zabije tě, klidně. Já nejsem ty, ale stejně si myslím že bys s ním být neměla," řekla.

„Caroline, chápu tě, vím co ti provedl... Ale do našeho vztahu tobě nic není, jsi moje kamarádka, ale ani Bonnie se mi do tohoto vztahu neplete. Já ani vlastně nevím, co si o tom všem ona myslí, takže i ty si to nech prosím pro sebe," zamračila jsem se na ni.

„Jasně že mi do toho něco je. Jsi moje kamarádka od první třídy, mělo by mi do toho něco být. Eleno, sakra já mám o tebe starost!" vyjela na mě.

„Jasně, Car, promiň..."

„Nechám tě být, ať se rozhodneš po svém. Ale věř mi, že budu zklamaná, pokud s ním zůstaneš," upozornila mě.

To vše co se teď událo je mě úplně jedno, ale snažila jsem se zahrát Elenu... Řekla bych, že nepoznala že se chovám nějak divně... Raději jsem zalezla zpátky do domu, nechtěla jsem potkat např. Bonnie, to by bylo blbý...

„Eleno," ozvalo se těsně za mnou.

Otočila jsem se a když jsem ho uviděla, zhluboka jsem se nadechla a promluvila...

„Damone," oslovila jsem ho. „Slyšel jsi nás?" řekla jsem beze strachu.

„Slyšel," odpověděl.

„Pak jistě víš, co teď chci udělat," řekla jsem se slzami v očích. Ano, Katherine alias já je opravdu tak slabá, ale alespoň mi uvěří že jsem to já.

„Pochopím to," usmál se na mě smutně.

„Nemůžeme spolu být," řekla jsem a přiblížila se k němu, „všichni se nás od sebe snaží rozdělit. A asi se jim to podařilo..." řekla jsem a vzlykla.

„Eleno-"

„Ne to je dobrý, Damone. Takhle to dál nejde," řekla jsem.

„Tak už to řekni!"

„Rozcházím se s tebou, Damone! Miluji tě, strašně moc, a vím že to nepochopíš, ale musí to tak být..." brečela jsem.

To jsem opravdu taková mněkota? Tohle se mi ještě nikdy nestalo... Popravdě, ještě nikdy jsem nebyla v takovéhle situaci. Nikdy jsem se nerozcházela za svou dvojnici, hrála si na ni... Pravděpodobně to bude tím, že já už na to prostě nemám. Nemůžu pokračovat v předstírání, ale zkusím to... Ikdyž to bude mnohdy těžký.

Damon se ke mě přiblížil natolik, že naše obličeje byly od sebe sotva pár centimetrů...

„Damone, ne-"

„Nech mě naposledy tě políbit," řekl a v tu chvíli mě políbil.

„Sbohem Eleno," rozloučil se se mnou když jsme se od sebe odtáhli.

„Sbohem Damone," kňučela jsem.

A pak zmizel ve tmě. Už byl večer, slyšela jsem otevírání dveří od pokoje kde jsem já, tak jsem rychle zmizela za dveře, když se otevřely a Elena vešla dovnitř, tak jsem použila svou upíří rychlost a zamířila si to ven z místnosti.