Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Katherine 6. část

Ktoré sťažovanie sa vám páčilo?

Papírek (3) Davy (1) Spoilery (1) Budík (0) Tupci (2) Nákupy (5) Drobky (9)

Celkem hlasů: 21

Katherine 6. částTak po měsíci je tady nová kapitola. Jenna je upír a Katherine potkala Stefana. Hezké čtení přeji. :)

- pohled Katherine -

Zbavila jsem se jí. Ne úplně. Proměnila jsem ji v upíra a vykopla ji z domu. Až se dozví, co se s ní děje, tak zešílí.

Teď stojím venku a opírám se o strom. Nevěděla jsem kam jít, vybrala jsem si les. Očekávala jsem, že tady nebude moc lidí. No, spletla jsem se. Okolo mě prošla jedna dívka, asi sedmnáctiletá. Měla krásné dlouhé černé vlasy. Přišla jsem k ní, chtěla jsem krev. Bez jediného slova jsem se sklonila k jejímu krku, cítila jsem jak mi povyrostly špičáky, a zakousla se do ní. Nekřičela, ale snažila se bránit, a mě bylo jedno jak moc jí to bolí. Vlastně jí to bolelo docela dost, protože jsem ji vypila do poslední kapky. Když jsem věděla, že je mrtvá, pustila jsem její tělo volně na zem a otřela si rukávem krev, co jsem měla na puse.

Sklonila jsem se k ní, vzala ji za ruku a tahala k nejbližším dvěma stromům, co jsem vyděla. Tam jsem jí nechala, neměla jsem potřebu jí nějak víc schovávat. Vrátila jsem se zpátky ke stromu kde jsem předtím byla, a znovu se o něj opřela.

Takhle jsem tam stála ještě chvíli, s nepřítomným výrazem, než jsem uslyšela kroky. Rychle jsem se otočila.

Před sebou jsem viděla Stefana. Vypadal jinak, než jak jsem ho viděla naposledy v roce 1864.

Věděla jsem už, jak se chovat, aby mě nepoznal. Vlasy mám skoro stejné jako Elena, je to zapotřebí když se snažím, aby nikdo nevěděl o mé přítomnosti. Oblečení mám podle stylu Eleny. Když musím vypadat jako ona, tak budu vypadat jako ona.

„Ahoj," řekl.

„Čau," oplatila jsem pozdrav s neskrývaným nezájmem.

„Jsem Stefan," představil se.

„Jo, já vím. Jsem Elena." Málem jsem řekla Katherine.

„Co tady děláš tak sama? Už je tma," řekl s úsměvem.

„Potřebovala jsem jít ven. Doma je to teď drsný," řekla jsem. Už snad ani nemělo cenu předstírat, že jsem Elena Gilbertová. Poznal kdo jsem, vidím mu to na očích.

„Katherine," přecedil naštvaně skrz zaťaté zuby a přitlačil mě ke stromu, chytl mě pod krkem a vůbec mě nešetřil.

„To ti to trvalo," řekla jsem a obrátila oči v sloup.

- pohled Eleny -

Probudil mě zvonek. Vyskočila jsem z postele, oblékla na sebe něco normálního a vyběhla z pokoje, seběhla ze schodů a mířila si to ke dveřím. Doufala jsem, že otevřu dveře a v nich bude stát Jenna, měla jsem oni strach.

Otevřela jsem dveře a zadívala se na osobu, co teď stála přede mnou. Neudržela jsem se a obejmula ji.

„Kde jsi byla? Jsi v pořádku? Měla jsem o tebe hrozný strach!" říkala jsem, pak mě ona odstrčila a zaraženě a vyděšeně se na mě dívala.

Mlčela, nic neříkala.

„Kde jsi byla?" zopakovala jsem, na slovo kde jsem dala velký důraz.

„Ty jsi tady... Já taky. Myslela jsem že jsi tam..." byla zmatená.

„Kde?" nechápala jsem.

„T-ty... Tys mě zabila..."

„Já jsem byla celou dobu tady," vysvětlila jsem jí. „To jsem nemohla být já."

„Vypadala jako ty. To jsi musela být ty," nevěřila mi.

Odstoupila jsem ode dveří, aby mohla vejít. Ale ona se ani nehnula.

„Proč nejdeš dál?" řekla jsem.

Udělala krok dovnitř, ale neprošla dveřmi, jen tam zůstala stát.

„Co se děje?" zeptala se jí. „Jsi v pořádku?" řekla jsem opakovaně.

„Nemůžu dovnitř," zarazila se.

„Proč ne? Tak pojď dovnitř," pozvala jsem ji.

Noha jí konečně prošla dveřmi a najednou tady byla, stála přede mnou a v očích měla strach.

V tu chvíli jsem taky měla strach, měla jsem před sebou upíra. Nemohla jsem tomu uvěřit. Když jsem Damona poprvé přivedla domů, taky nemohl vejít. Řekl mi, že ho napřed musím pozvat. Myšlenky na něj mě zase rozesmutnily, zavrtěla jsem rychle hlavou a řekla si, že na to teď nebudu myslet. Vlastně ani nemůžu.

„Tak co se stalo?"

„Včera jsem se probudila a nademnou se skláněla holka, co vypadala jako ty. Myslela jsem si, žes to byla ty. Ona si pak rozkousla zápěstí a přiložila ho ke mě, abych se napila. Pak mě udusila polštářem..." říkala zmateně. Poznala jsem na ní, že jí bolí na to myslet, vzpomínat na to. Vlastně jí i chápu, vždyť v tu chvíli zemřela.

„To jsem nebyla já," opakovala jsem jí pořád dokola a objímala jí.

„Já vím..." zamumlala. Vzlykla, brečela.

o chvíli později

„Co se to se mnou děje, Eleno?"

„Mrzí mě, že ti to musím říct takhle, ale měníš se."

„To jsem poznala, na tohle budu vzpomínat věčně."

„Měníš se v upírku. Vím, že mi nevěříš. Vlastně ani já nevěřím sobě, když to říkám já. Máš dvě možnosti..." řekla jsem.

„Jaký?"

„Musíš se napít lidské krve, abys přeměnu dokončila. Pak budeš ale upírem, napořád..." vysvětlila jsem jí prvni možnost.

„A ta druhá?" zajímala se.

„Druhá možnost je, že se nenapiješ a další den už nebudeš."

„Co? Nebudu žít, zemřu?"

Mlčela jsem, ona to brala jako ano. Ano to i znamenalo, ale já jí to nechtěla říct. Popravdě jsem byla celou tu dobu naivní, když jsem si myslela, že to před ní utajím...

„Můžu se nenapít, a stát se zase člověkem?" lapala po dechu.

„Ne, to nejde," odpověděla jsem jí s lítostí. „Mrzí mě to."

Diskuse pro článek Katherine 6. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile02.gif./] [.smile03.gif./] [.smile04.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile10.gif./] [.smile11.gif./] [.smile12.gif./] [.smile13.gif./] [.smile14.gif./] [.smile15.gif./] [.smile16.gif./] [.smile17.gif./] [.smile18.gif./] [.smile19.gif./] [.smile20.gif./] [.smile21.gif./] [.smile22.gif./] [.smile24.gif./] [.smile25.gif./] [.smile26.gif./] [.smile27.gif./] [.smile28.gif./] [.smile29.gif./] [.smile30.gif./] [.smile31.gif./] [.smile32.gif./] [.smile33.gif./] [.smile34.gif./] [.smile35.gif./] [.smile37.gif./] [.smile38.gif./] [.smile39.gif./] [.smile40.gif./] [.smile41.gif./] [.smile44.gif./] [.smile45.gif./] [.smile46.gif./] [.smile47.gif./] [.smile48.gif./] [.smile49.gif./] [.smile50.gif./] [.smile51.gif./] [.smile52.gif./] [.smile53.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

Online