Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Lost in Mystic falls - 2. část

Když jsem se vrátila zpátky do pokoje, všimla jsem si otevřeného okna. Přešla jsem k oknu, ke kterému hned nato přiletěl havran. Lekla jsem se, po chvíli jsem ho odehnala. Zajímalo by mě, co ho to napadlo, si sem takhle normálně přiletět a ani mi o tom neříct. Jo, už jsem vážně... z toho všeho zblblá. Zajímalo by mě samotnou, jak dlouho tohle vydrží v tajemství. Elenino mlčení bude až příliš nezvyklé na to, aby si nikdo ničeho nevšimnul. No, snad si nakonec nikdo ničeho nevšimne, ale to teď opravdu není můj problém. Asi bych měla začít vymýšlet, jak se odtud dostanu. Tak, aby mě nikdo neviděl. To už bude těžší.

∞8∞8∞

Brunetka odehnala havrana, který se před chvíli objevil na parapetu okna. Havran už ale nestihl ani zakrákat, protože už zmizel v dáli. Shadow se jen usmála a otočila se. Vtom za sebou něco nebo někoho uslyšela. Ne, vlastně to bylo u vchodových dveří. Nezavřela totiž okno. Naklonila se z okna a podívala se dolů, tam, kde si myslela, že byly vchodové dveře. Ale zmýlila se, tak se otočila hlavou tam, odkud slyšela ty hlasy. Myslela si totiž, že uslyší nějaká slova, která by dohromady dávaly význam nějaké věty, ale neslyšela nic. Najednou prostě všechno utichlo. Jako mávnutím kouzelného proutku, prostě ticho. Neslyšela nic.

Shadow zavřela okno, vzdala to. A navíc už ji ani nezajímalo nic z toho rozhovoru, stejně věděla, že nic neuslyší.

Potřebovala nutně vypadnout ven. I když věděla, že by neměla, otevřela znovu okno a vylezla ním. Vlastně jen vylezla na parapet, odkud měla krásný výhled na velký strom, který byl před oknem jejího pokoje. Brunetka si povzdechla, že se asi ven bez zlomení nohy nebo něčeho, nedostane. Protože nikde neviděla větev, která by byla nějak blízko oknu. Ale najednou nějaká vyšší moc zařídila, aby si ona všimla větve dřív, než se otočí a vzdá to úplně.

Konečně. Už jsem si myslela, že tady zůstanu trčet do konce svýho života.

Ale asi to mělo být jinak.

Shadow se odrazila a skočila na větev. Proletěla nad Elenou. A sakra. Takhle to opravdu skončit nemělo.

Dopadla na větev bez toho, aby si jí někdo všimnul. Naneštěstí. Neslyšně slezla ze stromu a dopadla na trávu. Tohle měla holka za sebou. Nic se jí nestalo. Rozhlédla se, ale Elena byla daleko od ní, což byl pro dívku s hnědými vlasy doslova zázrak. Zajímavé, že když ještě byla na stromě, to vypadalo, jako by byla pod ní. Samozřejmě že ona jen ve výšce a Elena na zemi. Jak jinak, že?

Brunetka se rozeběhla pryč, tam, kde ji Elena neuvidí. Teď už to jistil les, ve kterém se dívka nacházela. Byla už tma. Přesněji večer. Ne-li noc. Bylo to něco mezi tím a ona se nacházela v lese. Všude se rozprostírala mlha. Shadow už chtěla jít domů, ale rozhodla se, že to ještě chvíli vydrží. Jenže nevydrží. Vůbec ne. Ani trochu. Myslím, že tam neměla zůstávat. Nebo ještě přesněji, jít hlouběji a hlouběji do lesa. Do tmy. Zbláznila se snad?

„Ne," vyjádřila se po chvíli hnědovláska, když se před ní zjevil havran. A ona si byla jistá, že to je ten stejný, kterého viděla na parapetu, než odešla. „To není možné," nechápala.

Nevěděla, co se to děje, ve všem měla jaksi... nějak... zmatek, myslím.

Ale tohle se jí vážně nezdálo ani v jejím nejhorším snu, v nejhorší noční můře. Věděla, že dnes se ještě něco stane. A ještě líp, že tohoto havrana ještě uvidí. Dneska. Přesně dneska. Ona jen nevěděla, kdy přesně. A už v tom všem měla i zmatek. Otočila se, utíkala do svého nového domova v Mystic Falls, kde vylezla na strom, ten havran za ní naneštěstí už neletěl. Měla od něho pokoj. Klid. Konečně. Měla z toho radost.

Nakonec prolezla oknem a skočila z parapetu na pevnou, čistě dřevěnou podlahu. Byla zpátky, v bezpečí. Konečně.

Misppule, děkuji ti za komentář u minulé kapitoly. Konečně ses dočkala další a já se omlouvám, že to tak dlouho trvalo. :D