Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » The Crow - 6. část

„Jsme stejné jenom, co se týče vzhledu!" řekla jsem naštvaně.

„Máš možná pravdu, vybrala sis Damona," uchechtl se Stefan, a při tom si mne měřil svým nepříjemným pohledem.

„Co kdybys vypadl," navrhnul Damon už velice podrážděně, cítila jsem, jak se zlobou chvěl.

„Už zase?" nadzvedl jedno obočí Stefan a přiblížil se blíž ke mně. Damon samozřejmě nezahálel a postavil se přede mne.

„Holka, řeknu ti, takhle by nebojoval ani za Katherine," začal se hrdelně smát. „Pěkně sis ho omotala kolem prstíku," přiznal. A o krok se vzdálil.

Damon mě zakrýval svým tělem, zřejmě mu na mě opravdu záleží. Ano, záleží mu na tobě! Hurá! Konečně sis to uvědomila! Vždyť by byl za tebe schopný chytit i kulku.

„Já se vrátím, pro tebe, Eleno," usmál se Stefan a zmizel.

„Jsi v pořádku?" vychrlila jsem ze sebe, ledva jsem už Stefana neviděla. Damon se na mne otočil a věnoval mi ztrápený úsměv. Neuvažovala jsem a objala ho. Mé chování ho zřejmě překvapilo, ale i tak mě svíral čím dál pevněji ve své náruči.

„Stefan tě jen tak nenechá, je popoháněný krví, chce tebe, Eleno. Chce tě, protože v tobě vidí Katherine jí nenavidí! Chce tvou krev," vysvětloval mi Damon. V jeho očích jsem neviděla strach, naopak jsem viděla odhodlanost. Díval se mi do očí, zpříma. Jeho oči byly tak hluboké, modré, krásné. Trochu jsem se k němu nahnula a přitiskla jsem své rty na ty jeho. Nečekal ani chvíli a polibek mi opětoval. Jeho rty byly jemné, přívětivé. Vím, že se nemá srovnávat, ale Matt byl v porovnání s ním jenom předskokan. Bohužel, nebo bohudík je to tak. Pevně mně chytil okolo pasu a divoce se mnou narazil o stěnu, byla jsem naprosto blokovaná z jedné strany stěnou z druhé jeho pevným tělem, které se mi začínalo víc a víc líbit. Divoce jsem mu roztrhla košili. K tomu, že jsem řekla, že s ním neskočím hned do postele, se vyjadřovat nebudu, i když mi tato myšlenka celkem často probleskla v hlavě, snažila jsem se jí zamést pod koberec, nezaobírat se jí.

Damon mi svou přirozenou rychlostí sundal tričko. Jeho polibky byly tak jemné, a kdekoliv mě políbil, mnou procházela elektřina. Lehce mě líbal na krční tepně, věděla jsem, co chce, ale nebyla jsem si jistá, jestli tu bolest překonám. Netušila jsem, jak moc to může bolet. Vedle nás stál stůj starožitný stůl, který už zřejmě něco pamatoval, ale jemu to bylo naprosto, jedno, věci, které na stole ležely, Damon jednoduše smetl na zem, a místo těch věcí jsem tam teď ležela já. Skláněl se nade mnou a obdarovával mne polibky.

„Ani nevíš, jak dlouho jsem na to čekal," pověděl mi trochu zadýchaně.

„Myslím, že přibližně rok," uchechtla jsem se. Upír se zasmál, a dál se věnoval mým rtům. O pár minut později už to nevydržel a přemístil se i se mnou zřejmě do jeho ložnice. Jeho postel byla opravdu obrovská, sundal mi kalhoty, dál jsem ho ale zajít nenechala. Převalila jsem si ho pod sebe, a teď jsem ho trápila trochu já. Upír pod mým sevřením zavrčel. Něžně jsem líbala na krku, tak, aby okusil svou vlastní medicínu. Dokonce jsem ho náznakem kousla.

„Pokud chceš být upírem, stačí říct," uchechtl se.

„Nějak to nemám v plánu," přiznala jsem. Po tom, co jsme měli na sobě jenom spodní prádlo, si mne Damon znovu přehodil pod sebe. Zadíval se mi do očí, žádal o svolení. Tak, Damon Salvatore se mě ptá na svolení. Lehce jsem přikývla. Jedna věc, kterou mu musím nechat, je že to umí v posteli. Teď si připadám úplně jako poleno, vážně! Tento člověk - upír, který mne přivedl k rozpakům. Ano, je to tak, ještě se to nikomu nepovedlo. I když na mne kluci pokřikovali různé narážky, vždycky jsem to ustála a jen nad tím kroutila hlavou. Teď? Damon je prostě Damon...

Svalili jsme se vedle sebe. Nemohla jsem málem popadnout dech.

„Wow," zasmála jsem se.

„Co je?" zeptal se a opřel se o jeden loket, aby na mne viděl.

„Nic," zavrtěla jsem hlavou, a zadívala se do jeho očí.

„Jsem dobrej, zvykej si," mrkl na mne. Jistě, to by nebyl on, aby neřekl takovou blbost, ale i tak byl nějakým způsobem roztomilý.

„Něco ti musím říct," začal. Dívala jsem se na něj trochu skepticky. „Vím, že to bude pro tebe asi trochu rychlé, ale nezapomínej, že já tě znám už rok, možná přes rok a vím, že to bude znít divně... Eleno, miluju tě," řekl naprosto klidným hlasem. Čekal, co mu odpovím. Já ještě nevím co cítím... Co si to nalhávám? Prostě ho miluješ, copak to nevidíš?

„Já tě taky miluju, Damone," odpověděla jsem trochu roztřeseným hlasem, ale řekla jsem to, co jsem měla. Damon mi věnoval dlouhý polibek.