Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » The game on time - 3. kapitola

„Šla jsem domů, kde nikdo nebyl, tak-tak jsem se vráti-vrátila," vykoktala jsem.

„To ti nevěřím," urazil se. „Ze mě totiž nikdo dělat debila nebude," vysvětlil.

„Jo, to je možný, ale já spěchám za kamarádkama a tebe neznám, takže čau," zamávala jsem mu.

Elena a Bekah se kě mně nahrnuly hned, jak jsem otevřela dveře.

...

Otevřela jsem dveře od domu vykročila rázným krokem dovnitř. Rebekah šla vedle mě.

„Tak kde jste byly?" Odněkud se vynořil Finn.

„Potkala jsem upíra," usmála jsem se na bratry.

„Ale, ale, ale, co se stalo?" usmál se pokřiveně Kol.

„Nic, co by tě mělo zajímat," mrkla jsem na něho, čím jsem mu asi dala jsně najevo, že...

„Ty ses s ním vyspala!" vyvodil si z toho Klaus.

„Ne," odsekla jsem.

...

Odešla jsem do pokoje a hned jak jsem dopadla na postel, jsem usnula.

Damon

Poznala, že jsem upír. Nebo je upír ona sama. Ne, musí být správná ta první bohužel. A tak jsem tu druhou možnost hned zamítl.

Byl jsem u ní v pokoji, spala. Sledoval jsem ji. Byla tak roztomilá. Zaslechl jsem, jak nějaká menší kniha spadla z poličky na zem a tak jsem tu knihu vzal hned do rukou. Kniha se otevřela na nějaké stránce, která byla asi určená pro mě. Hned jsem poznal, že je to deníček. Asi byl její.

Milý deníčku, dneska se všechno pokazilo. Zítra máme jet do Mystic falls, kde bude jeden upír, kterého už ted... Nevím, jak se přiznat... No dobře, líbí se mi.

Nad tím jsem se musel uchechtnout.

Ale je to upír. Stejně jako já.

Zamračil jsem se. Ona je upír?!

A nemůžu si dovolit chodit s upírem, vlastně vůbec s někým. Jsem Alessia Mikaelson, původní upírka, která není ne ničem a na nikom závislá. A to tak musí zůstat!

Naštvaně jsem zavřel deníček a odhodil ho silně proti zdi. Tak ona, ona že je původní upírka?

„Damone?" Dělá si ze mně prdel?!

„Alessio," povzdechl jsem si.

„Jak znáš... Četl sis to," vyhodnotila.

„Jo," odsekl jsem naštvaně.

„Jseš naštvanej?" zeptala se mě s nadzvednutým obočím.

„Ne, vůbec. Vlastně trochu. Tak já se ti líbím, jo?" zašeptal jsem.

„Ne, ani trochu," odpověděla.

„Tak proč to máš napsaný tady?" hodil jsem po ní ten deníček.

„Je to jenom deníček, nic to neznamená," usmála se.

„Aha, a samozřejmně jsi tam jen tak ze srandy napsala, že jsi původní upírka. Mikaelsonová," usmál jsem se pokřiveně. „To se mi k tobě moc nehodí," zamračil jsem se.

„Damone," řekla dneska už po druhé moje jméno.

„Nelži mi," odsekl jsem.

„Dobře... Co chceš vědět?" zeptala se.

„Mohla jsi kdykoliv zaútočit, místo toho to ale vypadalo, že by ses nechala klidně i zabít. Proč?"