Plameny jsou v krvi a okolo bolest, zaslechnu hlas, co přikazuje: „Běž!“
01.12.2014 (20:59), Agule99 • Povidky » Poezie, komentováno 1×, zobrazeno 956×
Zakalený zrak a řídnoucí mlha,
jako strach, co sám před sebou zdrhá,
a pak, když se vánek zachvěje,
zřím smrt, co nezná naděje.
Kopyta klapou, země se bojí,
před ďáblem, co do masky se strojí,
a když oheň spálí vše, co kdy bylo,
dítě v popel pánu pomstu přísahalo.
Plameny jsou v krvi a okolo bolest,
čekám, až spálí mě palčivá neřest,
však jen co zavřu oči a pochopím lež,
zaslechnu hlas, co přikazuje: „Běž!“
Utíkám pryč a nezanechám stopy,
snad jen slzy, co brzy zemi skropí,
nadechuji se a v plicích oheň mám,
jiskra k jiskře, cítím bolestivý klam.
Beznaděj na mysli a v srdci strach,
okolo poletuje bělostný prach.
Ten praví o netvoru, co vzdal se lidskosti,
to on jest utopen v bezbřehé lítosti.
Neztrácím vteřiny cenné svou krutostí,
jež nečeká, až jí bude uděleno milosti,
Já místo toho dál miluji ďáblovo plémě,
a s dýkou se života vzdávám jemně.
S výkřikem vrhám se do tmy vřelé,
co mučí ty paprsky více než déle,
A pak, s poslední myšlenkou na syna,
umírám, jako když svíčka zhasíná.
Agule99 z rubriky: Povidky » Poezie
Diskuse pro článek Svíčka, která zhasíná:
Ahoj, dej si prosím nějaký text do perexu, ať to nevypadá tak ponuře.
Přidat komentář: