Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 3. kapitola

Sešla jsem zbývající schody a přitom jsem výjimečně nezakopla o své vlastní nohy. Všichni se na mě dívali a mně to začalo být nepříjemné. Nikdo se neměl ke slovu a to začínalo být na tom to nejhorší. Podívala jsem se na Rozcucha, objímal Bellu a pozoroval mě výrazem plného soustředění.  Překvapeně jsem na Bellu pohlédla, byla ještě člověk, její čokoládově hnědé oči mě nedůvěřivě zkoumaly, ale když si všimla, že jsem se na ni podívala, honem se podívala pryč. Rozcuch se na mě pořád díval soustředěným pohledem, až začínal být otravný. Čte mi myšlenky, napadlo mě jediné. Divně se tvářil a mně to začínalo být jasné, už něco tušil. Nezírej na mě Rozcuchu, pomyslela jsem si v myšlenkách, bylo jasné, že to musel slyšet. Překvapeně na mě pohlédl. Honem jsem začala  myslet, že má hrozný účes, jaké je venku počasí a proč všichni na mě tak zírají. Bella se na mě dívala tak střídavě, viděla jsem na ní, že tohle představování je jí celé nepříjemné stejně jako mně. Střílela pohledy mezi mě a Cullenovi.

Věděla jsem, že tohle špatně dopadne a oni přijdou na to, že o nich vím. Nakonec se někdo jako první ujal slova, ze zvědavosti jsem se po něm podívala. Byl to Rozcuch, kdo jiný. Byl docela dobře výřečný, moc jsem ho neposlouchala a zkoumala jsem pohledem všechny Cullenovy. Každý z nich se na mě nějak usmíval, byla jsem dokonale zmatená. Esmé se usmívala sladce, Alice pobaveně, Jasper schovívavě, Rozcuch měl nějaký křivý úšklebek, co mělo připomínat úsměv, Bella stydlivě a Rosalie se pousmála. Představil mi zbytek rodiny i sebe. Nezapomněl se na Bellu zářivě usmívat. S každým z nich jsem si podala ze slušnosti ruku. Ruce měli nezvykle studené, tvrdé a hladké jako mramor, kromě Belly. Nejvíc mě překvapilo Emmettovo přijetí. Najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama a byla jsem objata Emmettem.

„Vítej u nás,″ pronesl a zasmál se svým smíchem. Ostatní nás pozorovali s pobavenými úsměvy. Nepřišlo jim to vůbec nějaké divné.

„Nemůžu dýchat, Emmette, pusť mě,″ zasmála jsem se. Okamžitě mě pustil na zem a já si mnula bolavá žebra.

Bella se taky pobaveně začala usmívat.

„Je nějaký plán na večer?″ zeptala jsem se zájmem. „Ráda bych si po té dlouhé cestě odpočinula.″

„Podíváme se my tři na nějaký film!″ řekla Alice nadšeně a odněkud donesla hromadu filmů.

„Alice,″ zasténala jsem. „Vždyť mám za sebou dlouhou cestu a navíc jsem unavená.″

„To nevadí, Bella taky nepůjde spát, protože si uděláme pyžamový večírek!″ zakřičela nadšeně.

„Žádný večírek,″ zamumlala Bella podrážděně.

„Ale no tak, holky, bude zábava,″ snažila se nás obě přesvědčit.

„To jsi říkala minule taky, a jak to dopadlo,″ opáčila Bella.

„Byla jsi nakonec spokojená,″ dodala s úsměvem. „A navíc je tu Petra, bude sranda.″

Nevinně se na nás obě oslnivě zazubila. Rychle jsme se s Bellou po sobě podívaly pohledem, že Alici přeskočilo.

„Já se chci přidat taky!″ hulákal nadšený Emmett a sednul si mezi námi s Bellou.

„Emmette, ty všechno zkazíš!″ postěžovala si Alice. „Jenom na chvílí.″

„Ale no tak, sestřičko, nebuď na mě zlá,″ řekl Emmett zklamaně a nasadil výraz ublíženého štěněte.

Musela jsem se smát jeho vtípkům.

„Zůstaň tu, ale holky si zabavíš sám! Vybereš jim nějaký film.″ Ten nápad se Alici začal zamlouvat čím dál tím víc. Podala mu hromadu filmů.

„Tak na co se dneska podíváte s Emmettkem?″ mluvil si pro sebe a dělal, že přemýšlí.

„Hlavně vyber něco normálního a ne True Blood jako posledně,″ řekla mu Bella a podívala se na něj.

„Ne, neboj, podíváme se na Drákulu,″ zvolal nadšeně Emmett.

„Drákulu?″ Musela jsem se zeptat pobaveně, protože na Emmetta mi to sedělo.

„Jasně, bude to film o upírech, bude sranda!″ zahulákal nadšený Emmett a přisednul si vedle nás s Bellou.

„Drákula,″ zasténala Bella poraženým hlasem.

Emmett pustil ten film, než přetočil titulky, začaly jsme si s Bellou trochu povídat. Taky byla moc fajn.

„No tak, holky, popovídáte si jindy,″ řekl Emmett a zpražil nás pohledem.

„Emmette, nebuď zlý, my holky si potřebujeme popovídat," zažertovala jsem.

„Ale ne teď, když se díváme na film.″ Tvářil se pohledem ublíženého štěněte.

Alice si sedla vedle Belly a mně zbylo, že jsem musela sedět vedle Emmetta a to byl zážitek na celý život. Emmett u filmu vykřikoval jako malá holka a trhal a cukal sebou, že jsem se občas taky zlekla. V polovině filmu Esmé mně a Belle přinesla večeři a jedly jsme jenom my dvě.

„Nedáš si?″ zeptala jsem se Emmetta a musela jsem se smát.

„Ne, promiň, už jsem jedl a měl jsem něco lepšího.″ Oslnivě se na mě usmál.

Alice měla nepřítomný pohled, jako kdyby měla nějakou vizi, rychle jsem se po ní podívala a už se spokojeně usmívala. Emmett taky začal komentovat film slovy moc slabé a já jsem se začala smát, což nebyl dobrý nápad, protože jsem jedla. Bella se taky vedle mě začala smát a Alice se rozesmála svým zvonivým smíchem.

„Nechápu, co je na tom vtipného,″ nechápal Emmett, ale koutky úst mu začaly cukat, až se taky rozesmál.

Dívala jsem se na film a dál jsem jedla a usmívala jsem se.

„Takhle se chová vždycky, když přijde návštěva?″ zeptala jsem se Belly s hraným zděšením.

„Pořád,″ řekla Bella s úsměvem.

„To není pravda, ona kecá!″ hrál si Emmett na uraženého.

Všichni čtyři jsme propukli v hlasitý smích a tím jsme přitáhli na sebe něčí pozornost.

„Další pyžamový večírek, Alice?″ zeptal se někdo s úsměvem.

„Samozřejmě, Carlisle,″ odpověděla mu Alice a já se přestala smát, přesto jsem si chtěla zachovat nějaký ten úsměv.

Vstala jsem ze sedačky, abych se s ním mohla seznámit, byla to slušnost, i když bych nejradši tam zůstala sedět do skonání světa. Bylo to zvláštní.

„A ty jsi Petra,″ řekl mi Carlisle a já se po něm podívala. Jasně, že věděl, kdo jsem byla, protože Esmé mu o mně musela říct. Nebylo pochyb o tom, že on byl před dvěmi dny u mě v tom pokoji.

Přikývla jsem a slušně jsem se mu představila. Podala jsem si s ním ruku, taky ji měl studenou jako ostatní, kromě Belly. Pak dolů po schodech začínal scházet Rozcuch s Jasperem a Rosalie, odněkud se vynořila i Esmé. Carlisle něco pošeptal Edwardovi a ten se na mě podíval a nabral výraz plného soustředění. Rozcuchu, nečti mi myšlenky, poslala jsem mu v myšlenkách, jenže tohle jsem neměla dělat. Prozradila jsem se. Bylo pozdě na to, abych to mohla vzít zpět.

„Víš o nás,″ prolomil Carlisle to ticho.

Nebyla jsem schopna pohybu a mé nohy mě přestaly poslouchat...