Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 4. kapitola

Mé nohy vypověděly poslušnost a já jsem neudržela rovnováhu. Padala jsem na zem, někdo mě zachytil a položil mě na sedačku. No bezva, pomyslela jsem si, jako kdyby nestačilo, že se už ke mně musí chovat tak mile, když mi za chvíli něco udělají. Dívala jsem se před sebe, ale ne na ně. Všichni se na mě dívali a čekali na to, až podám vysvětlení. K ničemu jsem se neměla, nebylo mi to zrovna dvakrát příjemné, že zase na mě zírali. Podívala jsem se v naději na Rozcucha, ale on se díval postranními okny ven, někam do lesa.  Rozcu..., chtěla jsem mu poslat v myšlenkách, ale na poslední chvíli jsem se zastavila, musela jsem to zkusit tou slušnější cestou, třeba mi to vynese pár dalších minut života. Trochu vzhlédnul a nepatrně se na mě zamračil. Bella stála vedle Edwarda. Nikdo z Cullenových nevypadal, že by mi chtěli něco provést, aspoň zatím. Edward přešel ke Carlisleovi ve stejnou chvíli jako Jasper.

„Bojí se nás,″ pošeptal Jasper Carlisleovi a v tom tichu se to rozléhalo, že jsem to slyšela i já.

„Normální reakce, Jaspere, její mysl se takhle brání,″ pošeptal mu Carlisle zpět.

Švihla jsem po nich naštvaným pohledem a hlavně proto, aby Jasper přestal na mě dál žalovat. Ještě může Edward říct, nad čím přemýšlím a jsem v háji. Edward se na mě neustále nechápavě díval. Nezírej, Rozcuchu! Zakřičela jsem na něj v myšlenkách dopáleně. Naštěstí odvrátil ihned ten svůj zrak, jinak bych mu už vynadala slovně.

„Já jsem stále tady,″ ohradila jsem se dotčeně.

Už mě nebavilo poslouchat tyhle řeči, že se jich bojím a takové podobné blbosti.

„My nezapomínáme,″ řekl Carlisle a přešel do množného čísla.

Střelila jsem po něm rozzuřeným pohledem. Carlisle se chopil situace a přešel ke mně pomalými kroky, aby mě ještě nevyděsil víc. Jenže já jsem nebyla vyděšená, ale byla jsem trochu podrážděná, že se ke mně takto chovali.

„Co o nás víš?″ zeptal se mě Carlisle klidným hlasem. Vůbec jsem v jeho obličeji neviděla známky netrpělivosti, že si dávám na čas.

Věděla jsem, že musím s pravdou ven, a že nesmím nic tajit, protože Edward by to poznal, a byla bych v háji. Edward přikývnul na moje myšlenky jako důkaz toho, že tohle všechno slyšel. Měla jsem na něj vztek, že jsem svoji hlavu nemohla mít pro sebe a že Edward musel všechno vědět a všechno znát. Konečně jsem se rozhodla, že odpovím na Carlisleovu otázku, nepodívala jsem se po něm.

„Vím o vás všechno,″ zašeptala jsem neslyšně, a kdybych mohla, tak bych utíkala.

„Já jsem to věděla!″ zazpívala Alice nadšeně.

Překvapeně jsem na ni pohlédla. Mohla jsem od ní čekat, že to věděla, ale přesto jsem byla překvapená.

„Mohla jsi nám to říct rovnou,″ zabručel Emmett podrážděně.

„Nemohla jsem vám to říct, protože potom by nebylo žádné překvapení!″ zaradovala se Alice.

„No bezva,″ řekl Emmett a protočil oči.

Taky jsem měla chuť se rozesmát, ale držela jsem se. Protože to už by bylo divné, kdybych se začala smát v takové situaci. Začaly mi cukat koutky, něco mi říkalo, že tohle dobře dopadne a Cullenovi přijmou fakt, že o nich už dávno vím.

„Víš o nás dlouho?″ prolomil to napětí Carlisle.

„Už rok o vás vím, plus mínus,″ odpověděla jsem klidným hlasem.

Všichni zalapali šokovaně po dechu a Bella rozpačitě zčervenala.

„A o mně ví taky?″ zeptala se Bella napůl zvědavě.

„Ano, o tobě vím taky,″ přitakala jsem pohotově.

„No, myslím, že už nás nemůže nic překvapit,″ řekl Carlisle klidným hlasem.

Všichni konečně přesunuli veškerou pozornost na něj a mně se obrovsky ulevilo.

„Určitě ses o nás nedozvěděla jenom tak,″ prohlásil Carlisle zamyšleným hlasem hlubokého soustředění.

„To opravdu ne,″ uvolněně jsem se zasmála.

Tři páry oči se po mně podívaly, jako kdyby mi přeskočilo, že se směju v téhle chvíli.

„Nechápu jak.″ Rozcuch se po Carlisleovi podíval soustředěným pohledem.

„Jsou o vás knihy, a filmy," dodala jsem na vysvětlenou a pokrčila jsem rameny, jako kdyby to nebylo vůbec důležité.

„Jsme slavní!″ zahulákal Emmett hodně nadšeně a udělal výraz plného soustředění.

Tentokrát se Cullenovi pro změnu podívali šokovaně po něm, ale to už jsem nevydržela a rozesmála jsem se.

„Emmette, to není vtipné,″ zpražil ho Carlisle pohledem a otočil se ke mně. „Pokračuj, prosím."

„Co chcete vědět?″ zeptala jsem se ho a přitom jsem mu vykala.

„Nejdřív bych tě chtěl o něco poprosit. Tykej mi, prosím.″ Mile se na mě usmál.

„Dobře,″ přikývla jsem a úsměv jsem mu oplatila. „Co chceš vědět?″

„Ví o nás hodně lidí?″ zeptal se mě vážným hlasem.

„Docela dost," odpověděla jsem mu a podívala jsem se na reakci Cullenových a Belly.

Pak ještě hodinu probíhal křížový výslech od každého z rodiny. Jediná osoba, která se mě na nic nevyptávala, byla Bella a já jsem jí za to byla nesmírně vděčná.

„Už jste skončili?″ zeptala jsem se jich s vážnou tváři a potlačila jsem zívnutí.

Byla jsem opravdu hrozně unavená po tak náročné cestě a navíc byl časový posun a já jsem nebyla zvyklá takhle cestovat mezi kontinenty.

„Teprve jsme začali,″ řekl Emmett s ďábelským úsměvem.

„Co jsem komu udělala?″ zasténala jsem. „Já jsem unavená, zítra je taky den.″

„Všechno jsi nám udělala,″ zažertoval Emmett. Divila jsem se, že ho ještě nikdo nepraštil.

„Ano, už jsme skončili," ujal se slova Carlisle. „Pokračovat budeme zítra.″

„Super,″ zasténala jsem.

„Dobrou noc, všem,″ zamumlala jsem na jejich adresy.

Vyšla jsem po schodech nahoru do pokoje pro hosty a svezla jsem se unavená na postel. Neměla jsem ani sílu převléct se do pyžama, jak jsem byla pořádně unavená. Usnula jsem, jen co se má hlava dotkla polštáře, jak jsem byla po cestě unavená...