Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Chůva na hlídání?! Ani omylem! Cullenovi!!! 7. kapitola

Pohlédla jsem na něj zkoumavým pohledem, zda se zlobí. Ale on se tvářil neutrálně. Nemohla jsem odhadnout, jak zareaguje. Nemohla jsem si být ničím jistá.

„Seth mi právě zachránil život před upírem, který mě chtěl napadnout," odpověděla jsem s klidem, jako kdybych se bavila o něčem normálním.

Carlisle zblednul ještě víc, než to u upíra bylo možné.

„Prosím?" Pořád nemohl věřit tomu, co slyšel.

„Vím, že ty a tvá rodina jste zaujatí proti vlkodlakům, ale mě nemůžete zatahovat do svých sporů. Nejsem na ničí straně." Jestli se Carlisle tvářil šokovaně, tak teď vypadal vážně zaskočeně.

„Petro, my tě nezatahujeme do našich sporů, ale jestli se takto cítíš, tak se omlouvám," promluvil Carlisle.

„Vlkodlaci jsou nebezpeční, nedokáží se ovládat." Tohle se nedalo dál poslouchat, i když jsem vlky vždy neměla ráda, teď jsem je začínala trochu chápat.

Cullenovi byli proti nim zaujatí, k jinému závěru jsem nemohla dojít.

„A za to sedm upírů je naprosto bezpečných," odsekla jsem sarkasticky.

„Petro!" Zněl trochu nazlobeně.

„Chci vidět Setha," řekla jsem a pohlédla jsem na něj.

Stejně jsem věděla, že mi to nedovolí.

„Tohle nepůjde," odpověděl mi stroze.

„Proč ne?" chtěla jsem vědět ten důvod.

„Je to mladý vlkodlak neumí se ovládat," mluvil dál Carlisle, jako kdyby si mé otázky nevšímal.

„Nech toho. Nemusíš Setha urážet, nic ti neudělal." Naštvaně jsem se na Carlislea dívala.

„Petro, okamžitě toho nechej," varoval mě a zaraženě se na mě díval, co to do mě vjelo.

„Nenechám," provokovala jsem ho dál.

Varovně zavrčel. „Okamžitě toho necháš, nemíním se s tebou o tomhle bavit."

„Tak mi alespoň řekni, co mi tajíš," zuřila jsem. „Nebo půjdu za Rileyem."

Chytil mě za ruku a prosebně na mě zahlížel.

„Pokusil se tě zabít a ty chceš jít za ním?" Zdál se být udivený.

„S nasazením vlastního života tam půjdu, když ty mi nic nemíníš říkat..." Naštvaně jsem na něj zahlížela.

„Petro, nemůžu ti to říct." Podíval se na mě.

„Proč ne? Vždyť jsi mi něco chtěl dnes ráno říct a teď odmítáš?!" Byla jsem zmatená. „Nebo se bojíš mojí reakce, že uteču?"

Nervózně se zasmál.

„Nebojím se, že bys utíkala, ale nevím, zda ti to mohu říct," zavrtěl hlavou.

„Musím to vědět, když jde o mě," snažila jsem se ho přesvědčit.

Přála jsem si, aby mi to řekl a já to mohla vědět, o co těch pár dní šlo. Carlisle na mě pohlédnul nevyzpytatelným pohledem a odhadoval mojí reakci.

„Petro..." odmlčel se. „Měla bys vědět, že jsi jistou hrozbou pro Volturiovy a oni po tobě půjdou a Alice to uvidí, protože oni něco tuší."

Pečlivě sledoval můj výraz, jak na tohle zareaguju. V obličeji se mi muselo vystřídat několik výrazů, protože Carlisle se na mě po pár minutách začal dívat úzkostlivým pohledem. Připadalo mi to tak nepravděpodobné, ale přesto jsem tušila, že se objeví Volturiovi. Tak nějak jsem to tušila už od samého začátku. Začala jsem věřit.

„Já..." vzhlédla jsem udiveně. „Jsem pro ně hrozba?!"

Byla jsem ještě udivenější než před tím. Vždyť jsem byla jenom obyčejný člověk. Nebyla jsem nic oproti nim.

„Veliká hrozba pro ně jsi," usmál se Carlisle. „Ovšem tvé schopnosti by se projevily až bys byla proměněná."

Nechápala jsem jeho triumfální úsměv a pak mi začalo docházet několik dalších věcí. Proměněná. To slovo mi znělo nějak povědomě a pak jsem se znovu naštvala.

„Nejsem zbraň, na to zapomeň," vyjela jsem po něm. „Nenechám se proměnit."

Carlisle se zasmál a tím mě dokonale odrovnal. Zasmála jsem se také.

„Jak tě to mohlo napadnout?" zavrtěl hlavou a pobaveně se usmíval.

„Já nevím, pokaždé mě napadá blbost," znovu jsem se zasmála.

„Vždyť jsem člověk, nejsem pro ně hrozbou," podívala jsem se na něj.

Zamyšleně na mě pohlédnul.

„Byla bys pro ně hrozbou, kdybys byla proměněná," podíval se na mě pohledem, že tohle nepřipadá v úvahu, aby mě zase nerozzuřil.

„Víš, že nechci být upír," přísně jsem na něj pohlédla a on přikývnul.

„Ale pro nás to znamená, že tě budeme muset víc chránit před ostatními upíry," zvážněl a už se neusmíval.

„Proč?" Už jsem věděla, že jsem byla hrozbou pro Volturiovy, ale že bych byla i hrozbou pro ostatní upíry?!

„Protože každý si tě bude chtít přidat do svého klanu, protože ty budeš mít výjimečné schopnosti," pokračoval v našem předchozím rozhovoru.

Zamyšleně jsem na něj pohlédla a přikývla jsem. Ani trochu se mi to nelíbilo, že po mně půjdou všichni upíři, kteří kdy byli.

„Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se ještě napůl mimo.

„Šli na lov a vyklidili prostor, abych ti to mohl vysvětlit." Znovu se usmál tím jeho úsměvem.

Měla jsem nutkání se na něj také usmát, ale moc jsem nemohla se na něj usmívat. On měl Esmé, kterou miloval, a tak jsem se zmohla jenom na pousmání.

„Čím je Riley pro mě nebezpečný, nejenom tím, že loví lidi?" zeptala jsem se.

„Je sběratel talentů, něco jako Aro," povzdechnul si Carlisle.

Přikývla jsem a zamyšleně jsem se podívala nad strop nad sebou. Dneska toho bylo na mě trochu dost.

„Nechám tě odpočinout. Kdyby něco, víš, kde mě najdeš," odešel do své pracovny.

Natáhla jsem se na pohovku a pustila jsem si televizi. Dívala jsem se na svůj oblíbený program MTV a navíc, když Emmett nebyl doma, mohla jsem se dívat v klidu na co jsem chtěla já. Dívala jsem se dlouho do noci, až jsem začala usínat...