Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Ochránkyně 10. Kapitola + Epilog

„Víš, Bell, jsi prima holka, ale..." Je to tady, budeme jen kamarádi, mi se líbí jiná, bla, bla, bla, ja s ním nic nechtěla mít, to mé snažení být kamarádi vypadalo, jako když se ho snažím sbalit.

Bože, musím si dávat pozor na gesta!

„Jaspere, přišel jsi mi jako fajn kluk, se kterým by bylo fajn se kámošit, nechtěla jsem tě sbalit." Smála jsem se.

„Takže kamarádi?" usmál se a podal mi ruku.

„Ti nejlepší!"

„A Alice někoho má?" nevinně se usmál.

„Líbí se ti?" usmála jsem se.

„Je roztomilá." Řekl, aniž by spustil oči ze silnice.

„Je volná, takže jestli chceš, může být tvá." Řekla jsem se smíchem.

„Takže ti to nevadí?"

„Ne, vůbec ne, nebudu mé sestře kazit štěstí." Dojeli jsme k našemu domu a Jasper zastavil.

Už jsem chňapala po dveřích s tím, že vystoupím.

„Is, mohlo by to zůstat mezi námi?"

„Ani neceknu, usmála jsem se a vystoupila.

Rose s Alicí se na mě udiveně podívali.

„Co je?" ohradila jsem se.

„Musíš nás takhle děsit!" zařvala Alice, „víš, že tvoji budoucnost nevidím a když jsem přestala vidět i Edwardovu budoucnost okamžitě jsme se tě vydali hledat!"

„No, ale stejně jste mě z jeho spárů nevysvobodili."

„Nenechal si říct, pořád opakoval, že jeho táta je doktor a že musíš do nemocnice a že tě veme k nim ať chcem, nebo nechcem, takže bylo lepší tě odvést k nim, než aby ti dělali testy v nemocnici a zjistili, že nejsi normální!"

„Dobře, uznávám svoji chybu," zamumlala jsem.

(...)

„Je čas jít na lov a za Cullenama na ples," řekla Alice, když se stmívalo.

Dojeli jsem do Seattlu, tam, když se ztratí pár lidí, tak si toho ani nikdo nevšimne.

„Alice, líbí se ti Jasper?" zeptala jsem se, když jsme procházeli městem, my s Alicí jsme se drželi zásady, lovit nenápadně, za to Rose s námi nesouhlasila a šla si ulovit nějakého hezkého chlapce.

Všimla jsem si, že se Alice trochu zarazila.

„No... Víš," zamumlala.

„Takže líbí!" vykřikla jsem nadšeně.

„Is?" řekla váhavě. „Víš, nemohla bych chránit Jaspera místo Edwarda?"

„Cože?!" vyjekla jsem, když jsem si představila, že bych musela dolézat za tím pýchou nafouknutým ksichtem.

„Prosíím!" zaškemrala a smutně se na mě dívala těma jejíma očkama.

„Dobře," vydechla jsem rezignovaně, "ale mám to u tebe!"

Cestou jsem potkali dva celkem dobře vonící opilé kluky, byly mimo z alkoholu, který nám nic nedělá, tak jsme toho využili a nakrmili se.

Po cestě jsme potkaly Rosalie, která vypadala více než dobře.

Všechny jsme nabraly nové síly.

A s těmi novými silamy jsme se vydaly do obchodního centra, dostala jsem od Alice černé korzetové šaty pošité kamínky a různými ornamenty s volnou sukní.

Rose dostala červené šaty s vyzývavým výstřihem a Alice zvolila šaty na ramínka zelené barvy.

Edward:

Nechtělo se mi na žádný hloupý ples, ale Esmé jsem nemohl říct ne.

„Jdeme!" svolal nás všechny Carlisle a my nasedli do aut a vyjeli směr Seattle, Jasper měl plnou hlavu Alice, ulevilo se mi, když jsem mu v hlavě uviděl, že jsou s Bellou jen kamarádi.

Ale proč?!

Po chvíli nás vítali světla Seattlu, zaparkovali jsme v podzemní garáži nějakého hotelu, ani jsem se nezajímal, jak se jmenuje, jediné na co jsem myslel, byla Bella, co je vlastně zač?!

Zamyšlený ve svých myšlenkách jsem následoval Esmé, která vedla celou naši skupinu.

Najednou mě ozářila různá světla a obklopila mě hudba.

Postavil jsem se do rohu místnosti a sledoval dění kolem.

Všichni měli na obličejích různé masky, hlavně dámy.

Postřehl jsem nějakou slečnu, která si to mířila ke mě, narovnal jsem se a snažil se vymyslet výmluvu, proč bych s ní neměl tančit.

„Smím prosit o tanec, Edwarde Cullene?" usmála se a já poznal Bellin sladký hlas, měla na sobě černé korzetové šaty s volnou sukní, která vlála do stran, při jejím ladném pohybu.

„Ano," vykoktal jsem ze sebe a přijel ruku, kterou mi nabízela.

Věnovala mi jeden sladký úsměv, který mě úplně okouzlil.

Pohybovali jsme se v rytmu pomalé hudby.

„Zase voníš jinak, co jsi zač?"

„Tvoje ochránkyně," usmála se a položila si hlavu na jeho rameno, připadala si s ním v bezpečí.

Rose tančila s Emmetem a Alice s Jasperem.

„Bál jsem se, že miluješ Jaspera," přiznal jsem a objal ji kolem pasu.

„Milovala jsem tebe, akorát jsem nevěděla, jak to dát najevo."

„Já tebe taky, už od incidentu na louce, kdy jsi mě seřvala jako malé děcko," zasmál se.

„Ještě víc jsem tě chtěl, když jsem tě viděl u našeho domu, co jsi tam hledala?"

„Hlídala tě," usmála se a zvedla hlavu, neodolal jsem a políbil ji na rty.

Epilog:

„Dobře, možná bude dobré se na to posadit." Řekla Bella a všichni se usadili kolem velkého jídelního stolu.

„Přeměnili nás nějací divní lidi, kteří nám poslali dopis, ve kterém bylo, že jsme vyhráli dovolenou v New Yorku." Zamumlala jsem

„Což nebyla pravda, vybrali nás za účelem nějakého experimentu, ani nevíme, jak na nás přišli, dostali jsme za úkol vás chránit a hlídat vás, jelikož jsme silnější než vy, kvůli nějakým úpravám v upířím jedu.

„Chuděrky," vydechla Esmé.

„Teď už patříte k nám do rodiny, nikdo už vám neublíží." Vydechla Esme a všechny nás objala.

Měli jsme skutečnou rodinu.