Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Pravá láska má navrch - 1. kapitola

Pohled Bells - malý byt v NY

„Edwarde, proč mi vlastně nikdy nechceš říct nic o své minulosti?" doléhala jsem zase na svého manžela. Potkali před sedmdesáti lety v Mexiku, když se mi podařilo utéct z občanské války. Nebyla jsem, ale jen nevinný přihlížející. V té době jsem se totiž nechala spolu se svým přítelem narukovat do armády. Hrála jsem si na chlapce, ale mohla jsem být s ním a pak se to ze dne na den prostě změnilo. Poslali mě k jinému oddílu a tam jsem narazila na ně. Na upíry, přeměnili mě a stala jsem se jednou z nich. Zlou a nelítostnou bojovnicí, ale to je už za mnou. Teď jsem milující upírka, i když cítím, že mi sem tam něco schází.

„Není o čem," řekl jako už mnohokrát a chtěl mě držet dál vedle sebe v posteli, ale já toho měla už dost.

„Určitě je, ty o mě víš snad vše a já nesmím?" zeptala jsem se ho vyčítavě. On snad myslí vážně to, že o sobě nemá co říct? Já ani nevím, kdo ho a kdy přeměnil. Tak to podle mě v manželství být nemá.

„Smíš, ale jak jsem řekl, není o čem mluvit. Byl jsem nomád, co chceš víc slyšet?" řekl tonem, který říkal, že do toho nemám víc vrtat.

„Dobře," vzdala jsem to a vydala jsem se ke skříni, abych hodila něco na sebe. Neřešila jsem to a oblékla jsem se jenom do obyčejného trička tmavě modré barvy a volných riflí.

„Nevrátíš se za mnou do postele?" zeptal se Edward jako by nic. Dělal jako by se nic nedělo, ale poslední dobou mě jeho chování vytáčelo.

„Promiň, ale ne. Nebudu riskovat, že od tebe něco chytnu," poslední větu jsem řekla docela tvrdě, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Prošla jsem dveřmi do obývacího pokoje a zvažovala jsem, jestli si nemám zapnout televizi, ale uvědomila jsem si, že jsem na Eda tak naštvaná, že bych se stejně neuklidnila. Takže jsem se rozhodla, že se půjdu projít na čerstvý vzduch. Obula jsem se a vzala jsem si bundu, když jsem už otevírala dveře od bytu tak mě Edward chytl pevně za loket.

„Kam jdeš?" zeptal se mě docela podrážděně.

„Projít se," odpověděla jsem mu naštvaně. „To snad ještě můžu," dodala jsem, vysmekla jsem se mu a vyšla jsem z bytu.

Pohled Jaspera - někde v obchodním středisku v NY

„Jaspere, zase se tváříš jako vrah," ozvala se Alice a dál se přehrabovala v milionech hadrů.

„A jak se mám tvářit?" zeptal jsem se jí vážně.

„Nadšeně," řekla nevinně Alice.

„Jaspere, ty se poslední dobou chováš divně," poznamenal Emmett, který díky Alici a Rose vypadal jako Vánoční stromeček. Kývl jsem hlavou, nevěděl jsem, co bych na to měl odpovědět. „Jo s Edem byla větší sranda," poznamenal Emmett jako by nic. Toho upíra jsem v životě neviděl, ale všichni o něm pořád museli mlet. Za posledních šedesát let mi to začalo lézt pěkně na nervy.

Zavrčel jsem, možná bych mohl jít někoho zakousnout jako za starých časů. Aspoň bych se trošku odreagoval. Měl jsem totiž pocit, že mi tady nikdo nerozumí. A bylo to tak nestále.

„Jaspere ne, žádné zakousávání nebude," řekla mi přísně a hodila po mě kousek oblečení. „Vyzkoušej si to," a pak najednou zatuhla, a když se probrala, tak se přiblbe usmála. „Edward je zrzek, že ano?" zeptala se jako by nic.

„Jo je," řekl zcela nechápavě Emmett.

„No měla jsem o něm vizi, bydlí tady někde v New Yorku," řekla to tonem, který mě naštval. Jako by ho snad obdivovala. To mě naštvalo. Položil jsem ten kousek oblečení, co mi dala na regál, otočil jsem se na podpatku a vydal jsem se pryč z obchodu.

„Kam jdeš Jaspere?" zeptala se mě nechápavě Alice, sotva jsem jí, ale chtěl odpověď tak dodala: „tohle oblečení sis ještě nevyzkoušel." Až teprve teď mi došlo co pro Alici opravdu jsem, jsem pro ní jen hračka, kterou si u sebe drží jen kvůli tomu, aby jí mohla oblíkat. Proč jsem s jí sakra vzal.

„Kašlu na to," odpověděl jsem naštvaně Alici a odešel jsem. Rozhodl jsem se jít projít do parku, snad přijdu na lepší myšlenky a napadne mě co dál. SNAD.