Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Pravá láska má navrch - 12. kapitola

Pohled Rose – u domu Cullenů asi o čtrnáct dní později

Konečně tady byl ten zpropadený den. Ten den, kdy si Alice vezme Edwarda. Abych řekla pravdu, Edwarda jsem nikdy neměla ráda a to co udělali s Alicí, bylo opravdu hnusné.

Popravdě, když Alice přišla domů s tím, že se bude vdávat tak všechny doslova šokovala. Carlisle nechápal, jak něco takového může vůbec říct a když všem oznámila, že je mezi ní a Jasperem konec tak tomu nikdo nevěřil. Jasper nikdy neutíkal z boje, i když jejich hádky byli hnusné. Vždy o Alici stál. A Edward, Edward byl ženatý a najednou ho jeho žena opustila. To nebylo normální.

A pak, jednoho večera, když mě držel Emmett kolem pasu a šeptal mi do vlasů vyznání lásky, mi to došlo.

Oni to plánovali. Odehnali je naschvál, aby mohli být spolu a proto jsem se modlila k samotnému Arovi, aby se něco stalo. Aby se jim to vymstilo.

„Jsi nějaká nesvá,“ vytrhl mě Emmett z myšlenek. Zrovna teď se konala svatba. Byla na zahradě za naším domem. Oddával je Carlisle, nevypadal z nich dvakrát nadšeně, ale Edwarda bral za svého syna a tak to nekomentoval. Podle něj to bylo jeho rozhodnutí a tak jsme do toho nikdo nemohli cokoliv říkat.

„Nelíbí se mi,“ odpověděla jsem mu šeptem a zadívala jsem se mu do očí. Měl v nich mírné opovržení. Taky se mu to nelíbilo.

„Není to náš život,“ odpověděl mi šeptem a já pochopila, že dospěl. Chyběl mu Jasper. Edward byl suchar, který ho v jeho vtípkách nepodporoval.

Svatba mi popravdě připadala přeplácená, všude byla hromada bílých růží až jich prostě bylo moc a Alice měla velice drahé šaty.

„Ano,“ vytrhlo mě z dalších myšlenek Alicin pisklavý hlas a pak, když se rozhodla otočit k oltáři, jsem viděla až nechutný polibek Alice a Edwarda. Musel se k ní hodně naklánět, i když měla vysoké podpatky.

Svatba probíhala dál snad raketovou rychlostí. Edwardovi a Alici jsem popřála mnoho štěstí, ale Edward mě při tom naštvaně probodával pohledem. Nelíbilo se mu, že mu to nepřeju.

A pak nastala doba pro první tanec novomanželů. Edward stylově vyzval Alici k tanci a přesunuli se na parket a pak se to stalo, Edward jakoby zamrzl a chvíli na to se zadíval k domu. Otočila jsem se tím směrem a hned na to jsem to viděla. Stáli tam dva upíří v plášti Volturiovské gardy, plášť měli přetažený přes hlavu, takže jim nebylo vidět do obličeje.

„Co chcete?“ zeptal se jich naštvaně Edward.

„Jdeme tě zabít,“ řekla členka gardy. Podle hlasu, jsem poznala, že je to žena.

„Nevidím jakýkoliv důvod, proč by to tak mělo být,“ odpověděl jí naštvaně Edward a Emmett se vedle mě napnul.

„Protože jsi odmítl vstoupit do gardy a tvou ženušku čeká to stejné,“ odpověděla mu pohrdavě. Edward se pokusil pohnout, ale bylo to, jako by před ním byla postavená neviditelná zeď.

„To nemůžete myslet vážně,“ řekl Edward a v hlase mu byla slyšet panika.

„No…“ V hlase upírky byl slyšet úsměv. „A Aro tvrdil, že tě nedonutím zpanikařit, ale já mu tvrdila, že tě znám líp, než on,“ hned na to si stáhla kapuci a z hlavy. Byla to nádherná upírka s mahagonovými vlasy a zlatýma očima. Vegetariánka.

„Bello,“ řekl nechápavě Edward. „Co tady děláš?“

„Šla jsem svému bývalému manželovi na svatbu, to snad můžu, že ano Jaspere?“ usmála se na upíra vedle sebe, hned na to si stáhl taky kapuci. Byl to náš Jasper. Na tváři mu pohrával spokojený úsměv.

„Jasně,“ řekl pobaveně. „Mimo to Aro chtěl, abychom vám popřáli mnoho štěstí v budoucím životě, a zároveň jsme Vám s Bells chtěli poděkovat, že jste nás podvedli. Jinak bychom se my dva znovu nepotkali.“

„Ale proč jsi vstoupil do gardy?“ zeptal se Carlisle nechápavě Jaspera.

„Protože ta patřím, mezi upíry, vždy jsem byl voják a vždy budu, stejně jako Bella. Snad se ještě uvidíme,“ řekl Jasper a spolu s Bells se otočili na patě a odešli.

Takže jsou spolu, alespoň něco dobrého z toho všeho vzniklo. Přála jsem jim to.

Edward a Alice byli debilové. Tušila jsem, že jim to spolu nevyjde, ale jak to bude skutečně ukáže jen čas.

Epilog

Čas běžel a Volterra se změnila. Bells se s Jasperem vzala asi měsíc po Edwardově a Aliciné svatbě. Oddal je samotný Aro, ty dva si totiž zamiloval. Byli to neuvěřitelní vojáci, ale zároveň měli smysl pro humor a to Volterre chybělo. Kapka života v nudné věčnosti.

Vše se tam změnilo a Aro nikdy nelitoval, že je přijal do svých služeb. Miloval je, miloval je jako vlastní děti a snažil se jim vynahradit všechno, co zažili v životě před Volterrou a to se mu dařilo. Každým dnem víc a víc a oni, oni byli opravdu šťastní. Konečně našli význam jejich věčnosti.

U Cullenů to bylo jiné, Edwarda s Alicí začali všichni nenávidět. Nenáviděli je za to, že jim lhali, že mysleli jen na sebe a tak je po čase museli odstěhovat. Pryč ode všech. Carlislovi to bylo ze začátku líto, ale jezdil velice často s Esmé do Volterry navštěvovat dva co si to zasloužili. Jaspera a Bellu.

A Edward s Alicí bloudili až do konce věčnosti sami. Nedokázali si najít rodinu. Byl to jejich trest. Trest za to, že nedokázali říct pravdu, za to, že to neukončili sami.

To bylo jejich věčné prokletí od samotného osudu.