Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Pravá láska má navrch - 2. kapitola

Pohled Edwarda - někde v NY

Po tom co po mě Bella ZASE bezdůvodně vyjela, jsem začal uvažovat nad tím, co bych vlastně mohl dělat. Nakonec jsem se rozhodl vypadnout z našeho bytu. S Bellou nám to poslední dobou vůbec neklapalo a popravdě jsem nikdy nepochopil proč, ale měl jsem jednu teorii. Nedokázal jsem s ní pořádně vyjít kvůli tomu, že jí nevidím do hlavy. Protože jí nemůžu odpovědět na její dotaz přesně tak, jak by chtěla, ale musím vytvořit vlastní iniciativu, kterou nikdy prostě neocení.

A proč chce sakra něco vědět o mé rodině? Stejně by si spolu nesedli. Ona je nelidská mrcha a Carlisle je upír se srdcem ze zlata. Nedokázal by ublížit mouše. Proč jsem si jí sakra vůbec bral?

Chtěl jsem se jí vyhnout a v celém New Yorku existovalo jen jedno jediné místo, kde jsem si byl jistý, že na ní nenarazím. Obchodní středisko.

Sotva jsem vešel dovnitř, zahlédl jsem upíra, vegetariána, který uvažoval, že by něco zakousl, čím větší by to bylo, tím líp by si na tom vylít vztek. Obličej měl od jizev od novorozených.

Pak jsem si všiml Emmettových myšlenek. Nebyl tady sám, tenhle chlap tady byl s ním a už o mě věděl, takže jsem se mu rozhodl vzkřísit cestu. Jakmile jsem byl u něj, chytl jsem ho za ruku a táhle ho zpět za Emmettem.

Pohled Jaspera - někde v obchodním středisku v NY

Šel proti mně jakýsi upír, to by mi zase nevadilo, ale chytl mě za ruku a táhle mě zpět za Alicí. Zuřivě jsem na něj zavrčel. Místo toho se mě jen pobaveně usmál.

„Ty debile," řekl jsem naštvaně. Ale vůbec to nekomentoval. Za chvíli mě dotáhl až k Alici.

„Něco se vám pokusilo utéct," řekl pěkně namyšleně. Ten kluk mi už teď byl velmi nepříjemný.

„Jéééé, ahoj Edwarde," řekl nadšeně Emmett a hned ho objal v medvědím objetí. „Strašně rád tě vidím." Chvíli ho drtil v náručí a pak ho pustil.

„Rose," kývl na ní Ed a hned na to se ujala slova Alice.

„Tak straně ráda tě vidím, měla jsem o tobě vizi. Jmenuji se Alice a tohle je můj manžel Jasper," mé jméno řekla značně pohrdavě. Proč s ní sakra ještě vůbec jsem. Uvažoval jsem o tom, že bych odešel, ale pohled toho magora mi dal jasně najevo, že nikam nepůjdu. Svatá občanská válka, tam jsem měl mnohem víc možností a to je co říct.

„Carlisle bude nadšený, že ses vrátil," oznámila Alice jako by se nechumelilo.

„Takže nákupy končí?" zeptal se Emmett vděčně.

„Dnes bohužel ano," odpověděla mu zklamaně Alice.

Pohled Bells - asi o dva dny později v malém bytě

Seděla jsem v našem bytě a uvažovala jsem o tom, jestli je mezi mnou a Edwardem konečně konec. Od doby co jsme se pohádali, jsem ho neviděla a docela mi to nevadilo. Aspoň na mě nenaléhal, abych stáhla štít, aby mi mohl vidět do hlavy a mohla jsem po práci ven s lidskými přáteli, ale připadalo mi strašně divné, že mi nenechal jakýkoliv vzkaz nebo rozvodové papíru.

Když v tom mě z přemýšlení vytrhlo otevíraní dveří a v nich stál on, můj věčně protivný a otravný manžel.

„Kde jsi byl?" vyjela jsem na něj, hned co vešel do místnosti.

„A není to snad jedno?" zeptal se mě značně ledabyle.

„Jsem tvá žena, měla bych vědět co s tebou je," řekla jsem mu dost vážný důvod.

„Ano, jsi má žena, a proto bys mě měla poslouchat a nezajímat se o to co dělám," řekl mi hrdě a přitom velice přísně.

„Ale teď nejsme v dvacátém století," řekla jsem tvrdě a měla jsem co dělat, abych po něm neskočila.

„Ale narodili jsme se v té době, takže by ses tak měla chovat!" zařval na mě naštvaně.

„Ty mi nemáš co rozkazovat," zavrčela jsem na něj.

„Mám a počítej s tím, že já o rozvod nepožádám," dodal a vydal se do naší ložnice.

Co si ten magor myslí? Že ho nemůžu jen tak opustit? Můžu, mohla bych, kdybych ho nemilovala, a to je můj problém. Miluji ho, a přesto tak moc nenávidím.