Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Pravá láska má navrch - 3. kapitola

Pohled Esmé – její honosný dům, před dvěma dny

Alice vytáhla zbytek rodiny po obchodech do New Yorku a tak jsem zůstala s Carlislem doma sama. Dům byl najednou tak tichý bez Emmetových vtípků.

„O čem přemýšlíš?“ zeptal se mě se zájmem můj miláček.

„O tom, jak je tento dům najednou tichy když jsou všichni pryč,“ řekla jsem popravdě.

„Neboj, za chvíli se vrátí,“ řekl jako by se nechumelilo a objal mě kolem ramen a jako by snad jeho slova byla věštecká, zaslechla jsem, jak dvě auta zahýbají k našemu domu.

Už budou doma, ale zase něco se muselo stát. Je teprve pět hodin. Ještě nezavřeli všechny obchody. Doufám, že jsou všichni v pořádku.

„Esmé, tohle mi neuvěříš,“ zakřičela Alice nadšeně, když vystoupila v garáži z auta. Co bych jí neměla uvěřit? Že Emmett zakousl v obchodě pětileté dítě? To není žádný problém tomu uvěřit. Když v tom se objevil v obývacím pokoji Edward. Nechápavě jsem se na něj koukala.

„Edwarde?“ dostala jsem ze sebe šokovaně. Toho jsem nečekala. Myslela jsem si, že už ho někdo roztrhal a spálil a teď stojí přede mnou, ale je to opravdu on?

„Ano, jsem to já,“ odpověděl mi pobaveně. To byl pro mě impulz, který jsem potřebovala. Zvedla jsem se a chvíli na to jsem ho už drtila v náručí.

„Já tě tak ráda vidím,“ řekla jsem a u toho jsem brečela bez slz.

Pohled Jaspera – honosný dům Cullenových

„Je škoda, že se Edward vrátil domů,“ řekla nešťastně Esmé, strašně ji chyběl.

„Má svou rodinu,“ řekl jsem zcela vážně a byl jsem rád za to, že je pryč. Byl mi strašně nepříjemný. Choval se jako machírek, malý namyšlený spratek, který si dělal legraci z mích jizev. Chtěl jsem mu rozbít držku, ale nešlo to. On mi viděl do mysli a dobře se u toho bavil a Alice viděla každé mé rozhodnutí.

„Mohl by se svou ženou bydlet s námi,“ navrhla už poněkolikáté.

„Říkal, že jeho žena má problém ve větší skupině upíru,“ řekl jsem Edwardu lež. Tedy měl jsem pocit, že je to lež. Spíš jsem si totiž myslel, že nemůže vydržet s ním, nevím proč, ale měl jsem pocit, že naproti němu to bude normální holka. Možná s trošku pofiderní minulostí jako mám já, ale jinak bude určitě v pohodě.

„To je škoda,“ zafňula Esmé a hned na to vlítla do obýváku Alice.

„Neboj Esmé, vím, že se ještě uvidíte,“ řekla Alice a usmívala se u toho jako by se zhulila a to jako vážně. Následně se podívala na mě. „To, že se ti nelíbí, neznamená, že mu to musíš dávat najevo,“ vyjela na mě naštvaně.

„No stejně je to jedno, jestli to dám nebo nedám najevo. Když mi čumí do hlavy,“ řekl jsem vážně.

„Nehádejte se,“ špitla Esmé, neměla naše hádky ráda a poslední dobou to bylo čím dál horší. Čím déle jsem byl s Alicí, tím více jsem věděl, co mi na ní vadí. Nikdy se neptala na můj názor a všechno brala jako samozřejmost a popravdě já ji nechal. Takže to byla i moje vina.

„Já bych se nehádala, kdyby si mě Jasper někdy všímal,“ vyjela Alice na Esmé, což Esmé dost šokovalo. Vnímal jsem jí, víc než se mi líbilo. Náš sexuální život stál za starou bačkoru, ale snažím se ho udržet kvůli Esmé a Carlislovi a ona jen tak řekne, že jí nevnímám? Ano nevnímám jí, někdy a to když mele o každé módní přehlídce, kterou kdy viděla a poslední dobou o ničem jiném nemluví. Kdysi měla ráda sportovní auta, ale teď jí berou už jen nákupy.

„Jaspere, tak si jí víc všímej,“ podívala se na mě Esmé s prosíkem v očích.

„To bych radši poslouchal Emmettův proslov na téma nejlepší fotbalové týmy Anglie. Nic proti, ale móda mě nikdy nebavila. A mrzí mě, že to Alice nepochopila. V době ve které jsem se narodil, se nikdy nehledělo na oblečení, ale na duši a poslední dobou mám pocit, že Alice tu svou vyměnila za věčné nákupy,“ s těmito slovy jsem vyběhl z domu. Běžel jsem hluboko do lesa a následně jsem našel strom, který se mi líbil. Vyskočil jsem do jeho koruny a sedl jsem si na jednu z větví.

Ty dva dny co tady byl Edward, byli strašné. Každý kolem něj poletoval. Alice z něj byla na měkko. Dokonce jí totiž slíbil, že s ní půjde na nákupy. Příští víkend. Následně byl s Emmett na lovu medvědů a nechal ho vyhrát a nakonec tady byl Carlisle. Toho měl obmotaného kolem prstu. Zajímalo ho, jak se měl celou dobu, co s námi nežil. Následně mu Carlisle vysvětloval, jak jsme se k nim s Alicí přidali a nakonec Ed zmínil, že své ženě nemůže číst myšlenky a proto si jí taky vzal. Že je úžasné, že někomu nemůže číst myšlenky, ale popravdě. Když to říkal, cítil jsem z něj frustraci. Vadilo mu to.