Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Dreams see to - 1. kapitola

„Věř mi, bude to tam sranda!" uklidňovala mě moje nejlepší kamarádka, já na ni jen vyjeveně civěla.

„To věřím, ale jsem ti už asi tisíckrát řekla, že nepojedu," řekla jsem.

„Pojedeš a tečka. Andreo! Vždyť tam jedeme jenom na dnešek, děláš jako kdybychom tam měly jet na furt!"

Věděla jsem, že je až moc natěšená, tohle jsem jí přece jenom nemohla udělat. Zakývala jsem hlavou na znamení toho že vyhrála a že teda pojedu.

...

Další den jsme už měly sbaleno, ale Karina trvala na tom, abych si sbalila skoro všechny svoje věci, nevím proč.

...

Když jsme dojely na místo, konečně, tak jsem vylezla z auta a moje nohy konečně po dlouhé době dopadly na pevnou zem, přesněji na chodník v Mystic falls. Přišly jsme k nějakému domu, sakra, nemůžu si vůbec vzpomenout odkud tenhle dům znám.

„Chovej se slušně," přikázala kamarádka.

„Chovám se snad někdy jinak, než slušně?" ohradila jsem se.

„Nechováš," řekla mi s úsměvem na tváři.

„To bolelo," řekla jsem a založila si ruce na prsou.

„Fakt?" podívala se na mě.

„Ne," odsekla jsem.

Kar zazvonila a o chvíli později se otevřely dveře. Přede mnou stála hnědovláska asi v mém věku. Zůstala jsem na ni jen vyjeveně civět a ona mi pohledy s radostí oplácela. Pak ale vletěla Kar do náruče a já jsem byla snad ještě víc vyjevěnější (pokud to ještě šlo).

„Kar!" vyjekla nadšeně neznámá hnědovláska.

Moje kamarádka se od té holky odtrhla a s úsměvem se na mě podívala.

„Kdo to je?" Podívala se na mě ta holka.

„Eleno, tohle je Andrea, moje nejlepší kamarádka. Andreo, tohle je Elena, moje sestra," vysvětlila Karina.

„Kar, co má tohle znamenat, ty máš sestru? Od kdy?" podivila jsem se.

...

Když jsem přišla do obýváku a posadila se na gauč vedle Eleny a Kariny, zahlédla jsem zřejmně další obyvatelku tohoto domu.

„Jenno, tohle je Andrea. Andreo, tohle je Jenna, moje a Karinina teta," usmála se na přicházející osobu Elena.

„Andreo, doufám že se ti tady bude líbit a nebudeš mít problémy se školou, pokud tam teda budeš chodit," usmála se na mě mile Jenna.

„Co? Já tady budu chodit do školy? Ne, omyl, já tady nebydlím a chodím do školy jinam," řekla jsem a zamračila se.

„Kar, ty jsi jí to ještě neřekla? Dobře, tak Andreo, ode dneška tady bydlíš," vyhrkla Elena.

„Ne, neřekla mi to. Říkalas, že sem pojedeme jenom na dnešek a že zítra odjedeme." Podívala jsem se na Karinu.

„Dobře, promiň, vím, že jsem ti to měla říct, ale nějak nebyl čas," zalhala.

„Nebyl čas? Mohla jsi mi to říct v autě," odfrkla jsem si.

„Kdybych ti to řekla, než bysme sem vůbec dojely, nejela bys sem," vysvětlila.

„Dobře, to si vyřešte někde jinde, Eleno, připrav ji na nejhorší," rozchechtala se Jenna nad naší kamarádskou nej, nej, nej, nejlepší hádkou.

„Jenno, vážně to Andrei nechceš říct ty sama? Já nevím, jak bych jí to vysvětlila... Karina to už ví, ale tohle jí asi taky zamlčela, že?" Když dořekla Elena větu, tak se podívala na Karinu s nadzvednutým obočím.

Bylo ticho, které asi mělo naznačovat že mi to neřekla. A je to pravda, ta mrcha mi vážně nic neřekla!

„Ne, Eleno, řekni jí to ty. Já ani pořádně nevím o co se jedná a Andrea, pokud tady bude chodit do školy, tak se s ním asi bude potkávat skoro každý den... Myslím, že by to měla vědět," odmítla Jenna.

„Tak dobře. Mohla bys odejít a nechat nás tu o samotě?"

„Ne," zavrtěla hlavou Jenna.

„Holky, pojďte nahoru," vyzvala nás Elena a odešly jsme do mého nového pokoje.

„Líbí, Andreo?" usmála se Kar.

„Jasně, moc," řekla jsem a úsměv jsem jí zařivě opětovala a sedly jsme si všechny na moji novou postel.

„Jsi připravená na to, co se právě dozvíš? Je to asi pro tebe dost těžký pochopit, ale musíš to vědět," řekla Elena.

„Jasně, jen mám strach z toho, co všechno tady na mě čeká. Přece jenom jsem v tomhle městě nová a Kar je už seznámená se vším co se v tomhle městě děje a já nevím nic," odsekla jsem.

„Neboj se, zvykneš si na to," usmála se na mě povzbudivě Karina.

„Na co? Na to, že budu vždycky všechno vědět jako poslední? Díky, nechci," řekla jsem drze.