Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Dreams see to - 4. kapitola

„Ty mrcho!" zařval a chtěl mě dohonit, ale to já jsem byla už dávno v tahu.

No, řekněte, podařilo se vám už někdy podráždit upíra? Asi ne, protože to nejde... Tohle byla náhoda!

O chvíli jsem zaslechla něčí hlasy, jeden jsem rozpoznala a druhý... Ne.

„Necháš ji být, je ti to jasný?! Nesmí zemřít! Pokud zemře, řeknu o tobě radě!" křičel ten cizí hlas.

„Kdybys tak právě věděl, co jsem právě udělal..." povzdechl si. „Je to zločin." Zaslechla jsem smích.

„Co jsi udělal?!" vystrašil se někdo cizí.

Hlasy se začaly přibližovat. Sakra, tohle je nebezpečný.

„Tak jo, zachránil jsem jí život," zaklel.

„Lžeš, Damone, ty pořád lžeš, nic jinýho neumíš," začal křičet.

Najednou se přede mnou někdo objevil. A do kurníka dřevěnýho.

„To je ona?!" Vytřeštil na mě oči ten cizí.

Asi chodí na střední, vypadá mladě. pomyslela jsem si.

„Jo, to je ona," usmál se na mě Damon.

„Žije," podivil se ten druhý.

„Žije," přikývnul Damon.

„No, žiju a co?" odfrknula jsem si.

„Ale jak to? Proč žije? Nechtěl jsi ji náhodou zabít?" Podíval se na Damone.

„Stefane, proč si to myslíš? Proč si, sakra, myslíš, že bych ji chtěl zabít?" nechápal Damon.

„Nevím, dívky v jejím věku," podíval se na mě Stefan, „vždycky zabijíš," dokončil.

„Ehm," odkašlala jsem si. „Nevadí vám, že tady stojím a všechno slyším?" nadzvedla jsem obočí.

„Ne," vyhrkli unisono.

„Tak já jdu." Zamávala jsem jim na rozloučenou a chtěla odejít, ale Damon mě chytil za zápěstí (Už zase. Myslím, že mi ho jednoho dne zlomí) a otočil mě.

„Kam si to myslíš, že jdeš?" zamračil se.

„Nevím, asi domů?" usmála jsem se na něho sladce.

„Teď? Ne, teď rozhodně nikam nepůjdeš," řekl a podíval se mi do očí Stefan.

„Víš už, že na mě upíří ovlivnění nepůsobí?" usmála jsem se.

„Proč?" vytřeštil na mě svoje oči.

„Věř mi, že to vědět nechceš."

„Přesně tohle řekla i mě," řekl Damon.

„Už jdu, ahoj," podívala jsem se na Damona a nenápadně, ale jistě, jsem chtěla utéct, ale nešlo to.

„Můžeš přestat?" podívala jsem se na Damona.

„Ne," odfrkl si.

„Proč?!" zařvala jsem na něj.

„Protože se mi nechce?" řekl s úsměvem.

„Fajn, dělej si co chceš," řekla jsem sladce a usmála se nad plánem A.

„Andreo!" křikla na mě Elena a přiběhla ke mě. „Damone," zalapala po dechu když ho uviděla.