Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Dreams see to - 6. kapitola

Myslela jsem, že omdlím. Damon pil Eleninu krev. Ale musela jsem se udržet na nohou, musela jsem zachránit Elenu.

„Damone!" křikla jsem na něho. „Přestaň!"

Nereagoval, prostě jenom pokračoval dál. Vytáhla jsem dřevěný kolík, který jsem měla vždycky u sebe. Když zahlédl kolík, který jsem vytáhla, odtrhl se od Eleny a přišel ke mě.

„Ještě jednou, a..." řekla jsem a ukázala jsem na dřevěný kolík.

„Nejsem Damon," ohradil se Damon.

„No jasně, a to jsi mi to nemohl říct dřív?" Plácla jsem se do čela.

„Ne, nemohl."

„Tohle je jiná móda, že tady vím všechno jako poslední. Za první, kamarádka mi zatajila že se stěhujeme do Mystic falls, místo toho mi řekla že tam jedeme na jeden den, za druhé, jako poslední vím, že se po městě pohybují upíři rodu Salvatorů. A za třetí: Že Damon vlastně vůbec není Damon!" Začala jsem si mu vylévat srdíčko.

„Hele, uklidni se," řekl.

„Ne," odporovala jsem. „Eleno, asi bys měla jít," řekla jsem, když jsem přišla k Eleně.

„Ne," nesouhlasila.

„Ale jo."

„Ne."

„Jo," řekla jsem ale už naposledy.

„Ne," zavrtěla hlavou.

„Tak ne, mě to je vlastně úplně jedno. A rovnou zavolej Karinu, ta dostane infarkt z toho, že jsem tady!" vyšilovala jsem.

Elena ale pořád stála na svém místě, pak se posadila na pařez a začala nás sledovat s úsměvem na tváři. Ještě tomu chybí miska popcornu a 3D brýle a je tady 3D kino!

„Tak jo. Damone, nedělej si ze mě srandu."

„Damon tady není," odfrkl si.

„Jsi jak malej harant, Damone," odsekla jsem a otočila se.

„Damon je tady," ozvalo se odněkud.

Ještě jednou jsem se otočila zpátky a tam stál pořád Damon s úsměvem na tváři, zřejmně pobaven mnou. Pak jsem se ještě jednou otočila, ne nedělám si srandu, a těsně před sebou jsem uviděla dalšího Damona. Odstoupila jsem si dál od něho.

„Co to..." nedořekla jsem, protože mě přerušil Damon, no dobře, přesně nevím, kterej je ten pravej! No snad jste si to nevyložili špatně.

„Tohle," usmál se na mě sladce ten co říkal že není Damon.

Chvíli bylo ticho a když jsem nic nedělala, mi zlomil vaz. Pak už jsem jen slyšela hlasy.