Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Dreams see to - 8. kapitola

„Díky," usmála jsem se sladce a přede mnou, přímo před mým obličejem, se objevil...

„Vypadni ode mě!" křikla jsem on radši odstoupil.

„Co to jako mělo být? Poštvat proti mě havrana?!" nechápala jsem.

„To bylo abych tě postrašil, ale tys mě jenom odháněla a odháněla... Takže nic." Zasmál se, já jsem se ale neměla čemu smát.

No, představte si, přece, že vám na hlavě přistane havran, dlouhou dobu se ani nehne a když konečně odletí, ten co se vám objeví přímo před obličejem se hned začně šíleně smát. Jsem vážně naštvaná!

„Tak takhle to vypadá když někdo zemře? Všichni si z něho dělají srandu?" zaklela jsem a poodešla pryč.

„Ne, za chvíli se objevíš někde jinde."

„Kde? Já už nikam nechci, já už tady chci zůstat," řekla jsem hraně smutně.

„Tobě se líbí na hřbitově?" Nadzvedl jedno obočí.

„Jo. Moc," řekla jsem.

Kolem mě proletěl havran a já si všimla, že jsem...

Co-To-Sakra-Je?

Všimla jsem si Eleny, která kráčela rychle ke mě. Tak teď se mi tady všichni budou vyzpovídat ze svých činů?!

„Andreo... Jsi v pořádku?! Andreo!" křičela a zhroutila se k zemi.

Podívala jsem se na to místo, bylo tam moje tělo. Teď už ale asi bez duše. Jsem mrtvá, už to nikdo nemůže nijak změnit, nedá se to. Život mi bude hodně chybět, ale aspoň nebudu mít pořád problémy ve škole, no...

Přišla jsem za Elenou, myslela jsem si totiž, že mě nevidí. Kolem mě kličkoval havran, takže to moc nešlo.

„Přestaň!" křikla jsem na havrana, který mi už zase přistál na hlavě.

Když jsem byla u Eleny, tak jsem se naklonila nad mé tělo a podívala se na Elenu.

„Andreo, vzbuď se. Žiješ, musíš!" vzlykala Elena.

„Eleno," povzdechla jsem si a ona se na mě podívala.

„Ty-Ty žiješ!" vykřikla a obejmula mě.

Vím, že mě necítila. Takže jsem to mohla rovnou vzdát.

„Co to... Proč? Co se stalo?" nechápala.

„Jsem mrtvá, Eleno," vysvětlila jsem.

„Nejsi," řekla.

Objevila jsem se na hřbitově, už zase. Na hlavě jsem už havrana neměla. Damon stál přede mnou a smutně se na mě usmíval.

„Vážně jsem mrtvá," řekla jsem, ale sama jsem tomu pořád moc nerozumněla.

„Nejsi."

„Jak to, že nejsem? Musím být přece mrtvá!" křičela jsem na něho.

„Co, chceš být snad mrtvá? Ne, takovou radost ti neudělám," zavrtěl hlavou Damon.

Andrea se probudila, otevřela oči a zalapala po dechu. Nevěděla co se děje, a tak se podívala na Elenu s pozvednutým obočím.

„Ty žiješ!" vyjekl Damon a přesunul se k ní.

„Co se stalo?" zeptala se.

„Damon ti dal krev," vysvětlila Elena.

„Takže jsem teď upír?" vytřeštila na ni Andrea oči.

„Ne, ještě ne tak úplně. Je mi to líto," podívala se na Andreu smutně Elena a trošku se usmála.

„Ty," ukázala Andrea na Damona, „mi teď řekneš, že upír nejsem!" řekla rozzuřeným hlasem.