Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Happiness or Hell 3. kapitola - "Nová" holka

Pohled Corinne

Nastal večer a já měla chuť se zastřelit. To tam jako fakt musím být? Ne, vlastně ne...

„Kam zase jdeš?" nechápal.

To už jsem ale otevřela dveře a odešla z místnosti. Jestli si myslí, že s ním budu spát v jedné posteli, je na omylu. Tak blbá zase nejsem.

Tak Michal mi sbalil i notebook, jak milé. Fajn, aspoň po staletí napíšu nějakou povídku...

Posadila jsem se na gauč a zapnula notebook.

Po chvilce jsem už mohla psát, ale neměla jsem žádné nápady, zase. To je takhle... Vždycky.

Když v tom jsem dostala nápad co napsat.

Skončilo to tak, že jsem asi úplně zešílela - Napsala jsem to, co tady teď prožívám! No je tohle normální?!

♥°♥°♥

„Sakra!"

„Ještě pět minut," zavrčela jsem.

„Ty jsi tady? Ani jsem si tě nevšimla, promiň. Kdybych o tobě věděla dřív, tak bych sem vůbec nechodila," odsekla nějaká holka.

Teď jsem ji konečně mohla vidět v plné kráse. Kdo je zase tohle?!

Vlasy měla dlouhé jako já, ale blonďaté. Oči měla modré - jestli dobře vidím.

„Takže tebe Michal unesl? Chudáčku," řekla a soucitně se na mě podívala.

„Jo," řekla jsem. „Kdo jsi ty?" nechápala jsem pořád.

„Oni ti o mě neřekli? Nemáš náhodou někde pistoli?" zavrčela.

„Ne," řekla jsem.

„Tak to je špatný," řekla. „Jsem Addyson a ty?"

„Corrine, těší mne," představila jsem se.

„Kéž bych mohla říct to samé," usmála se na mě.

„Co?" nechápala jsem.

„S holkama jako jsi ty se nekamarádím," vysvětlila.

„S holkama jako já?" zopakovala jsem.

„Unesli tě. Mě taky unesli. Já jenom pomáhám holkám jako ty odtud ven," vyhrkla.

„A co ty?" nechápala jsem.

„Já tady zůstanu. Musím. Když se snažím utéct, tak mě vždycky chytí Michal - pak s tím jde za Stefanem a ten s tím jde za Damonem - a ten, divím se že s tím nejde na policii. Takže radši pomáhám ostatním," vysvětlila.

„Jak dlouho tady už jsi?" zeptala jsem se s nadzvednutým obočím.

„Dva roky," přiznala.

♥°♥°♥

Povídali jsme si ještě hodinu, když potom jsem si něco uvědomila - Nikdo mě tady neotravuje.

„Kde jsou?" zeptala jsem se.

„Koho myslíš?"

„Jsme tady samy?" vyhrkla jsem.

„Jo, odešli s tím, že se vrátí v pondělí," řekla s poklidem - jako by se nechumelilo.

„A co je dneska za den?" Asi se budu muset častěji dívat do kalendáře.

„Pátek," přiznala.

„Chodíš tady do školy?" zeptala jsem se.

„Ne, nemůžu. Říkali, že bych hned všem vyslepičila, že mě unesli," řekla a já se uchechtla.

„Co je na tom k smíchu?" zajímala se.

„Nic, nic," řekla jsem, ale pořád jsem se ještě trochu smála.

Vstala jsem a vzala si svoji kabelku - ti parchanti mi nevzali oblečení, ale pošahanou kabelku ano.

„Kam jdeš?" nechápala.

„Proč se mě na tohle všichni ptají, když odcházím někam, kde mě můžou tak maximálně potají sledovat, ale jinak se mnou nemůžou mluvit vůbec?" rozčílila jsem se.

„Promiň," omluvila se.

„To je v pořádku. Jdu se přihlásit do školy - ale nikomu to neříkej. Aha, vlastně, komu by jsi to řekla, když jsme tady samy? Odešla už Elena?" řekla jsem s vítězoslavným úsměvem.

„Jo, Elena odešla. Jsme tady samy, do pondělí. Což znamená jediné - a to, že se dneska přihlásíš a nastoupíš až v pondělí. Omlouvám se, vážně, promiň, ale takhle to asi moc nenapádný není," řekla a zamračila se.

„To nevadí, přemluvím je, abych nastoupila hned," usmála jsem se a odešla.

♥°♥°♥

Kdo by to do mne řekl? Že přemluvím ředitelku, abych nastoupila už dneska? Jsem prostě dobrá!

Bohužel ještě než jsem tam došla - zastihnul mě déšť, rozpršelo se. Když jsem pak došla ke škole, parkoviště bylo plné narváno aut a divím se, že jsem se vůbec protlačila až ke dveřím. A to byl můj výkon dne. Když jsem otevřela asi po hodině ty prokleté dveře, tak jsem vstoupila dovnitř a začala hledat kancelář, jenže jsem ji nikde nemohla najít. Dokonce jsem si už začínala myslet, že tady žádnou kancelář nemají.

A teď tady hledám místnost, ve které bych mě mít svoji první hodinu na této škole - Dějepis.