Karla byla ve všem, co udělala, spokojená, jen do doby, dokud se nesetkala s jistým Mattem Donovanem, který během svého letního dobrodružství zabloudil i do Prahy, kde Karla trávila dva volné týdny z práce. Slovo dalo slovo a Karla se rozhodla, že nastal čas rozšířit své obzory a oprášit školní angličtinu. Domluvila si místo v americké pobočce jejího zaměstnavatele z Čech. Avšak v Mystic Falls na Karlu čeká nemilé překvapení, které ji stáhne do kolotoče krve a lží, spojené s tajemstvím místních upírů. Dokáže to jako člověk ustát, hlavně když hlavní roli v tom všem má Silas a Původní upíři?
Vyslechněte si příběh z úst zestárlé Karly, která vypráví své vnučce o životě mezi nadpřirozenými bytostmi. Otázka je, jestli jí vnučka uvěří.
22.03.2015 (21:24), Nikol18 • The Vampire Diares » Na pokračování, komentováno 10×, zobrazeno 749×
Před přečtením upozorňuji, že povídka naprosto ignoruje dění páté série Upířích deníků a spin-off seriálu The Originals. Pouze jsem použila pár reálií z wikipedie, které jsem si přečetla. Z páté série jsem viděla pouze dva díly a z TO žádný, takže na to prosím berte ohled. Záměrně jsem děj posunula z roku 2013 do roku 2015. Myslím, že nebude tak těžké se dostat do děje.
Karla I. - Nic není náhoda
Upíří deníky
1
Jsem zde, Mystic Falls!
Ráno jsem se probudila celá rozbolavělá, ale s jasným plánem. Nikdy jsem nad tou možností nechtěla přemýšlet, jenže ten nepříjemný sen mě vyburcoval k činům. Už jsem to nemohla déle odkládat.
Aniž bych vklouzla do teplých důchodcovských bačkor, co mi koupila moje dcera, a já je naprosto nesnášela, připadala jsem si v nich skutečně stará, jsem se došourala do vedlejšího pokoje, kde jsem nechávala mobilní telefon a vytočila číslo své vnučky a pozvala jsem ji na oběd k sobě. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když souhlasila a já tak mohla ulevit svému zkaženému srdci.
Po poledni, když jsem byla společně se Mellysol po obědě, jsem ji zavedla na dřevěnou verandu svého domu a společně jsme se usadily na polstrované houpačce, kde jsme se jen mlčky kývaly do rytmu ptačího zpěvu.
Milovala jsem tenhle dům. Znamenal pro mě všechno. Vychovala jsem tady svou dceru a syna. Snášela jsem tady jejich dobré i špatné nálady, ale nikdy jsem nezalitovala dne, že jsem je odvedla od toho vše pryč, a už vůbec, když se narodila Mellysol. V ten den jsem si vzala do hlavy, že ji od toho všeho budu držet dál, ale osud mě dohnal a já mu už nemohla vzdorovat, ani tím, čím jsem se narodila.
„Jsi nějaká tichá,“ pronesla Melly do napjatého ticha. Otočila jsem k ní svou vrásčitou tvář. Chyběla mi doba, kdy jsem byla mladá, plná síly a s vyhlazenou tváří a vráskami pouze v okolí očí od smíchu. Skýtala se však naděje, že až své vnučce vypovím svůj příběh od příjezdu do Mystic Falls, bude tomu hloupému stýskání pro jednou konec, tak jsem si vzala do dlaní Mellysoninu ruku.
S každým přibývajícím dnem mi více a více připomínala svého dědečka, který se mi tak nesmazatelně vryl do paměti, že i teď po padesáti letech jsem ještě stále cítila jeho dotek na své kůži.
„Melly, holčičko, vyprávěla jsem ti někdy, jak jsem se seznámila s tvým dědečkem?“ Musela jsem se trochu po té větě vydýchat. Stále to byla pro mě bolestivá záležitost, nedokázala jsem se s ní ani po těch letech srovnat.
Melly se ke mně naklonila a upřeně se mi zadívala do tváře. Zatoužila jsem, aby mě viděla zamlada, v rozpuku, třeba by jí z očí zmizel ten lítostivý pohled.
„Nikdy jsi o dědečkovi nevyprávěla, Kaly.“ Zářivě jsem se na ni usmála. Ještě když byla malá, dělalo jí problém vyslovovat písmenko „r“, tak mi místo babi začala říkat Kaly. Nikomu jinému jsem to nedovolila, dokonce ani jejím rodičům, své dceři a synovi.
„Je to poměrně dlouhý příběh a nemyslím si, že nám na to bude stačit jedno odpoledne.“ Bylo celkem teplé počasí na začátek července, ale to horší mělo teprve přijít a já si tolik přála, abych Melly mohla vyprávět venku, aby moje slova viny nevysely v domě jako nějaký strašák.
„V den, kdy jsem přijela do Mystic Falls…“ Melly mě náhle přerušila.
„Ty jsi dědečka poznala tam?“ zeptala se nejistě. Rodiče ji vždy od jízd do Mystic Falls odrazovali a vůbec jí o tom městečku nechtěli nic říct a já se jim nedivila, ale právě tam můj příběh skutečně začíná a mně připadalo fér, abych si nic neupravovala a řekla jí pravou verzi příběhu.
„Melly, holčičko, když mě budeš přerušovat, nestihnu ani začátek a ty mi utečeš pryč.“ Cudně sklopila pohled k prknům pod našima nohama a já ji lehce poplácala po ruce.
Dalo by se říct, že můj příjezd do Mystic Falls proběhl téměř bez povšimnutí, i když jsem přijela o den dříve, než jsem měla naplánované. Nechtělo se mi však čekat. Nebylo na co.
Vystoupila jsem z autobusu na malém nádraží, které bylo snad ještě menší než to naše a to moje rodné město mělo deset tisíc obyvatel, jistě s přilehlými obcemi, přesto bylo tak velké, aby tam jezdila městská hromadná doprava.
Teplé a nepříjemné americké sluníčko se mi opřelo do upoceného obličeje a já se mu ještě víc nastavila, aby mi z kůže odpařil napocenou vodu za tu dlouhou cestu sem. Zatím vše probíhalo tak, jak mělo, až na odvoz. Matt tady na mě měl čekat. Zítra, měl mě čekat až zítra. Já se však rozhodla přijet už dnes.
S malým batohem na zádech a s notebookem v příruční tašce a v balerínkách jsem se došourala do budovy, kde prodávali lístky a s nejistou angličtinou, jsem se ženy za neprůstřelným sklem zeptala, kam se mám vydat, abych našla Mystic Grill, kde pracoval kluk, kvůli jehož řečem o rodné hroudě jsem nechala všechno za sebou v Čechách a jen tak jsem se vydala přes velkou louži letadlem do Ameriky, abych ukázala, že to zvládnu i v jiné v zemi, bez rodičů a přátel.
Kupodivu byla žena velmi přístupná. Dala mi mapu, kam mi propiskou naznačila cestu z nádraží až přímo ke grilu. S vděčností jsem jí poděkovala a vydala se do Mattova pracoviště.
Docela se přeceňuje, že ženy mají malý orientační smysl, ale cesta mi trvala déle, protože jsem se zastavovala téměř u každé výlohy a domu, abych si město mohla prohlédnout. Natolik se lišilo od všeho, co jsem doposud znala ze své rodné hroudy. Na druhou stranu jsem viděla tolik amerických seriálů, že jsem si odpustila kravské způsoby s otevřenou pusou a vše zkoumala s vážnou tváří a téměř odmítajícím pohledem, doufejme hodně podobným tomu, který jsem viděla v očích místních. Jenže po pár nepříjemných pohledech jsem z batohu vytáhla levné sluneční brýle od vietnamců, co jsem měla ve své skromné módní sbírce asi dva roky, a rychle si je nasadila na oči.
Nevím, jestli to byl zrovna nejlepší nápad, ale hned jsem se cítila sebejistější, a kdo by se tak necítil, když vám jiní lidé nevidí do očí a nemůžou si tak odvodit o vás ty nejpatrnější věci.
Zastavila jsem se na rohu u jednoho obchodu a vytáhla si brýle na hlavu, abych lépe viděla do mapy. Vlasy mě šimraly na krku a ve výstřihu a já začala uvažovat, jestli si je nestáhnu do culíku, aby mi nebylo takové horko, ale nějaký kolemjdoucí mi uvažování přetrhl, když mi vytrhnul mapu z ruky.
„Mám dojem, že tu cítím turistu.“ Zvedla jsem oči nahoru, abych se střetla s nepříjemným a příliš samolibým modrým pohledem nějakého tmavovlasého hezouna, co zkroutil rty do vítězného úšklebku.
„Nejsem turista,“ odsekla jsem mu a vzala si svou mapu zpět. Od grilu jsem nebyla daleko, ale ten hezoun mi zatarasoval cestu.
„Když dovolíte, ráda bych prošla, spěchám.“
„Domů za maminkou, než bude tma?“ Uculil se a zřejmě si myslel, že z toho budu paf.
„To jako vážně?“ Zůstala jsem na něj zírat. „Američani,“ zavrtěla jsem nad tím hlavou a počastovala ho pár českými výrazy, po kterých ustoupil, protože mi nerozuměl a já se konečně dostala k Mystic Grillu.
Jakmile jsem vstoupila dovnitř, bylo to jako vběhnout do ráje. Vždycky jsem si přála vejít do pravého amerického maloměstského baru. Byly tu stoly pro dvojice, boxy pro čtyři a vysoké barové stoličky u baru. Chvíli jsem se rozhlížela, než jsem uviděla zdroj svého zájmu.
Vymotala jsem si sluneční brýle z vlasů, které jsem si stáhla na jednu stranu a přikráčela k vysokému špinavě-blond vyhlížejícímu klukovi, který by mohl se svými prsními svaly soutěžit s těmi mými.
„Nevíte, kde bych tu mohla najít nejlepší hotel?“ Matt překvapeně zvedl pohled a otevřel pusu, čemuž jsem se musela zasmát. Před prázdninami dokončil střední, ale díky hraní amerického fotbalu vypadal jak pětadvacetiletej vyhazovač, ale ten jeho kukuč mi jasně napovídal, kolik mu je.
„Karlo!“ vykřikl nadšeně a odložil lavor se špinavým nádobím a já odložila tašku s notebookem a rychle k němu doběhla a zabořila se do toho jeho medvědího objetí. Už jsem chápala, jak se cítili někteří menší kluci, se kterými jsem chodila. Málem se mým hrudníkem zadusili.
„Co tady děláš? Měla jsi přijet až zítra!“ Odtáhl mě od sebe a prohlédl si mě. Naprosto bez mučení přiznávám, že jsem si zpočátku myslela, že je tepej, protože se mi díval přímo do očí a ne do výstřihu, což u nás v Česku přeci jen něco napovídá, ale Matt byl oddaný té své blonďaté společnosti, s níž cestoval po Evropě.
Pokrčila jsem rameny a doširoka se na něj usmála. „Musela jsem se rozhodnout rychle, jinak bych se k tomu nerozhoupala. Vůbec bych neřekla, že bude tak složité domluvit si v práci, že bych chtěla na rok jít pracovat do jedné pobočky naší firmy v Americe, abych si oprášila jazyk. Ale naštěstí se za mě přimluvil mistr, že kvůli rozjetí nové výroby v roce 2017 to bude docela výhoda.“ Matt se hlasitě zasmál a objal mě znovu kolem ramen.
„Sice nemám tušení, co jsi právě říkala, ale beru to tak, že se ti nechtělo čekat.“ Když mi došel můj přehmat, musela jsem se sama sobě taky zasmát.
„Promiň. Až se trochu rozmluvím, zkusím to znovu,“ začala jsem pomalu znovu. Matt přikývnul.
„Fajn. Pojď si sednout támhle do toho boxu, donesu ti něco k pití a k jídlu. Na účet podniku.“ Mrknul na mě a já nadšeně přikývla. Kdo by pohrdnul jídlem zdarma? Já tedy ne.
Zamířila jsem do boxu, ale než jsem se k němu dostala, stál před ním ten hezoun z ulice. Ležérně se posadil na místo, kam jsem chtěla zaplout a opět mi ukazoval škodolibý pohled.
„Jaká náhoda,“ zapředl. Stiskla jsem rty a složila si ruce na hrudníku, což byl docela složitý manévr, ale za ty roky jsem ho už vychytala.
„Já bych tomu náhoda neříkala spíš stalking.“ Obě obočí mu vyletěla nahoru, stejně jako koutky úst. Trochu se naklonil blíž a propaloval mě pohledem.
„Tady se někdo ohání výrazy, kterým nerozumí. Přesto to zní s tvým přízvukem jako erotický návrh.“ Tak to byl vrchol, měla jsem chuť mu jednu ubalit, ale naštěstí mě zastavil Matt, který přinesl sklenici džusu a zeleninový salát bez rajčat s opečeným toastem.
„Vidím, že se s tebou seznámil Damon Salvatore. Místní Casanova.“ Teď jsem se škodolibě usmála na něj já.
„Pan Salvatore zřejmě netuší, jak takoví muži končívají.“ Pravou rukou jsem naznačila střih nůžkami, ale on se jen znovu ušklíbnul a vstal stejně ladně jako se posadil.
„Kontroluju nově příchozí do města, Donovanne, takže bych ti příště doporučil, abys to hlásil dopředu.“ Z jeho pohledu mě zamrazilo a to jakým způsobem Matta poplácal po rameni, nevypadalo příliš přátelsky.
Sedla jsem si do boxu a konečně shodila batoh ze zad. Cítila jsem, jak se mi čůrky potu snažily namočit moje oblečení ještě víc. Nečekala jsem, že na začátku října může být takové horko.
„Nechtěla jsem ti způsobit problémy, Matte,“ omluvila jsem se mu, ale on nad tím jenom mávnul rukou. Přistrčil mi talíř blíž a posadil se proti mně.
„Salvatora ber s rezervou a radši se mu vyhýbej.“ Pořádně jsem se napila ze sklenice, abych spláchla pachuť prachu z cesty a Salvatorova nepříjemného fluida.
„Bývá tady často?“ zeptala jsem se huhlavě s plnou pusou mezi jednotlivými sousty, když jsem žvýkala výbornou čerstvou zeleninu a zajídala ji opečeným toastem.
„Je to i místní notor,“ řekl s úsměvem a já přikývlaa dál se neslušně cpala, ale dokud jsem nedostala jídlo, neuvědomila jsem si, jaký hlad jsem měla. Ještě, že to byla jen zelenina.
„V klidu se dojez, a kdybys měla ještě hlad, řekni si, končím asi za půl hodiny, pak pojedeme domů, ale musím tě varovat, že je tam trochu binec. Nečekal jsem, že přijedeš dřív.“ Nad tím jsem jenom mávla rukou.
„Nedělej si starosti. Mám staršího bratra,“ a zaculila se na něj a dál se rochnila v jídle, jakoby to mělo být to poslední, co jsem si mohla v životě užít. Ani jsem si tehdy neuvědomovala, jak blízko jsem byla pravdě. Jak moc jsem se spletla ve svém rozhodnutí přijet do Mystic Falls.
„Matta jsem považovala za správného člověka, Melly. Nikdy bych proti němu neřekla nic špatného. Byl to skvělý kluk. Sice o dost mladší než já, ale to na to nemělo vliv a naprosto jsem chápala, proč se toužil spřátelit s někým obyčejným jako já, ale sama bych neřekla, že se to dokáže tak zvrtnout.“ Tiše jsem si povzdychla, když se mi opět ty první okamžiky v Mystic Falls vybavily. To moje nadšení z nového místa a naprosté ignorování prvních náznaků něčeho zvláštního. Jenže co jsem si měla myslet, byla jsem mladá a naivní.
Podívala jsem se na svoji vnučku, která zatím nevypadala, že by chtěla s křikem utéct, ale to nejhorší ještě zatím nepřišlo a já měla obavu, že až se moje vyprávění trochu rozjede, bude Melly chtít volat blázinec, ale já jí to všechno musela říct, záleželo na tom všechno.
„A jak to bylo dál, Kaly?“ Potěšilo mě, že se zajímá.
„Přeskočím ty nudné věci, když jsem jela s Mattem domů a dělala, že nevidím ten mládenecký nepořádek, který na druhou stranu nebyl tak strašný, ani moji cestu do vedlejšího města druhý den ráno, abych se ohlásila ve firmě, odkud jsem zamířila na imigrační úřad a všechny tyhle otravné věci, co člověk musí udělat, když začne pracovat v zahraničí. Zdravotní pojištění, zapůjčení firemního vozu, což jsem přivítala s nadšením a ještě víc, když jsem viděla ceny benzínu, které v Americe byly daleko níže než v Česku.
Vše se zdálo dokonalé, ale to jsem netušila, že mě bude čekat seznámení s místní komunitou mladistvých, kteří se zdržují v těsné blízkosti Matta, včetně toho otravného Damona Salvatora, ale to je pro dnešek dost, holčičko. Přijď za mnou zase zítra, povím ti o tom setkání s Mattovými přáteli a Damonovým ztraceným bratrem.“ Melly zdvihla pravé obočí a já se musela zasmát.
„Kaly, mám dojem, že to bude nějaký milostný trojúhelník,“ řekla se smíchem, ale já ji poplácala po ruce.
„Holčičko, milostný trojúhelník bývá v obyčejných harlekýnkách, které nejsou pro tebe, je ti teprve sedmnáct! Tohle je daleko složitější, ale myslím, že je čas, abys to slyšela. Budu jen doufat, že to pochopíš.“
„Kaly, zníš tak tajemně. Nutí mě to se těšit na zítřek!“ Ten jas v očích mi byl tak důvěrně známý, až mě z toho zabolelo u srdce.
„Tak zase přijď, stejně teď o prázdninách nemáš co dělat.“ Zářivě se na mě usmála a já v ní uviděla její matku.
„Přijdu před snídaní, abychom měly na sebe více času!“ Nahnula se a lehce mě políbila na tvář a já zkontrolovala, že na krku nosí přívěšek, co jsem jí darovala, když byla ještě malé děcko.
„Budu ráda!“ zavolala jsem za ní, když sbíhala ze schodů verandy a nasedala na kolo. Naposledy jsem jí zamávala a dívala se, dokud se mi neztratila v ohbí příjezdové cesty.
Naplněna novou energií jsem se vrátila do domu a vylezla až na půdu a z omšelého kufru jsem vytáhla starou dřevěnou ručně vyřezávanou skříňku, do níž jsem si ukládala nejdůležitější věci.
Odemknula jsem ji klíčkem na řetízku, co mi stále visel kolem krku a vytáhla z ní fotografii, která pořád vypadala jako čerstvě vyfocená. Neztratila nic ze svých sytých barev. Byli jsme na ní naprosto všichni z party z Mystic Falls. Ten den byl prostě skvělý. Ten den z nás všechno spadlo a my se mohli cítit svobodní, ale pro mě tehdy cesta nekončila. Teprve začínala, ale než se k tomuto okamžiku dostanu, musím Melly všechno povyprávět, protože jinak by pointu celého příběhu nepochopila a možná mi neuvěřila, ale já to musím dovyprávět tak, aby mi uvěřila, protože bez toho to by to všechno nemělo vůbec žádný smysl.
Karla
Další kapitola povídky Karly vyjde za týden.
Vaše Nikol18
Nikol18 z rubriky: The Vampire Diares » Na pokračování
Diskuse pro článek Karla I. - Nic není náhoda - 1:
Darkness, uteče to, uvidíš!
Začíná se to velice zajímavě a já nevím, jestli to do příštího týdne vydržím.
Odpověď máš na FB.
Sem tam? To z něj jako jednou za čas setřeš prach?
To bych na to musela mít čas. Kromě psaní a čtení mám ještě na programu chození do práce a sem tam se postarat o mužíčka.
Zveš na kafe v NmNm?
Mis, jsi zlatíčko! Vynahradím ti to!
Tak to jo, lepší kráté abstinenční období, než dlouhé abstinenční období. Nějak se to pokusím zvládnout bombony to jistí!
Mis, moc díky. Mám pár kapitol napsaných dopředu, ale nestíhala bych jich psát víc, tak raději jednu kapitolu týdně než jen jednu za měsíc.
Aaa, důchodcovské bačkory, ty mám taky!!
Páni, celé isem to četla se zatajeným dechem neschopná se od toho příběhu odtrhnout!!
Jen nevím, jestli vydržím čekat do příštího týdne na další!
Ale budu se snažit se udržet, dokoupím zásobu bombonků.
Opravdu mě zajímá jak se to vyvrbí, jak to bude mezi Kely a Stefanem, jestli si něco provedou, nebo ne. A Matt, no ten je prostě sladký!!
vypadá to velice zajímavě a já si určitě počkám na další!
Přidat komentář: