Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Karla I. - Nic není náhoda - 5

5

Tajemné Mystic Falls

Atmosféra v Mystic Falls zhoustla těžko uvěřitelným způsobem. Matt se stal zamlklým ještě více a ani po našem nočním rozhovoru, jsem mu nedokázala odpustit. Byl jak můj bratr, ale i sebelepší rodinné vztahy může narušit pár slov, která člověk prostě nezapomene.

Musela jsem předtím vším utéct. Následující ráno, ještě než Matt vstal, jsem se pořádně oblékla, nechala klíčky od auta na věšáčku a pěšky zamířila na hřbitov. Jen jsem si namlouvala, že tam jdu, abych se uklidnila, ale ve skutečnosti jsem si moc přála, abych tam našla Ricka a mohla si s ním o tom všem promluvit. Byl sice pryč už nějakou dobu, ale když učil na střední škole, musel ostatní znát a měl na to vše jiný pohled než ta uzavřená skupinka, do níž jsem nebyla přibraná.

Ranní vzduch byl cítit chladem, a i když jsem si koupila teplejší kabát, nebylo to ono. Zvedla jsem si límec, abych zamezila čerstvému větru vnikat mi na už tak prostydlou kůži a hlouběji se zavrtala do šály z měkké vlny, kterou jsem dostala od mámy před pěti lety a od té doby jsem si bez ní nedokázala přestavit jedinou zimu.

Pěšky se zdál hřbitov mnohem dál než autem, ale potřebovala jsem ticho ranního městečka, které ještě spí, abych nad tím vším popřemýšlela. Jenže jsem v hlavě měla tolik myšlenek, že jsem se nedokázala soustředit na jednu, abych ji vyřešila.

Nejsem si jistá, proč mě hřbitovy tak přitahují, když potřebuju, najdu na nich klid a mír a není to tím, že tam živí neradi chodí kvůli stále se vznášející bolesti a strachu, že je tam smrt blíž než v centru města nebo ve vyhřáté posteli. Smrt je nedílnou součástí života, ale já se přesto každý den obávám, že přijdu o někoho, na kom mi záleží a už mi smrt nebude připadat tak přitažlivá.

Usadila jsem se na lavičku, kde jsem před pár dny seděla s Rickem a zírala na hrob jeho přítelkyně, který se zdál tak blízko a zároveň neuvěřitelně daleko. Nechtěla jsem si připustit, že by tady Rick nebyl, ale bylo teprve sedm ráno a pokud bydlel skutečně někde dál, nemohl tu tak brzo být. Přesto jsem se držela myšlenky na něj a chodila na hřbitov každý den ráno, abych se zas a znovu zklamávala z jeho nepřítomnosti, až se z toho stal takový rituál, který mi odvedl myšlenky od všeho okolo a otupil moji mysl natolik, abych začala chodit do grilu a snášela nesmyslné narážky Pana Jsem Opilý, Ale To Nevadí, Aby Mě Mohla Cizí Holka Přivézt Mé Přítelkyni Domů.

„Dáš si se mnou skleničku.“ Damon seděl přede mnou v boxu a hypnotizoval mě pohledem, jako bych mu měla najednou padnout k nohám a hned s tím souhlasit.

„Jsem tu autem, takže si nechám zajít chuť, Damone,“ a na potvrzení jsem se napila džusu, který zabíral čestné místo, vedle mé večeře.

S blížícím se časem Vánoc gril nebýval navečer tak plný, z čehož jsem se dovtípila, že i v Americe lidé šetří na vánoční dárky. Zato Damon byl čím dál tím víc otravnější. Neustále okupoval místo vedle mě a když přijela na víkend Elena domů, připojovala se k nám i ona a já si připadala jak šmírák. Ještě, že občas dorazila i Carolin, které se nezastavila pusa a já tak mohla věnovat pozornost grilu, ale jednou mi to nedalo a musela jsem se zeptat.

„Damone, proč nepřijde i tvůj bratr? Odjel snad už?“ Od našeho setkání uběhlo dlouhých pár dní, při nichž jsem neustále čekala na Ricka, abych se ho na mladšího Salvatoreho mohla poptat, ale Damonova reakce mluvila sama za sebe. Napjal se a majetnicky se podíval na Elenu, která seděla vedle něj. Možná vypadala nevinně, ale holka, co vystřídá tolik kluků a chodí po sobě s bratry, zas tak nevinná není.

„Stefan bydlí v bývalém bytě, Ricka,“ odpověděla za Damona Elena. Nevypadala přitom nijak zvlášť nadšeně, ale něco mi z jejího tónu hlasu napovídalo, že i přes to všechno je ráda, že tady Stefan je.

„Vypadalo by to divně, kdyby bydlel v penzionu s vámi, že?“ Neodpustila jsem si rýpnutí, po němž se na mě Damon div nevrhnul. Chtěl mi na to něco říct, ale kupodivu se k nám připojil Matt a Jeremy a začalo podivné pošťuchování, k němuž se přidala i Carolin, takže v boxu začalo být nějak plno. Všichni se snažili chovat normálně a bezstarostně se bavit, ale jasně jsem si všímala, jak jsou všichni napjatí, tak jsem se omluvila a zmizela s tím, že jsem si nechala mobil v autě, ale zašla jsem na záchod, kde jsem se zamkla v kabince a snažila se to vydýchat. Nelíbilo se mi, jak se ke mně všichni začali připojovat, jakoby příjezd Stefana byla vstupenka do jejich party. Proč by mě tam najednou chtěli?

Když jsem chtěla vylézt, kleply dveře a já automaticky zvedla nohy a opřela je o dveře.

„Jak dlouho to zkouší?“ Poznala jsem hlas Carolin. Byl na můj vkus až příliš optimistický a snaživý, ale teď se zdál ustrašený.

„Od té doby, co ho přivezla domů a mně se nepodařilo jí namluvit, že ho jenom našla u cesty.“ Elena. Proč se zrovna bavily o té páteční noci?

„Nemá nějaký přívěšek nebo náramek?“ Nakrčila jsem obočí, tohle nevypadalo jako rozhovor dvou holek o šminkách nebo doplňcích.

Někdo si tiše povzdychl. Zřejmě Elena. „Matt pečlivě prošel její věci, ale kromě prstýnku, který nikdy nesundává, žádné jiné věci nemá, ani v oblečení nic. A čaje kupuje Matt. Takže je možné, že jí to dává někdo v práci, ale jak by mohli vědět, že…“ Elena nechala konec věty viset ve vzduchu a já se neodvážila ani vydechnout, abych je na sebe neupozornila.

„Tak to můžu zkusit já, Eleno. Damon z toho už začíná být nervózní, tak mu to třeba nejde.“ Carolin začala chodit okolo a já cítila, jak se mi nedostává vzduchu.

„Zkoušeli jsme to všichni, v tom to není. Musím se spojit s Bonnie, ta by nám dokázala poradit.“ V Elenině hlasu jsem jasně zaslechla neskrývanou bolest.

„Eleno, prostě si jen o rok odložila školu, chce být s mámou. Není lehké se stát tím, proti čemu celý život bojuješ a pokud je s ní šťastná, neměli bychom jí to brát, po těch událostech a smrti její babičky, si zaslouží, aby byla odsud pryč.“ Víc jsem nezaslechla, protože odešly a já se konečně nadechla, ale hlava se mi netočila z nedostatku kyslíku, ale ze zjištění, že mi Matt kvůli Eleně a té její partě prohledával věci, byla jak rána kladivem. A další hřebíček do rakve našeho přátelství.

Chvíli jsem to vydýchávala, než jsem se odhodlala vyjít ze záchodu a s mobilem v ruce jsem zamířila k boxu, kde všichni seděli, směrem ze strany ode dveří, aby to vypadalo, že jsem ho byla skutečně hledat.

„Když mě omluvíte, pojedu domů.“ Všichni rázem ztichli.

„Doprovodím tě!“ Jeremy vyskočil ze židle a už sahal po zimním kabátu, který měl až po kolena a s tím, jak v posledních týdnech narost ve svalové oblasti, vypadal jak James Bond jen namakanější. Chtěla jsem ho odmítnout, ale nepotřebovala jsem na sebe stahovat další pozornost.

„Díky,“ zahuhlala jsem a obmotala si šálu kolem krku a za jeho doprovodu vyšla z grilu. Společně jsme došli k autu a já si všimla Bonnie. Postával v parku a zírala na nás dva. Zachytila jsem Jeremyho pohled.

„Nic mi do toho není, ale je trochu nefér lhát své sestře a její kamarádce,“ pohledem se zabloudila k Bonnie, kterou jsem si lépe prohlédla. Zase měla stejné oblečení. S jejími vlasy si pohrával vítr a mně bylo divné, že jí není zima. Jeremy obešel auto. Chytil mě za paži a mnou projel podivný záchvěv důvěry, úplně jiný než jaký mě pohltil, když jsem se dotkla Stefana.

„Jen mi neříkej, že je to složitý, protože tady je všechno složitý.“ Odstrčila jsem ho a nastoupila do auta, aniž bych se po Bonnie znovu ohlédla. Jeremy nastoupil vzápětí. Vyjela jsem z parkoviště za mlčení, které se zdálo k věci.

Objížděla jsem schválně celé město, abych se vydýchala, ale Jeremy mi k tomu nedal příležitost.

„Asi bych ti měl o Bonnie něco říct,“ ale zarazila jsem ho dřív, než stačil mluvit dál.

„Do toho mě netahej, Jeremy. To si musíte vyřešit sami, nechci být pro tvoji sestru a jejího přítele ještě horší, už tak se na mě všichni díváte divně kvůli Rickovi. A do toho Stefan, nějak to tady přestávám sledovat.“

„Stefan je v pohodě, jen jsme nečekali, že se do Mystic vrátí…“

„Kvůli tvé sestře? Tak spolu chodili… takových vztahů zkrachuje.“ Snažila jsem se Jeremyho nasměrovat, aby mi o Stefanovi řekl něco víc, ale začal sám od sebe.

„Stefan je ten lepší. Vždycky se snažil být. Damon si jen bere, ale nemůžu Eleně nakazovat, co má dělat, to dělala ona mně, když jsem na tom byl špatně a moc se mi to nelíbilo a přeci jen je starší, ale Stefan je v pohodě, jen se po tom rozchodu asi ještě nevzpamatoval.“

„Byla to velká láska?“ zeptala jsem se opatrně a zaparkovala na dohled od penzionu.

„Byla, jen se mezi ně postavily události, co je rozdělily.“ Vystoupil z auta a ještě se na mě podíval. „A co se týče mě a Bonnie…“

„Nemůžu nic říct, když nic nevím. Jinak jako hrob.“ Tak zvláštně se na mě podíval, ale už jsem ty jejich pohledy tohoto typu začala ignorovat. Naposledy jsem na něj zamávala, když zavřel dveře a hned se vydala ke hřbitovu. Potřebovala jsem s ním mluvit.

Zaparkovala jsem na zmrzlém štěrku a po cestě jsem téměř běžela, abych tam byla co nejrychleji. Před Jeremym jsem se snažila zakrýt rozčarování z Mattovy zrady, nebo mi to ještě prostě nedocházelo, ale přeci jen jsem byla žena, co si potřebuje s někým promluvit a téměř jsem vykřikla, když jsem Ricka uviděla u hrobu jeho přítelkyně. Zase měl na sobě stejné oblečení.

Srdce se mi rozbušilo, když se ke mně otočil a lehce se pousmál. Vpadla jsem mu do náruče, jako bychom se znali kdoví jak dlouho a ne se viděli jen jednou. Ihned jsem se rozbrečela a on mě začala uklidňovat. Odvedl mě na lavičku, kde jsem mu začala všechno říkat a byla jsem k nezastavení, potřebovala jsem to ze sebe všechno dostat. Veškerou frustraci, která se mi nashromáždila v nitru, od té doby, co jsem do Mystic Falls přijela a věděla jsem, že právě Ric mi porozumí, že on je mým důvěrníkem, přestože ho neznám dlouho.

„Chtěla jsem se zbavit starostí doma a ne spadnout do ještě větších na cizím kontinentě.“ Rukávem kabátu jsem si z tváře stírala slzy, které ve večerním chladu začaly studit.

„Karlo, málokdy se nám podaří utéct před problémy.“

„Já vím, ale nechápu, co se to s těmi puberťáky děje. Je to horší jak v nějakém seriálu,“ postěžovala jsem si a hrála si se zipem na Rickově kožené bundě.

„Copak si se v pubertě taky nebouřila?“ zeptal se mě s úsměvem a já se trochu začervenala.

„Trochu,“ připustila jsem, „ale v porovnání s Damonovým gangem to nic nebylo.“ Srdce mi poskočilo, když se Rick zasmál. Jeho oči říkaly to samé, minule byly smutné, ale teď byly šťastné a to se mi líbilo.

Začali jsme mluvit dál a já se vyptávala na ten Damonů gang a hlavně na Stefana. Rikc ho líčil velmi pozitivně a jako kluka do nepohody, který je věrný až za hrob. Jak ho popisoval, začal se mi líbit čím dál víc, hlavně byl úplně jiný než jeho starší bratr a už jsem se mu nedivila, že na tak dlouho dobu odešel z Mystic Falls, asi by se mi nechtělo vracet do města, kde můj starší brácha chodí s mou bývalou holkou, ale tížilo mě něco jiného.

„Proč by mi ale Matt prohledával věci, když mě sem pozval, aby se cítil normálně, nechápu, co pro ně hledal. Nic nemám.“ Pak Rick zvážněl. Chytil mě za ruce a dlouze se mi podíval do očí.

„Nemůžu hádat, ale nemáš třeba předky z Ameriky?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Znáš své předky?“

„Ano, znám, dělala jsem rodinný rodokmen.“

„Neobjevila jsi tam něco neobvyklého, u některého svého předka?“ Začalo to být divné.

„Ricku, my na rodokmeny nejsme tak vysazení jak vy tady. Vaše historie se táhne do minulosti kratší dobu než ta naše, takže je složitější dohledat něco dále než sto… sto padesát let nazpět.“

„Chápu.“ Povzdychl si. „V tomhle by nám mohla pomoct Bonnie, možná by ti to dokázala vysvětlit, co se tady děje.“ Zpozorněla jsem.

„Bonnie? To je ta tmavovlasá dívka se snědou pletí, co chodí s Jeremym?“ Rick přikývnul. „Neměla bych to říkat, ale ty za Elenou ani nikým jiným nepoběžíš, takže proč ne. Bonnie je ve městě. Sice to ona i Jeremy tají, ale je mi jedno proč, ale mohla bych se s ní sejít, domluvit se přes Jeremyho.“ Ihned jsem začala vzpomínat, jestli mám na Jeremyho číslo.

„To nemusíš.“ Překvapeně jsem zvedla hlavu. Bonnie stála před námi. Rick se hned postavil a přistoupil k ní. Bez řečí ji objal, stejně jako ona jeho. Poté si ji odtáhl na délku paží a chvíli si ji prohlížel.

„Jestli mě vidíš, to znamená…“ Začal Rick smutně… Naklonila jsem hlavu a snažila se porozumět tomu, co se přede mnou dělo.

„Bohužel,“ odpověděla mu Bonnie chmurně, až mi z toho přeběhl mráz po zádech.

„Připadám si tu navíc,“ broukla jsem jejich směrem. Oba se na mě otočili. Bonnie rychle přešla ke mně a usadila se na lavičku.

„Karlo, musíš mi říct, jestli jsi ve městě neviděla ještě někoho jiného kromě nás dvou, kdo by tu neměl být.“ Položila mi ruku na sepjaté ruce a v jejím pohledu byla důležitá prosba.

„Nejsem si jistá, o kom můžu říct, že jsem ho viděla, i když bych neměla…“ Rázem jsem zmlkla a zírala na ty dva, když mi velmi pomalu začal docházet význam mých vlastních slov. Vytrhla jsem se Bonnie.

„O co tady do háje jde?“ Hlas mi vyletěl o oktávu výš. Uhnula jsem před Rickem, který mě chtěl vzít za ruku, ale jen ukázal, abych šla za ním. Celá roztřesená jsem se tomu bránila, ale zvědavost nade mnou vyhrála a já se vydala společně s Bonnie za ním.

Proplétali jsme se mezi hroby a já zběžně četla jména na náhrobcích, než mě Rick zarazil před nízkým náhrobkem, kde bylo pro mě neznámé jméno Alaric Saltzman. Zvedla jsem k Rickovi oči.

„Ne…“ vydechla jsem, když se dotkl náhrobku a Bonnie po mém boku chmurně přikývla.

„Cože?“ Hlas Melly mě vrátil do přítomnosti a já se na vnučku podívala. Zírala na mě s očima a pusou dokořán. V ruce jsem svírala prsten s masivním kamenem, který mě nemohl uchránit, ale já si ho nechávala zcela ze sentimentálního důvodu.

„Babi, snad se mi nesnažíš namluvit, že jsi viděla mrtvé?“ Dívala se na mě nevěřícně.

„Když lidé věří na Boha a Anděly, proč bych já nemohla vidět mrtvé?“ zeptala jsem se jí klidným hlasem.

„Ale… ale…“

„Že to není možné? Melly, drahoušku, kdybych ti chtěla vyprávět o tom, jak jsem studovala střední školu, nepozvala bych tě na celé léto k sobě, musíš pochopit, že to, jak jsme se s tvým dědečkem seznámili, má hodně společného s tím, co se stalo v Mystic Falls.“

„Ale ty se mi snažíš tvrdit, že jsi viděla mrtvé.“

„Co se ti na tom zdá špatného?“

„Jen že je to neuvěřitelné!“ I když se snažila tvářit šokovaně a odmítavě, její oči mi prozradily skutečnou pravdu.

„Mám vyprávět dál?“ zeptala jsem se s nezájmem a nasadila si prsten na prst.

„Ano, prosím.“ Teď už jsem si byla jistá, že když budu mluvit pravdu a nebudu nic zastírat, je možné, že mi vnučka uvěří a celých těch padesát let nebude promarněných.