Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Katherine 4. část

- pohled Eleny -

Chtěla jsem jít rovnou ze školy domů, ale v tu chvíli si to ke mě zamířil ten z rána. Neznala jsem jeho jméno. Když ke mě přišel, mě se rozbušilo srdce.

„Ahoj, co potřebuješ?" zeptala jsem se rychle.

„Dneska ráno jsi se chovala, jakobych neexistoval," řekl bez pozdravu.

„To jsi sem přišel jen kvůli tomu?" nazvedla jsem obočí.

„Jo."

„Tak to máš blbý," odsekla jsem. „Nebudu s tebou mluvit," řekla jsem už normálně a chtěla odejít.

„Provedl jsem snad něco?" nechápal.

„Ne," povzdechla jsem si.

„Tak to trochu nechápu."

„To časem pochopíš," řekla jsem a konečně odešla.

To už mě nechal být, nechtěla jsem s nikým mluvit... Chtěla jsem být sama. Jak se vůbec jmenuje?

Tak Damon namluvil Caroline že jsem se s ním rozešla, ona ho teď lituje nebo ji ovládnul? Je tohle normální? Včera jsme se vůbec nebavili, protože jsme se neviděli, je vůbec možný že by se náš vztah přes jen jeden den natolik zhoršil?

Po cestě se ke mě připojila Bonnie.

„Ahoj, co nového?" řekla jsem a pokusila se o úsměv.

„Tak nějak nic, ledaže by tě zajímalo něco o tom novém," mrkla na mě.

„Ale radši nic, to je lepší," odfrkla jsem si a pokračovala v cestě.

„No ták, Eleno, tohle tě bude zajímat," říkala dál.

„Tak mluv..." pobídla jsem ji.

„Je to Salvatore," řekla.

„Cože? To není možný," zakroutila jsem nevěřícně hlavou.

„Ale ano. Dotkla jsem se ho a něco jsem viděla, měla jsem i nějaký divný pocit co jsem měla když jsem se poprvé omylem dotkla Damona," pokračovala.

„Bonnie, co jsi viděla? Mluv!" zamračila jsem se na ni.

„Byl tam on a Damon, havran a mlha. Bylo to divný..." odmlčela se a zastavila, zastavila jsem se taky.

„Co se stalo?" řekla jsem se strachem. Ona mlčela, jen se dívala kamsi do prázdna... No vlastně se dívala na mě, ale bylo to jako by se dívala přeze mne, ne na mne. Měla jsem divný pocit... „Bonnie?" zatřásla jsem s ní.

„Eleno?" Podívala se na mně. „Oni dva... Spolu... Bojovali."

„A jak jsi došla k názoru, že jsou bratři?" vykulila jsem na ni své hnědé oči.

„Pak jsi se tam objevila ty... Damon se na tebe podíval a vyslovil nějaké jméno, myslím Katherine... Ty ses na toho novýho kluka podívala a řekla jsi něco v tom smyslu, aby spolu nebojovali, vždyť jsou bratři," říkala mi a při tom se zase dívala do prázdna.

„Co?" nepochopila jsem.

„Vždyť to je jedno. Ale vím, že je to upír jako Damon," řekla.

„Tak to je divný."

Večer

Šla jsem se napít do kuchyně, měla jsem žízeň. Probudila jsem se pozdě v noci, měla jsem nějaký strašný pocit... Jakoby na mě kdosi upíral své oči... Bylo to strašný. Bylo to hrozný. Musela jsem z toho pokoje vypadnout.

Když jsem přišla do kuchyně, tak jsem něco zaslechla. Bylo to směr televize, tak jsem se tam podívala, byla zapnutá. Chtěla jsem ji vypnout, když jsem si všimla, že jsou tam zprávy, tak odložila ovladač. „Jenno?" zavolala jsem. Žádná odezva. To jsem ji určitě probudila... Čekala jsem, že sem rozespale nakráčí a začne se mě vyptávat co se děje, ale nic. Nikde nikdo... Kolem mě byla tma, proč jen jsem si nerožnula?!

No to je teď už jedno. Pozorně jsem se zadívala na televizi.

„Našli se čtyři oběti napadené zvířetem u Vickery Bridge," ozvalo se najednou z televize.

Trhla jsem sebou, když jsem to zaslechla a přešla blíž k televizi. Nevěřila jsem vlastním uším. Co se vlastně doopravdy stalo? To vím jen já, zabil je Damon Salvatore a ty oběti jsou úplně bez krve. V tom jsem si vzpoměla, co mi po škole říkala Bonnie. Ten nový kluk je taky upír, zřejmě jsou bratři... Tak je možné, že by... Ne to není možný.

Rychle jsem chmátla po ovladači a vypnula televizi, odešla jsem do pokoje a můj původní plán se jít napít se vypařil. Vešla jsem do pokoje a viděla dokořán otevřené okno... Přepadla mne panika, a jen stěží jsem přešla k oknu a zavřela ho. Raději jsem šla už spát, za jeden den toho je na mě moc.