Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Katherine 7. část

- pohled Eleny -

Nechala jsem Jennu v domě samotnou, nechala jsem jí ať se sama rozhodne, jestli chce být upírem, nebo už nikdy nespatřit sluneční světlo. V tuhle chvíli jsem pro ní nemohla nic udělat, snad jen nechat ji se svobodně rozhodnout.

Měla jsem pocit že mě někdo sleduje, nevěděla jsem kdo a byla jsem vystrašená. To, že jsem se bála, mělo hned několik důvodů, které tady ale teď nebudu vyjmenovávat.

Otočila jsem se, a vystrašeně se zase otočila zpátky, jenže jsem do někoho narazila. Nespadla ale na zem, jako minule, zůstala jsem stát. Dívala jsem se mu do očí, vystrašeně.

„Vylekal jsem tě?"

„Ne, vůbec," říkala jsem. On se na mě podíval pohledem: Vím že jo. „Jo," přiznala jsem to.

„Promiň," omluvil se. „Jsem Stefan," představil se.

„Já Elena," řekla jsem. Usmál se na mě, oplatila jsem mu to.

Nečekaně se mu kolem očí udělaly výrazné žilky, jako měl občas Damon. Zamračila jsem se. „Co to..." řekla jsem, ikdyž jsem moc dobře věděla, čím to je. Nechtěla jsem to ale dát najevo tak rychle, snadno. To ani za nic.

Rychle se otočil, abych to neviděla. „To nic není. Jenom mi něco spadlo do oka," chránil si upírství.

Kdy už konečně aspoň někdo pochopí, že kdyby mu do oka opravdu něco spadlo, tak to vypadá úplně nějak jinak?

„Aha," zamumlala jsem. „Ale tvoje oči..." Už jsem raději nic neříkala.

Počkal, dokud to nezmizí, pak se na mě zase otočil. „Co?"

„Nic."

Nečekala jsem to, ale uviděla jsem Damona, jak jde přímo k nám. Opravdu jsem nečekala, že půjde přímo sem, ale zastavil se až když u nás byl.

„Co potřebuješ, Damona?" řekla jsem poměrně naštvaně. Teď jsem opravdu nechtěla, aby tady byl on.

„Chci, abys věděla, že takhle se chovám jen kvůli tobě," odsekl, díval se jen na mě.

„Kvůli mě? Vážně?" uchechtla jsem se. „Nevím jak to bereš ty, ale já ti nic neudělala. Něco se ti zdálo," snažila jsem se úplně nesmát. Opravdu už mi bylo jedno, že mě ten Debil nechce. Ano, opravdu Debil s velkým D.

„Rozeš-"

„JÁ jsem se s nikým v poslední době nerozešla," dala jsem velký důraz na slovo já.

Teď se podíval na Stefana, nenávistně ho sledoval.

„Já věřím jí," zastal mne.

Damon se nasral a chtěl mu dát pěstí, Stefan to ale čekal a uhnul. Praštil s Damonem o zem, ten mu to oplatil a dal mu do držky, pak s ním praštil větší silou než Stefan o zeď. Stefan se chtěl zvednout, ale moc mu to nešlo. Damon mu dal vší silou ještě jednou do držky... Upíří rychlostí se rozeběhl ke stromu, ulomil z něho větev (větev byla jako dělaná pro zabíjení upírů) a vrátil se zpět ke Stefanovi, už se připravoval...

„STOP!" křikla jsem po Damonovi. „Přestaň!" Oba se jako na povel přestali rvát, zastavila jsem rvačku, která mohla skončit něčí smrtí...

„Málem jsi ho zabil," kroutila jsem nechápavě hlavou s pohledem upřeným na Damona.