Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Lost in Mystic falls - 7. část

Vykřikla jsem. Otočila jsem se a v tu chvíli jsem na krku ucítila palčivou bolest deroucí se ven a já znovu vyjekla. Něčí tesáky projely mou kůží, cítila jsem na sobě něčí dech, pak jen tma a výkřik vycházející z úst sestry, další vlna bolesti a pak jsem dopadla na zem.

„Budeš v pořádku," pošeptal mi mužský hlas do ucha.

A já měla z něho strach. Nevěděla jsem, kdo to je. Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to.

„Pomoc! Ááááaá..." Tery.

Teď už jsem se ale postavila do bojovné pozice, z očí mi přímo sršely jiskřičky nenávisti.

„Ji nech, vezmi si mě!" křikla jsem po něm a všimla si, že Tery už je na zemi a krvácí. 

„Vrahu!"

A on měl havraní vlasy a krásné pronikavé modré oči.

Dívala jsem se mu do očí jak bacil co lékárničky. On se na mě díval zkoumavě, pohledem který jasně říkal, že bych měla odejít.

„Tak Vrahu, jo?" řekl opovrživě.

Vykročila jsem k němu a dala mu facku, nebo jsem to aspoň zkusila. Protože mě zastavil svojí rukou.

A Tereska na nás čuměla jako prostě... moje sestra. A na mě se dívala, jako kdybych byla zjevení z jiné planety... Marsu? Měsíce?

Až teď jsem si všimla, že jsem úplně... někde... v prdeli. V prdeli světa. Kde to, to prkna dřevěnýho, jsme?

„Kde to jsme? A jak jsme se sem dostali?!" vyslovila jsem myšlenku nahlas.

„Tak jo... Jsem Damon, což stejně za chvíli zapomeneš, takže to nám může být jedno. Podívej se mi do očí." řekl jakoby tam vůbec moje sestra nebyla.

„No asi nemám na výběr... A nejsem jedna z těch, které zapomenou po chvíli na to, co se jim stalo," nadzvedla jsem obočí.

„Zapomeneš na to, co se stalo, na mě i na to, že jsem tě kousnul a pil ti krev," ovlivňoval mne.

„Vzhledem k tomu, že se stalo to, že jsi mne kousl do krku, jsi jenom přidal zbytečná slova," odsekla jsem a svalila se na podél zdi na zem za Tery.

Zůstal na mě vyjeveně civět. Něco, jako kdyby on byl ten bacil a já ta lékarnička, Tery už asi není tak důležitá, když Damon dělá že tady není.

Vyšla jsem ven, no ty dveře jsem hledala jednu sekundu jelikož jsme byli přímo před nimi, a zahleděla se do lesa. Bála jsem se tam vrátit, ale nemohla jsem tam nechat Teresu.

„Ne... Ne, ne to ne! Sakra!" vykřikla jsem když jsem vedle sebe zaslechla vlčí zavrčení.

To už ke mě přišla sestřička, která málem dostala infarkt ze mě, ne z těch čoklů, já jsem totiž stála před jedním vlkem jako cvok v bojové pozici, v hlavě mi to šrotovalo až moc rychle, když v tom mě zvíře svalilo k zemi.

„To tady má i svoji vlastní ochranku v podobě psů?!" zavrčela jsem.

Tery už byla pryč, všude jen ne tady, a já se dívala na několik vlků, kteří mě obklopovali. Povzdechla jsem si a postavila se. Kolem sebe jsem cítila teplo z těch psů a slyšela jsem jejich funění, vrčení a možná i mírné kroky blíž ke mě.