Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Perfect devil: 1. část

Krev, ta hustá látka, která vám proudí v žilách, bez které bychom nemohli žít. Tak zrovna tahle ta hnusná věc, ze které se mi vždy zvedá žaludek, mi teď teče z prstu.

„Au, sakra," zamumlala jsem si sama pro sebe a přitiskla na ránu své rty.

Odložila jsem nůž, abych se o něj znovu nepořezala, jak bylo a je mým zvykem. Teď se mnou nežije moje tetička, aby mi pofoukala bolístku. Teď bydlím na koleji, se svými nejlepšími kamarádkami. Pravda, bydlím tady asi dvě hodiny, ale už si připravuji, připravovala, zeleninový salát. Najednou mi zazvonil mobil. Rychle jsem ho zvedla z linky a potvrdila hovor.

„Eleno! Tak co, jak se máš? Jaké to tam je? Nepotřebuješ něco? Já nevím, třeba deku, není ti tam zima…" začala Jenna.

„Ne, ne a ještě jednou ne," krotila jsem jí. Pro neznámého pozorovatele, jsem možná byla na svou tetu moc drzá, ale věřte mi, kdo by nebyl, když do vás někdo hučí už dva týdny, jestli si to s tou školou až v Atlantě nechci rozmyslet.

„Fajn, asi nemá už dál smysl vynakládat sílu na to tě přesvědčit," usoudila. „Mám tě ráda, Eleno. O víkendu přijedeš?" zeptala se.

„Jasně že přijedu, pozdrav Jeremyho," požádala jsem jí mile. „Tak zatím," dodala jsem a zavěsila. Odložila jsem mobil a šla jsem do skříňky, kde máme lékárničku. Otevřela jsem jí, vzala náplast a opatrně jí oblepila prst.

Najednou se otevřely dveře, ohlédla jsem se, stála tam Bonnie, jedna z mých nejlepších kamarádek. V ruce měla dvě plné nákupní tašky. Obsah mi byl jasný. Na povrchu byly jedna a ž dvě knihy do školy, zbytek obsahu tvořilo oblečení.

„Kde jsi nechala Caroline?" zajímala jsem se a šla blíž k ní. Bonnie celá udýchaná položila tašky na zem.

„Ta potvůrka si zdrhla a mě nechala odtáhnout ty krámy až tady," postěžovala si a sedla si na kuchyňskou židličku.

„Stále jsi mi neodpověděla, kde je," připomněla jsem jí s úsměvem. Tmavovláska si povzdechla.

„Kde bys řekla. Zase a znova na tom svém slavném lovu kluků. Víš, co nechápu?" podívala se na mne s výrazem jsem tupec. Jen jsem zavrtěla hlavou.

„Proč jde Caroline vždycky po těch zadaných. Snaží si snad dokázat, že…"

„Tady to jsme řešily stokrát, Bonnie! Caroline je prostě Caroline a s tím nic neuděláme," odpověděla jsem dřív, než dokázala podat celou otázku.

„Dáš si salát?" poukázala jsem na stůl a nechala plavat předešlé téma. Bonnie přimhouřila oči a zadívala se na můj prst.

„Pokud k tomu není krev, jako zálivka, tak ano," pousmála se.

Večer probíhal klidně, Caroline si pobíhala někde venku a otravovala všudy přítomné kluky a my s Bonnie jsme si udělaly filmový večer - hororový. Já jsem se nikdy hororů nebála, za to moje kamarádka měla vždy přes celý film před očima polštář a svírala mi ruku tak pevně, že otlaky jejich nehtů mi budou ruku zdobit ještě další týden. Čas neúprosně běžel, a já si musela přiznat, že mi zbývají do začátku školy pouhé tři dny. Cítila jsem v sobě určité napětí. Uvědomovala jsem si, že už to nebude jako na střední, tady musím začít pořádně makat, abych se někde v budoucnu dostala.

Den před začátkem školy jsem už to dusno na pokoji nemohla vydržet, a proto jsme se šla projít. Bylo přibližně deset večer. No, hlavní záminkou mé procházky byla asi chuť na cigaretu. Kouřím, když jsem hodně nervózní. Jako třeba teď. Nejsem jako některé existence, které bez cigaret nedají ani ránu, nebo vykouří krabičku denně. Jsem takový ten příležitostný kuřák.

Posadila jsem se na lavičku v parku a vytáhla cigaretu. Po kapsách jsem začala hledat zapalovač, samozřejmě jsem si ho nechala na koleji. Jsem vážně chytrá, takže nic. Super!

„Chceš oheň?" zeptal se hlas vedle mě. Rychle jsem se ohlédla. Na lavičce vedle mě seděl muž, moc dobře jsem ho neviděla, jelikož byla tma. Musel mít černé vlasy, jelikož splývaly s venkovní tmou. Na jeho obličeji mě ale zaujalo něco jiného, jeho oči. Modré, jako to nejčistší moře. Ztratila jsem hlas, ale brzy jsem se vzpamatovala.

„Ehm, jo, díky," šeptla jsem se. Muž se ke mně natáhnul a zapálil mi. Potáhla jsem do sebe a vydechla. Ten muž si mne se zájmem prohlížel, abych řekla pravdu, začínala jsem mít trochu strach.

„Mimochodem, jsem Damon," představil se. Zamrkala jsem.

„Elena," odpověděla jsem trochu přidušeně.

„Já vím," zasmál se. Zamračila jsem se, jak to, že zná mé jméno? Možná, možná ho nezná, jenom se mě ubohým trikem snaží dostat do postele.

„A odkud ho znáš?" zajímala jsem se a típla cigaretu, sice jsem jí ještě pořádně nedokouřila, ale nějak mě přela chuť.

„Já toho vím, divila by ses. Znám tě do puntíku," zasmál se. Zvedla jsem se z lavičky. Ten chlápek byl dosti divný.

„Jasně, tak jako všechny holky. Doufám, že brzy najdeš nějakou, která ti na to všechno skočí," podotkla jsem s nadzvednutým obočím. Damon se pokřiveně usmál a sklopil hlavu dolů. Jenom jsem zavrtěla hlavou a otočila se na podpatku, měla jsem namířeno přímo do sprchy a potom do postele, ale to by se přede mnou nesměl zjevit ten neznámý. Vlastně jsem ani nepostřehla, jak je možné, že se ke mně tak rychle dostal.

„Do prdele, jak jsi to udělal?" vyjekla jsem. Damon se pobaveně ušklíbl. Srdce mi začalo rychleji bušit. Jako by chtělo z mé hrudi vyskočit.

„Přece jsi ještě nebyla na odchodu?" šeptl mým směrem a trochu se ke mně přiblížil, já se snažila o pár kroků od něj odstoupit.

Nastřádala jsem v sobě veškerou odvahu, co jsem měla a pohlédla mu zpříma do očí, ty svoje jsem ještě trochu přimhouřila.

„O co ti sakra jde?" zeptala jsem se podrážděně. Damon znovu zkrátil tu vzdálenost mezi námi a mé vlasy si obmotal kolem svých prstů. Se zaujetím je pozoroval. Zkousla jsem si spodní ret, měla jsem nutkání kopnout ho mezi nohy a utéct pryč. Ne nadarmo se říká, nemluvte s cizími! Hlavně s muži.

„Co chceš?" vypálila jsem na něj. Damon trochu přimhouřil oči a pustil mé vlasy. Nahnul se ke mně ještě blíž, byl od mého obličeje sotva pár centimetrů. To se mi samozřejmě nelíbilo. Ten hajzl si přece nemůže myslet, že si může dělat, co chce! Do háje. „Nerada jsem vás potkala, ne na shledanou!" šeptla jsem rozhořčeně a odstoupila jsem od něj, ač se mi, Damon mě nijak nenásledoval.

Což mi přišlo zvláštní, ale zároveň jsem cítila úlevu, tedy do té doby, než jsem se ocitla na studené zemi, nechápala jsem, jak jsem se tam dostala. Nejednou mě někdo převalil na záda. Já jen zalapala po dechu, neměla jsem ani čas vykřiknout. Nade mnou byl Damon, jiný, než jsem si ho pamatovala, vypadal, jako by měl na sobě nějakou masku na karneval. Byl upír. Ukazoval mi dlouhé obnažené bílé špičáky, ty zdobily jeho posměvačný úsměv. Jeho oči, ty oči byly podlité krví a modré duhovky dočista zmizely. Byl monstrum, než jsem však dokázala jakkoliv zareagovat, odhrnul mi vlasy z krku a zabořil do něj své špičáky. Prvotní bolest byla nepopsatelná. Myslela jsem, že z ní zešílím, bohužel neustupovala. Cítila jsem, smrt, jak mě vítá, objímá. Její dlouhé studené ruce se pro mne natahovaly, něco mě však přivedlo zpátky, a to je právě to. Nevím, co to bylo. Přestala jsem vnímat. Přestala jsem vnímat okolní svět. Bylo mi naprosto jedno, co se se mnou děje. Jestli mě zde někdo najde, nebo tu zůstanu ležet navždycky.

Něco, nebo spíše někdo se dotknul mé tváře, okamžitě jsem na to zareagovala a otevřela oči. Ležela jsem ve své posteli. Byla noc, na krku jsem neměla ani škrábnutí. Všechno to musela být jen odporná noční můra. Za oknem si v klidu postávala černá vrána. Přetočila jsem se na druhý bok, abych mě nesvádělo pozorovat jí v ničem nedělání.

Nechápu, kde jsem přišla na tak odpornou noční můru, i když musím přiznat, že chlápka jsem si vysnila pěkného, jenom by mne zajímalo, jak jsem přišla na jeho jméno. Damon… Nikdy jsem o takovém neslyšela. A to, že je upír? To mě napadlo sakra jak, myslím, že si dávám zaracha na Stmívání. Potom mně napadají tak stupidní příběhy.

„Tak, jaké máš zážitky z prvního dne?" zajímala se má teta po telefonu.

„Myslím, že všechno půjde fajn. Jsou tu super lidi. Caroline chodí každý den na ten svůj lov a Bonnie nakupuje, jako smyslů zbavená!" osvětlila jsem jí celou situaci.

„A ty nechodíš s Caroline na lov? Víš, mohla by sis nejít přítele. Přece jenom s Mattem už nechodíš nějaký ten pátek," pobídla mě teta. Nevím, kde se to vzalo, ale v mé mysli se opět vykouzlila podobizna Damona.

„No, já… musím se učit. Ještě potom zavolám. Tak se měj," vychrlila jsem na ni a zavěsila. Seděla jsem na posteli v tureckém sedu. Jenom jsem vydechla a začetla se znovu do knihy, kterou jsem měla půjčenou z knihovny. Ale nedokázala jsem se do toho dostat, zaklapla jsem jí a vyšla ze svého pokoje.

Bonnie stála v kuchyni a vařila si kafe. Při tom si zpívala nějakou otravnou písníčku, kterou poslouchala ve sluchátkách. Nenápadně jsem kolem ní prošla, vzala si mikinu a zamířila ven. Chtěla jsem si pročistit hlavu. Tady to už dál nejde. Stále musím uvažovat nad tímto snem. Proč se mi zdál? Proč byl tak živý?

Kolem mne procházelo mnoho lidí, míjeli mne. Málem do mne vrazili. Každý měl svých problémů a starostí nad hlavu. Sedla jsem si pod strom ve velké zahradě před školou. Pod ostatními seděli zamilované páry a pro mou smůlu se i pod jedním s někým líbala Caroline. Zakoulela jsem očima.

„Dlouho jsme se neviděli," ozvalo se za stromem. Ten hlas jsem znala. Byl to on, musel být. Okamžitě jsem se otočila. Stál tam, měla jsem možnost prohlédnout si ho celého. Černými vlasy měl orámovanou bílou tvář a oči mu zářily. Byl oděn do černého oblečení, černé kalhoty, tričko, které obkreslovalo jeho svalnatou hruď a koženou bundu. Měla jsem nepopsatelný strach.

„Panebože," zašeptala jsem si sama pro sebe. Damon se na mne jen zářivě usmál a trochu sklonil hlavu. Poté si sedl pod strom vedle mě.

„Dlouho jsme se neviděli, že?" mrkl na mne. „Netřepej se, jako ratlík!" poručil mi se stálým úsměvem. Jistě, když mi to řekl, tak to bylo lehčí!

„Co ode mě chceš?" vydala sem po chvíli ze sebe. Damon se naklonil blíž ke mně a odhrnul mi vlasy z obličeje. Přiblížil se znovu k mému krku, znovu jsem očekávala tu nepopsatelnou bolest, ale ta se nestala. Začal mi šeptat něco do ucha:

„Chci tebe…"

„Proč?" podivila jsem se. Byla to má reakce na všechno, co mi tento cizinec stačil říct.

„Co kdyby ses spokojila s odpovědí: protože!" Postavil se a natáhl ke mně ruku. Rozhodla jsem se ho ignorovat. Podívala jsem se jinam, než na něj. Znovu jsem uslyšela jeho zvonivý smích. Věděla jsem, co to znamená, byl to takový posměšek.

„Eleno, neděl drahoty! Víš, čeho jsem schopný," připomněl mi předešlou noc. Má ruka okamžitě vystřelila k mému krku. Zavřela jsem oči, chtěla jsem se znovu probudit, ale nešlo to, stále jsem byla ve stejné chvíli, na stejném místě.

„Tady z toho se neprobudíš," jeho hlas byl znovu u mého ucha. Proč si mě sakra nikdo nevšímá? Proč nikoho nezajímá, co se tady děje? Asi si hned odpovím: vypadáme, jako normální běžný pár, možná trochu rozhádaný.

Nadechla jsem se a otevřela oči. Damon byl u mého obličeje nepopsatelně blízko.

„Tak už netrucuješ?" věnoval mi jeden ze svých úšklebků. Mé srdce opět zrychlilo. Musel to slyšet, prozradil ho jeho úsměv. Něžně mě chytil za dlaň, postavila jsem se a ruku v ruce jsem ho následovala.

„Eleno!" křikl na mne dívčí hlas. Možná vysvobození? Prosím! Společně s Damonem jsme so ohlédli. Stála tam moje blonďatá kamarádka Caroline.

„Ahoj," řekla jsem víc než radostně. Damon na mne vysílal signály: pošli ji pryč! Caroline ho samozřejmě během toho pořádně sjela pohledem. Viděla jsem její pohled, chtěla ho. Nasadila - dravčí pohled, tak tomu alespoň říkala. Pokud chceš Caroline, klidně si ho nechej, ale není jisté, že se ráno probudíš!

„Damon Salvatore," natáhl k ní ruku. Ona se opět jenom zaculila a prozradila to své. Když pověděl své jméno, trochu ve mně hrklo. Salvatory znám!

Damon se nějakým prapodivným způsobem zbavil Caroline. Odvedl mě do svého auta. Zatím neřekl ani půl slova.

„Kam jedeme?" zeptala jsem se po chvíli. Damon se na mne podíval, oči mu jiskřily, úsměv nepopsatelný.

„Mystic Falls," prozradil mi šeptem. „Jsem si jistý, že to tam dobře znáš," mrkl na mne. Jen jsem naprázdno polkla. Tady to by mohla být má záchrana, mé vysvobození!

„Pokud si myslíš, že ti tam někdo pomůže, tak jsi na omylu," řekl ostře, jakoby přesně věděl, na co myslím.

„Co jsi zač?" napadla mne otázka.

„Víš, zdá se mi, že se stále jenom vyptáváš. Neznáš to přísloví? Nebuď zvědavá, budeš brzo stará! Časem se všechno podstatné dozvíš!" odsekl mi.

„Co jsem ti proboha udělala, že sis vybral zrovna mě?" štěkla jsem po něm. „Co si o sobě vůbec myslíš?! Já tady nechci být a nebudu!" vykřikla jsem. Odpoutala jsem se. Velikou rychlostí jsem vzala za kliku od auta a otevřela dveře. To už mě bohužel držel, zastavil auto.

„Pokud něco takového uděláš znovu, tak mi věř, že to bude to poslední!" promluvil ke mně velice tichým a nebezpečným tónem. V jeho očích jsem našla jakoby bouřku. Nebyl v nich žádný posměšek. Naprázdno jsem polkla.

Znovu nastartoval a stále si mne prohlížel.

„Co?" zašklebila jsem se na něj.

„Už tam budeme," šeptl velice autoritativním hlasem. Zaparkoval před penzionem za městem. Otevřela jsem ty proklaté dveře od penzionu a vystoupila. Damon mne chytl okolo pasu a vedl mě do domu.

---

Tahle povídka bude mít jen tři části, takže nečekejte nic delšího, ale povídka The Black Rose bude vážně dost dlouhá. Komentáře by mě potěšili.