Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Síla Pomsty - Prolog

Hudba zde

Otevřela jsem oči a podívala se na fotku mé mámy, která byla na nočním stolku. Chybí mi... A to mě dostává zase k tomu, že se chci pomstít. Ne já nechci, já dokonce cítím to, že musím. Ale že k tomu bude ještě daleká cesta, to taky vím. A taky vím, že to nebude dnes, takže smůla. Fajn, dneska odjíždím za tím, kdo ji zabil. A tátu. Oba dva zabil.

Po několika hodinách jsem už dojela do města, ve kterém by měl zabíjet Damon Salvatore. Ano, je to on... Jestli jste to jméno už někde slyšeli, tak není divu, protože právě on zabil tolik nevinných lidí... Nebylo tady moc lidí, někteří vypadali celkem mile a někteří jako by právě vraždili. Možná to i byla pravda.

Mohla jsem klidně zastavit a někoho se zeptat, kde bydlí Salvatore, ale to já ne... Bylo by to za první moc divné a za druhé moc jednoduchý. A já jsem chtěla něco těžšího.

Další den

Našla jsem si bydlení a teď ležím v posteli, nevyspaná s kruhy pod očima. A rozcuchaná. Tak taková jsem já po ránu... Když celou noc nespím a zařizuji si bydlení. A to jsem ani moc dlouho nemusela hledat, takže ani nevím, proč jsem tolik vyčerpaná... Ale asi ano, vím.

Elena Gilbert, Jenna Summers, Jeremy Gilbert. Tohle jsou členové rodiny, do které mě přijali. Elena je hodná, milá a kdoví co ještě... Až je to podezdřelý. Ale kdyby věděla, co se mi děje v životě, nechtěla by mne tady. Jenže nikdo z nich o tom neví, a to je dobře.

Seznámila jsem se se všemi a Elena je moje „kamarádka"... Ano za jednu noc plnou keců se toho může stát opravdu mnoho. Jsem tady první noc a už tady mám kamarádku. Mám pokoj hned naproti tomu jejímu, a tak v noci musím vylézat oknem. Elena má moc jemné spaní, což jsem zjistila, když jsem se šla napít do kuchyně. Jeremy jednou za půl roku vyleze ze své nory (pokoje) a Jenna, ta mě právě teď budí.

Vážně? Tak brzo ráno? Vždyť je teprve devět!

„Vstávat!" přikázala se spokojeným úsměvem a roztáhla závěsy, které bránily světlu až doteď tomu, aby zde bylo aspoň na chvíli.

Já jen zamručela a znovu zavřela oči, ještě víc jsem se zachumlala do peřin a málem jsem se znovu ponořila do říše snů, kdyby se na mne Jenna nedívala.

„Jestli tady chceš bydlet, tak příští týden, přesně v pondělí, odcházíš do školy. Snad se ti tam bude líbit," odsekla a odešla.

To už jsem nevydržela a ještě za ní hodila polštář, který se už ale dotknul jenom zavřených dveří ze světlého dřeva. Vstala jsem a dala polštář na svoje místo, pěkně naštvaně že budu muset zase chodit do školy, a vykonala ranní hygienu.