Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » The Crow - 7. část

Byla jsem svými slovy trochu zaskočená, vážně jsem to řekla nahlas? Damon se mi zahleděl do očí, usmál se. Přitáhl si mně blíž k polibku, po kterém jsem prahla. Jeho rty chutnaly sladce, něco mi řeklo, že teď je čas zkusit nabídnout mu to, co chce. Odhrnula jsem si vlasy, z mého počínání pochopil mé svolení. Odtrhnul své rty od mých a přesunul se k méhu krku. Lehce mě na něm líbal. Náhle jsem ucítila trhavou bolest, která prostupovala mým tělem. Tak hrozně to bolelo, ale pouze na chvíli, na malou chviličku. Potom se celým mým tělem rozlévalo blaho - takové to teplo, které se mi líbilo. Vše trvalo jen pár minut. Damon se odklonil od mého krku, a podíval se do mých očí, těm jeho se už vrátila ta modrá barva - ta lidskost. Všimla jsem si, že má jeden koutek ušpiněný od mé krve, a tak jsem ji setřela.

„Ani nevíš, jak tě miluju," šeptl mi.

„Víš co? Ještě včera jsi mi hrozil tím, že mě zabiješ, a teď mi říkáš, že mě miluješ. Nevím, co je víc zvrácené... Toto, nebo fakt, že jsem se do tebe zamilovala já," přemýšlela jsem nahlas.

„Řekl bych to, že ty ses zamilovala do mne," odpověděl s určitou ironií, která každodenně zdobila jeho tvář.

„Zeptám se tě, proč si mi vůbec přivolal tenhle sen?" chtěla jsem vědět. Damon se na mne znovu usmál.

„Nuda, zajímalo mne, jakou na mne budeš mít reakci. Víš, že když jsem ten, co sen tvoří, můžu ti tak nějak číst myšlenky?" nadzvedl obočí. Naprázdno jsem polkla. To muselo být počteníčko, hlavně ta pasáž, když jsem se rozplývala nad jeho očima. Trochu jsem se začervenala.

„Každopádně byla dobrá, takže jsem šťastný..."

„A proto jsi mne zmasakroval," dodala jsem podrážděně.

„To byl projev lásky," mrkl na mne.

„Raději nechci vědět, jakou bys měl reakci, kdybys zjistil, že se mi nelíbíš," přiznala jsem.

„Nad tím jsem nepřemýšlel," pokrčil ramena.

„Ještě že tak," zasmála jsem se. Najednou se s trhnutím otevřely dveře a v nich stál usměvavý Stefan, rychle jsem se zakryla dekou, ale i tak určitě viděl něco, co neměl.

„Co zase chceš?" zeptal se otrávený Damon, nebo spíš rozzuřený Damon vedle mne.

„Ani nevím...  Ale musím uznat, že Elena vážně není Katherine, protože ani ta s tebou neskočila do postele hned po... dvouch dnech?" zeptal se nás. Damon se rychlostí blesku oblékl a stejně tak došel k Stefanovi, sice jsem neviděla jeho tvář, ale dokázala jsem si ji představit. Z jeho očích musely srčet jiskry. Chvíli na něj jen zíral, ale poté se odhodlal a pěkně jednu Stefanovi střelil.

„Ona není Katherine!" křikl na něj. „Tak si to konečně uvědom a teď vypadni!" dokončil. Stefan se narovnal, jeho tvář už nezdobil popuzující úsměv, nýbrž zloba. Věděla jsem, že pokud to takhle půjde dál, oba dva se propíchnou dřevěným kolíkem.

„Přestaňte!" křikla jsem na ně. „Nevím, Stefane, co mám na to říct, ale nikdy! Nikdy, bych se nechovala jako Katherine. Už jen z jednoho důvodu, nezačala bych si s tebou!" vyplivla jsem tato slova. Stefanovi zřejmě došlo, co jsem řekla, a tak se otočil a odešel.

Trochu se mi ulevilo. Ale vážně jen trochu, protože vím, že má na mne ještě víc spadeno.

„Podáš mi tašku s oblečením?" požádala jsem Damona. On byl taky vyvedený z toho, co jsem řekla, ale reagoval rychle.

„Nechám tě, ať se osprchuješ a převlečeš," zamumlal a odešel z pokoje.

Naskládala jsem si věci, které jsem měla v plánu si obléct a vydala jsem se do koupelny. Zalezla jsem do sprchy, a nechala jsem, aby ze mne voda smyla veškeré obavy ze Stefana. Sice ho neznám dostatečně dlouho na to, abych ho mohla soudit, ale soudím. Ta věc s Katherine mě mrzí, ale není to moje věc! Já nejsem ona, tak ať se probudí!

Vylezla jsem ze sprchy a podívala se do zrcadla, když jsem se podívala na osobu, od které se zrcadlo odráží, tak jsem se málem zlekla. I když jedno jí musím uznat, má veselé oči které jsem u sebe dlouho neviděla. Když jsem si odhrnula mokré vlasy, uviděla jsem na svém krku dvě drobné ranky.