Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » The Crow - 8. část

Vrátila jsem se do pokoje a převlékla se do něčeho nezničeného. Nevěděla jsem jestli je Stefan stále v domě. Musela jsem to zjistit, a tak jsem šla dolů. Zastavila jsem se v polovině schodiště, jelikož jsem zaslechla hádku.

„Damone, copak to nevidíš? Mohla by být s Katherine dvojče. Je na sto procent její rodina. Bude stejná mrcha jako ona. Otevři už konečně oči! Celou dobu co jsi upír, jsi zabíjel, hrál sis s lidmi. Netvrď mi, že tě jedna děvka takhle dokáže zničit. Je pravděpodobné, že to za chvíli uvidíš!" křičel Stefan. Bylo mu zřejmě naprosto jedno, že ho můžu slyšet. Bral mě jako Katherine! A proč? Jenom proto, že tak vypadám. Děkuju, tady to si zasloužím.

„Ona není Katherine, Stefane," přecedil skrz zaťaté zuby Damon. Sice jsem neviděla jeho tvář, ale podle tónu, jakým mluvil, bych se nedivila, kdyby mu už pod očima naběhly červené žilky.

„Jsi vážně tak blbý? Nebo slepý?" vysmíval se mu.

„Co vlastně chceš, Stefane? Hmm, chceš Katherine? Vezmi si ji, je tvoje! Nebo snad Elenu?" rozzuřil se. Nastalo krátké ticho a poté hlasitý Stefanův smích.

„Bratříčku, tady jde o mnoho víc. Chci ti nějakým způsobem dokázat, že Katherine milovala mne! Sice já k ní nic necítím, ale jde o to, že tebe přeměnila z nudy. Mě z lásky. Měl bys Katherine nenávidět, ne si začít s její chabou nahrážkou!" štěkl po svém bratru nepříčetně Stefan. Najednou jsem slyšela náraz. Někdo někoho odhodil na stěnu, kde stála knihovna. Neváhala jsem ani chvíli a utíkala k místu bojiště.

„Nechte toho!" rozkřikla jsem se. Stefan ležel na zemi, a Damon opodál s kusem dřeva zabodnutým v noze. Rychle jsem se k němu dostala, a snažila se mu nějakým způsobem pomoct. Nakonec jsem se odhodlala a dřevo rychlým pohybem vytáhla. Zraněný potichu zaklel a podíval se na mně. Snažila jsem se na něj usmát, ale bohužel jsem vypadala, jako bych se na něj šklebila. Věděla jsem, že přímo za mnou musín stát Stefan a pozorovat nás dva, proto jsem se otočila. Stefan stál za mnou. Měl jistý úsměv a blížil se k nám.

Bylo takové ticho, že jsem slyšela vlastní srdce, jak zrychluje. Jak divoce buší, jakoby mi chtělo vyskočit z hrudi.

„Sladká Eleno, včera jsem se tě zeptal, jestli chceš zemřít, nebo se chceš stát upírem. Stále čekám na odpověď. Včera jsi mi ji nedala," pověděl mile, natáhl ke mně ruku, jakoby čekal, že ji přijmu. Jenom jsem na něj nepříčetně se zlobou v očích koukala.

To už za mnou stál Damon, já se postavila k němu, no spíš za něj. Stefan se rozchechtal.

„Nedokážu to pochopit, Damone. Proč ona? Proč ne nějaká jiná holka, kterou jsi v posteli zamordoval. Nebo, to je snad jenom nějaká hra, kterou hodláš dohrát? Chceš si s ní zahrát, ona získá tvou důveru. A potom ji v posteli zabiješ? Jestli to tak je, tak to se omlouvám, a nechám tě," vychrlil ze sebe. Nevím, co to do mě vjelo, ale postavila jsem se před Stefana. A jednu mu pořádně vrazila. Vím, že ho to nebolelo, že mi asi něco udělá, ale jistým způsobem se mi ulevilo. Slyšela jsem za sebou mírné uchechtnutí.

Za to přede mnou se Stefan vůbec neměl v plánu smát, spíš bych řekla že mě za pár vteřin zabije. Až teď jsem si uvědomila svou pošetilost. Proč vždycky jednám bez toho, abych uvažovala? Copak jsem se už nepoučila dost? Jsem tak pitomá. Ale nějak nelituju toho, že jsem to udělala, a to mě děsí ze všeho nejvíc.

Chvíli tam jen tak stál, a pozoroval mne. Nakonec se na jeho tváři usadil úsměv.

„Už nevím, jaké to je být člověkem, a upřímě to už nechci ani zažít, ale věřím, že tady to, co jsi udělala, byl pouhý zkrat. Dávám ti poslední šanci vybrat si, jestli se chceš stát upírem, nebo zemřít. A být tebou si pohnu..."

„Vážně si myslím, že bych ti to dovolil?" zeptal se Damon uštěpačně.

„Jsem silnější než ty!" křikl.

„To možná, jestli znovu ujíždíš na lidské krvi, jako nějaký alkoholik. Ale vzpomeň si, že jsem zkušenější!" prozradil mu pološeptem černovlasý upír.

„Určitě jsi zkušenější, ale jak je možné, že má Elena ve svém oběhu mou krev? Jak se jí tam mohla dostat? Zkušený Damone?" prohodil. Cože? Já nemůžu mít jeho krev v sobě... „Stačí mi jeden pohyb, a zlomím tvé květince vaz! A ty víš, že to dokážu!" usmál se na Damona škodolibě. Damon zarytě mlčel, jen přemýšlel.

„Lžeš, nemůžu mít tvou krev v sobě!" odsekla jsem. Znovu jsem měla tu možnost slyšet jeho hurónský smích.

„Eleno, pokud ti to ještě nedošlo, jsem upír, který ti jedním pohledem může navykládat vše, co chce! Jsi hloupá! Mimochodem, tvůj čas vypršel..." Čekala jsem, že půjde po mně, vypadalo to tak, proto se Damon postavil přede mne, ale Stefan udělal nějaký šikovný manévr, který mé oko nepostřehlo. A Damon ho zřejmě taky neznal, otočil se za Stefanem, to byla ta finta. Jakmile se Damon otočil, stál Stefan za jeho zády, a než jsem stačila zakřičet, Damon měl zlomený vaz.

Vykřikla jsem. Se slzami v očích jsem se snažila vzdalovat od Stefana. On na mně hleděl s úsměvem. dokonale se bavil.

Udělal pár kroků ke mně, už jsem si myslela, že bude po mě, když v tom se přede mne Stefan sesunul k zemi se zlomeným vazem.

„Říkal jsem mu, že jsem zkušenější," podotkl Damon s úsměvem. Vrhla jsem se kolem jeho krku. Myslela jsem, že ho umačkám.

Damon zavřel Stefana do sklepa a dopoval ho sporýšem. Tvrdil, že ho tam bude držet tak dlouho, dokud nepřijde k sobě - nedostane rozum. Asi měsíc, po tom incidentu, se Stefan dostal zase zpátky na zvířecí dietu. Byl celkem normální. Už mě nesrovnával s Katherine, což bylo fajn. Nakonec byl super kamarád, ale můžu vás uklidnit, rozhodně jsem si s ním a s Damonem nezahrávala, jako Katherine. Mně stačil Damon. Chodili jsme spolu asi rok, společně jsme se rozhodli, že kdybych zůstala člověkem, asi bychom se za chvíli museli rozejít, a to jsem tak nějak neměla v plánu. Chtěla jsem být s ním a napořád, a tak jsem udělala to nejšílenější rozhodnutí, jaké jsem mohla.

Nechala jsem se přeměnit. A jak náš vztah dospěl? Jsme stále spolu. Jsme šťastní, samozřejmě netvrdím, že se někdy nehádáme. Vlastně Damon se rád hádá se všema... Ale kdyby se nehádal, a neměl ke všem drzé připomínky, asi by to nebyl Damon, kterého miluju...