Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » The game on time - 6. kapitola

Konečně jsme došly na našimi bratry určené místo.

„Tak kde to je?!" vykřikla jsem.

Jo, pokud jsem vám to ještě neříkala, tak původní upíři mají schopnost mluvit s ostatními původními upíry na jakoukoliv dálku.

Elena mlčela, asi poznala že nemluvím s ní.

Byla legrace vás dvě pozorovat celou cestu. ozvalo se po chvíli na druhé straně.

„Vy jste nás sledovali??" naštvala jsem se snad ještě víc.

Jo. Víš, asi bych ti to neměl říkat, ale Grill už neexistuje.

„Já tě zabiju!" vykřikla jsem znovu.

Už jsem na něho neměla vůbec náladu, ale musela jsem to prostě udělat. Musela jsem! Naštval mě tolik, že... Zmizela jsem z místa činu a Rebekah tam jen nechápavě stála. Asi nevěděla co se děje. No, jenže já to vím až moc dobře. Nějak jsem se dostala za těma idiotama, byli ještě "pořád" doma.

„To si ze mě děláte všichni srandu!" křikla jsem znovu.

„Teď je v tomhle městě něco jako Grill, ale je to na úplně jiném místě," začal vysvětloval Klaus.

Rychle jsem zmizela a začala hledat Bekah. Nikde jsem ji nemohla najít, tak jsem začala hledat ten Grill. Ten taky nikde nebyl.

„Tak kde to je?!" zaslechla jsem poblíž nadávat Elenu.

Pak ke mě Elena přišla úplně a vyjeveně na mě civěla.

„Kde máš Rebeku?" nechápala.

„Nevím, někde zůstala. Asi se jí tam líbilo," odsekla jsem.

„Já hledám ten prokletej Grill snad po celým městě, když jsem ho nemohla najít, tak jsem začala hledat vás. Když jsem vás taky nenašla, začala jsem hledat Grill a pak zase vás, následně jsem hledala Grill a pak zase..." Nedokončila, protože jsem ji přerušila já.

„Chápu. Zajdi si k bratrům pro radu, poradí ti určitě dobře," řekla jsem ironicky.

„Ne, tam nejdu. Je to dálka."

„Asi vím kde to je," řekla jsem s úsměvem.

„Kde?"

Když jsme došly na místo, hned jsme si všimly velké budovy.

„Co to je?" vytřeštila Elena oči když uviděla Grill.

„Přestavěný Grill," řekla jsem a zasmála se jejímu výrazu.

Když jsem došly asi po deseti minutách před vchod, tak jsme si ihned všimly Rebekah, která stála s vítězným úsměvem opřená o strom, který byl hned před dveřmi (ne, nemohli ten vchod udělat někde jinde).