Vampire stories - Harry Potter » Jednodílné » Tři růže

Rok co rok kráčel muž hřbitovní bránou. Každý rok měl v ruce tři růže, každou jiné barvy. V očích měl prázdno, byla tam jen tma jako uprostřed té nejděsivější noci, která se kdy v kouzelnickém světě odehrála. Nebylo tam vůbec nic...

Pravá noha střídala tu levou. Již po třinácté kráčel k hrobu s třemi růžemi. Za pár dní by chlapci bylo třicet let - pomyslel si, ale kráčel dál. Zastavil se až u hrobu, kde nic nebylo. První tři roky tam přibývaly kytky každý den, hrob přetékal všemožnými květinami, ale zájem opadal. Po třech chodili už jen přátelé, po dalších pěti už nechodili ani ti. Lidé zapomínali, kouzelníci také - jen on ne, což možná bylo to nejděsivější, co se mohlo stát.

Nechápal, jak svět mohl zapomenout na chlapce, který bojoval od začátku až do konce za šťastný kouzelnický život. Nechápal, jak je možné, že každý přestal myslet na toho mládence, který se obětoval, aby ostatní mohli žít. Jak mohli zapomenout jeho nejbližší...

Jeho pohled zabloudil k prvnímu jménu...

Vzpomínal na muže, který mu sedm let v Bradavicích znepříjemňoval život. Nenáviděl ho, ale přitom obdivoval. Postavil se Temnému pánovi, aby ochránil svou ženu a syna. Chtěl, aby žilo to nejcennější, co Potter kdy měl a jak šla léta - nenávist vyprchala, protože muž zmoudřel a k bílé růži přibyla i jedna rudá pro něj... Prohrál s ním sice boj o jeho lásku celé existence, ale obdiv nikdy nevyprchal. James Potter měl sílu vzdorovat Temnému pánovi - tu on neměl...

Druhé jméno působila jako žiletka, která prořízne tenkou kůži a nechá vytékat blahodárnou tekutinu...

Jediná žena jeho zpropadeného života, kterou miloval a nenáviděl zároveň. Byla jeho přítelkyní ještě dříve, než nastoupili do Bradavic, ale z jeho strany se přátelství změnilo v pravou kouzelnickou lásku, která nikdy nevyprchá. Miloval její dva moudré smaragdy, kterými uměla říci tolik slov, aniž by vůbec promluvila. Miloval její povahu a nenáviděl její rozhodnutí stejně jako u každého Nebelvíra, ale ještě za jednu událost jejího zbytečně krátkého života ji miloval ještě více - nikdy ho nezavrhla, ani když se přidal na stranu Zla. Ona věděla, že zlo v něm není. Lily nosil jako první růži bílé barvy, protože ona bila čistá jako první zimní sníh. Jeho milovaná Lily...

Třetí jméno bylo pro jeho život nejdůležitějším a přitom nejméně významným... Působil jako Cruciatus a pohlazení peříčka zároveň...

Chlapec, který zachránil nejeden život. Chlapec, který šest let v Bradavicích lezl muži na nervy tak moc, že měl sto chutí ho někdy proklít, ale nikdy to neudělal kvůli těm dvěma smaragdům, které říkaly tolik jako oči jeho milované Lily. Nikdy netušil, že by mohl cítit takový podívný strach, když do sedmého ročníku nenastoupil on i jeho přátelé. Nikdo nevěděl, kam zmizel Vyvolený a nikdo se to ani nikdy nedozvěděl. Protože ti dva Nebelvírští to nikdy nikomu neprozradili, ale muž to věděl. Věděl to z dopisu, který po chlapci zůstal a byl adresován výhradně jemu. Bylo to gesto na usmíření a muž si uvědomil, že to on se celých šest let choval jako idiot ke chlapci, který mu tolik pomohl. Ke chlapci, který když psal poslední řádky - věděl, že jde na jistou smrt a s jeho smrtí zemřelo i to největší zlo. Chlapec byl kopií svých rodičů, proto bílá růže žíhaná barvou krve. Obdivoval chlapce, kterého zároveň miloval jako... Vlastně jako syna, kterého nikdy neměl a nikdy mít nebude...

Položil na hrob tři růže a posadil se na lavečku, která u hrobu byla. Chvíli seděl mlčky, ale po nějaké době si povzdechl. Bylo to nespravedlivé. Hermiona Grangerová si vzala Weasleyho a na svého nejlepšího přítele zapomněli stejně jako ostatní. Sice se o něm každý učí ve škole - teď tomu ještě každý věří, ale za pár desítek let se z tohoto chlapce stane legenda a bude se o něm vyprávět v pohádkách na dobrou noc. Už nikdo neuvěří, že kdysi žil chlapec, který byl pravý Nebelvír. Muž naposledy pohlédl k hrobu a vstal. Pro něj nezvykle pomalým krokem kráčel pryč od hrobu, pryž z hřbitova v Godrikově dole...

Bylo ironií osudu, že právě Mistr lektvarů Severus Snape chodil každý rok uctít jejich památku. Byl jediný kouzelník na světě, který nezapomněl na někoho jako byl Harry Potter a jeho rodiče a až jednou vydechne Severus Snape naposledy, tak už nebude nikdo, kdo by uctíval jejich památku a nosil tři různě barevné růže na jejich hrob...