Vampire stories - Povidky » Na pokračování » Náruč temnoty 3. Kapitola

„To by se mému příteli nelíbilo, jsem tu s ním, pane.“

Řekla mírně naštvaně, pořád zoufale sledující Michaela, který si k ní probojovával cestu přes dav lidí .

„Tak to bys teda měla změnit názor, protože jdeš semnou.“

Zavrčel a oči mu žhnuly, jeho štíhlé prsty se omotaly kolem Rinina zápěstí, hodil na bar pár bankovek a vyvlekl ji pryč z baru.

„Michaeli! Vykřikla a zoufale se snažila něčeho o chytit, ale bylo pozdě, už seděla v autě, které ji odváželo bůh ví kam.

„Co chcete?“ vyštěkla a všechna její slušnost byla ta tam. Muže, který ji vezl od Michaela pryč neznámo kam propalovala nenávistným pohledem a toužila po tom, aby mu mohla do zad vypálit díru velikosti fotbalového míče.

„Ale no tak, Rin, přeci si tykáme.“

Napomenul ji a usmál se jakoby nic.

„Co odemně chceš, kreténe!“ zakřičela. Už to zase byla chladnokrevná Rin.

„Já nic, to můj pán.“

„Kam mě vezeš.“

„Do pánova sídla.“ Rin tenhle ubohý chlap připomínal robota.

„To ti neprojde!“ Markův ostrý smích proťal ticho v autě jako žiletka hladkou kůži.

Rin cítila, jak jí hrůzou stoupají chloupky na krku do pozoru.

„Snad si nemyslíš. Že tě te tvůj muž ochrání.“

„Můj muž?“

„Ale no tak, nedělej, že o ničem nevíš, určitě jste svoji.“

Auto prudce zastavilo, Mark se na Rin otočil s ďábelským úsměvem.

„Dobrou noc, princezno.“ To bylo poslední, co Rin slyšela potom cítila ostré píchnutí v hlavě a spadla do tmy.

„Našli jste ji?“ zeptal se Michael s nadějí v hlase.

„Ne, pane, stopa končí před klubem nejspíše musel použít auto.“

Řekl s hlubokou poklonou jeden z Michaelovích strážců.

„Sakra!“ zavrčel Michael a hodil sklenku s Whiskey, které si ani neloknul proti zdi, sklenka se s ránou roztříštilala o zeď a svůj obsah vylila na drahý perský koberec.

„Řeknu služebné, aby, aby to uklidila.“ Řekl druhy strážce a s úklonou vycouval ze dveří.

„Najdu si svého andílka sám.“

„Pane, nepřijde mi to rozumné opouštět sídlo, my vaši ženu najdeme.“

„Ach Santiago kéž by to byla pravda.“ Povzdychl si Michael a posadil se za  mohutný pracovní stůl z šestnáctého století., mladý upír si za něj stoupl a položil mu ruku na rameno.

„Najdeme ji, pane.“ Uklidňoval ho.

„Nezbývá mi nic jiného. Než doufat.“ Řekl Michaekl sklesle.

Strážce vstoupil do stínu v rohu místnosti.

Jejich rozhovor totiž přerušilo tiché klepání na dveře.

„Dále.“ Řekl Michael a narovnal se v křesle.  Dveře se otevřeli a dovnitř vešla drobounká postava.

„Pan Diego říkal, že mám zde uklidit nějaký nepořádek.“ Pípla se skloněnou hlavou služebná.

„Ach, ano!“ vydechl Michael, skoro na tu sklenici, kterou vrhl proti zdi zapomněl.

Měl jiné starosti, bál se o  svého andílka.

Služebnin pohled sklouzl k mokrému fleku na zdi a poté na drahý perský koberec.

Michael vstal a opustil pracovnu, nesnesl pomyšlení na to, že je Rin v nebezpečí, zastrčil dvě dýky za opasek a tiše vklouzl do noci a vydal se hledat ženu, která ho poblouznila.

Rin byla zvláštní, věděl, že ji nikdy nepochopí v jednu chvíli ho nechá aby jí políbil a v zápětí mu dá políček  a vyhrožuje, že když to udělá znovu, dá mu pěstí.

Pořád se s ním hádá a on byl natolik hloupý, že se do té hádky nechal zatáhnout.

Věděl,  že ho Rin bude pořád překvapovat.

Jediný, kdo mu mohl pomoci byl Terene – démon stopař.

Proto se rozhodl stavit se v Rininém  bytě, pro její halenku. Rinina vůně obklopila jeho tělo, jen co vstoupil do ložnice.

Všude bylo uklizeno, postel ustlaná a oblečení bylo naskladané v komíncích ve skříni.

Michael vzal první kousek oblečení, který viděl, neměl v plánu se tu zdržovat déle než bylo nutné.

Usmál se nad tím, že jeho andílek má andělsky uklizeno a opustil její byt.

Vydal se na druhý konec Prahy.

Démoni nemají rádi společnost upíra, vlkodlaka, natož lidí.

Jeho kroky vedli k jedné zchátralé budově. Která hrozila tím, že každou chvíli spadne.

Michael s nakrčeným nosem vešel dovnitř, tenhle zápach měl odradit každého, kdo by chtěl vstoupit dovnitř. Michael se naposledy nadechl  a se zadrženým dechem vkročil do poslední místnosti, která ho oddělovala od démona.

Nepotřeboval být vědma, aby věděl, kde démona najít, kde je smrad, je i démon, bohužel.

(…)

„Ach, Michaeli,“ usmál se postarší démon se třema očima, zjizvenou tváří a udělal směšnou úklonu.

Michael si nevšímal výsměšku na jeho osobu, kdyby nepotřeboval jeho služby, už dávno by z toho démona udělal sushi.

„Copak tě k nám přivádí?“

Ušklíbl se démon.

„Říká se, že jsi nejlepší stopař v okolí..“

„Skutečně?“ zeptal se démon lhostejně a se zaujetím si prohlížel své nehty.

„Ani jsem si nevšiml.“

„Dokaž toto tvrzení, ukaž, že jsi opravdu nejlepší stopař v okolí, potřebuji někoho najít.“

Dovolil, aby lehký úsměv zvlnil jeho rty.

„Copak ty nevěříš tomu, že dokážu vystopovat každého!“ zuřil démon a přimhouřil všechny tři oči.