Vampire stories - Povidky » Na pokračování » V zajatí temnoty - Prológ - Zvláštne stretnutie

Song

Prológ

Leah

Vicky a Leah nikdy nemali život ako máme my. Ich život bol ťažší a plný bolesti. Keď mali osem rokov, zomreli im rodičia, ale neboli to sestry. Boli iba kamarátky, čo sa poznali už od škôlky. Po smrti rodičov zažívali ťažké obdobie. Vyhodili ich z bytu, kde bývali. Škola ich už nesponzorovala. Nikdy neverili, že by sa mohli ešte niekedy usmiať. Museli vymyslieť, čo ďalej. Keďže boli iba malými deťmi, našli ich spávať v škatuliach. Zobrali ich do sirotinca a tam nejaký čas prebývali. Neskôr si ich zobrala jedna milá rodina, ktorá nemohla mať deti. Boli šťastné, keď mohli byť spolu. Chodiť do školy, na výlety, ba aj do lesa.

Stalo sa to presne na ich šestnáste narodeniny. Vybrali sa do lesa a zablúdili. Keďže ani jedna nevedela, kde sa nachádzajú, rozhodli sa, že sa rozdelia. Nikdy predtým nič také neurobili, čo im naháňalo strach. Nielen, že to nikdy nespravili, ale aj sa nikdy nebáli o tú druhú. Obidve išli iným smerom, Vicky smerom doľava, priamo do mesta a Leah doprava, hlbšie do lesa.

Leah nevedela kam ide, ale nemala vôbec strach. Po pár minútach sa už začala báť. V kroví začula pohyb. Pomaly sa otočila a nikto tam nebol. Pomaly šla ďalej a znovu to počula.

„Kto si? Neschovávaj sa predo mnou!” skríkla.

Stále nič. Nikto sa neozýval, ale ona vedela, že tam niekto je. Mala veľký strach, čo v jej povahe nikdy nebolo. Leah mala v sebe odvahu, divokosť, ale aj oddanosť, vedela milovať až do konca. Presne tak to bolo u jej rodičov.

Pokračovala v chôdzi ďalej a znovu počula, akoby ju niekto sledoval. Tento raz sa ale neotočila, ale pokračovala v ceste. Srdce jej bilo o život. Cítila cudziu prítomnosť, ale nič neurobila. Po chvíli začula, že kroky sú bližšie. Rozbehla sa a bežala lesom. Ten kto bol za ňou sa takisto rozbehol. Bolo to o to divnejšie, že bol rýchlejší ako ona. Bežala ešte rýchlejšie, pokým nezakopla o koreň stromu.

Ten pád nebol obyčajný. Ruka sa jej spriečila o iný koreň a keď ňou prudko trhla, tak si ju zlomila. Vykríkla od bolesti a chytila si ju. Noha na tom bola lepšie, mala ju iba vyvrtnutú. Otočila sa priamo na toho, čo ju prenasledoval. Bola nemilo prekvapená, keď zistila, že pred ňou nestojí človek, ale medveď. Bála sa ešte viac.

Hľadela medveďovi do očí a on do jej. Zrazu sa odniekiaľ objavil ten najkrajší chalan na svete. Opísať ho by jej trvalo niekoľko hodín. Mal strapaté svetlo hnedé vlasy, zelené oči plné vzdoru, odvahy a láskavosti, plné pery a pevné svalnaté telo. Bol veľmi pekný a Leah nevedela, ako zakryť červeň. Silno zavrčal a medveď sa vybral cestou späť.

Potom sa otočil na Leah a so škaredým pohľadom sa jej spýtal: „Čo tu, do riti, robíš? Vieš, že toto je temný les? Povieš mi aspoň svoje meno?”

„Stratila som sa a hľadala cestu späť. Toto, že je temný les? Nevyzerá tak. A ja som Leah,” povedala to veľmi vzdorovito, čo sa mu nepáčilo.

Prižmúril oči a zle sa na ňu díval. Premeriaval si ju, čo ju vôbec nepotešilo. Podľa jeho výrazu usudzovala, že ju vidí takto: čierne strapaté vlasy, divoký výraz v jej modrých očiach, plné pery a špinavé oblečenie. Ale ona vždy vyzerá inak. Vždy mala svoje čierne vlasy zopnuté do francúzskeho copu, rockerské oblečenie vždy upravené a oči nikdy neboli plné láskavosti.

Podľa jeho výrazu rozoznala, čo si o nej myslí. „Hlúpe dievčatko z mesta."

Nasadil kamennú masku a povedal: „Ja som Lukas a ty teraz pôjdeš domov!” Chytil ju za tú zlomenú ruku a ona nemala inú možnosť, iba vykríknuť.

Pustil ju so strachom v očiach. „Čo je? Spravil som niečo?”

Cítila, že má o ňu veľký strach. Tak mu iba odpovedala: „Ani nie, len keby si ma nechytil za tú zlomenú ruku! A nemôžem sa postaviť, pretože mám vyvrtnutý členok!”

Díval sa na ňu s úžasom. Keby ju nechytala malátnosť, tak by počula, čo jej pekné potom povedal. No skôr, ako niečo stihol povedať, omdlela.

Vicky

Vicky znala Leah už od školky. Vicky a Leah. Nejlepší kámošky. Ale jejich život byl plný bolesti. Strachu o své příbuzné. Zemřeli jim rodiče, když jim bylo osm roků. Bylo to pro ně příliš bolestivé. V ten den jim bylo už šestnáct let, když se vydaly do lesa a ztratily se. Nevěděly, kudy jít zpátky, takže se rozhodly, že se rozdělí. Každá půjde jinou cestou. A tak se tomu i stalo. Leah šla hlouběji do lesa, Vicky se vydala blíž k městu.

Vicky pohodila svými černými vlasy, potom udělala pár kroků směr město a už za sebou něco stihla zaslechnout. Snažila se to nevnímat, doufala, že se jí to jenom zdálo. A namlouvala si to. Jenže opak byl pravdou. Nezdálo. Znovu za sebou něco zaslechla, křupání větviček. Černovláska přidala do kroku. Teď už si byla pevně jistá, že se jí to jenom nezdálo. Tohle je skutečnost. A ona si uvědomila až teď. Kroky za ní zrychlily, křupání větviček přidalo na intenzitě a na hlasitosti. Bála se o svůj vlastní život. A taky si přála, aby to nepotkalo taky Leah. Měla strach o sebe i o ni. Dívka nevěděla, co dělat, nejlepším řešením se zatím zdálo to, že se rozběhne, a když doběhne do města, tak ji pohltí pocit bezpečí. Pak už bude mít strach o Leah. Jenom o Leah. Ale tohle teď řešit nebude, černovláska zaregistrovala první domy. Super, je blízko města. Snad tam doběhne dřív, než ji to zabije.

Něco s ní švihlo o zem. Dopadla tvrdě na mokrou trávu. Chtěla se postavit, ale nešlo jí to. Nemohla pohnout rukou. Měla ji zlomenou. A právě teď se to moc nehodilo. Na druhý pokus se postavila, ale nevěděla, co má dělat, když před sebou spatřila vlka. Obyčejný vlk, a ona z něho má strach. Ještě nikdy ji ale nenapadlo, že z nějakého vlka bude mít pocit, že se ji snaží zabít vrah. No, teď se jí to děje.

Dívka naklonila hlavu na stranu a byla připravena zaútočit, i když si byla jistá, že z tohoto určitě živá nevýjde. No, ale ona to chtěla zkusit.

Všimla si, že vlk se proletěl ke stromu, co byl za ním. Nevěděla, co se to děje. Ona ale využila situace a rozeběhla se pryč od vlka. Věděla ale, že tak lehké to asi nebude. Zastavila se poblíž stromu, o který se opřela, a podívala se na to místo, kde ještě před chvílí stála.

Černovláska spatřila osobu, která byla mužského pohlaví. Stál před vlkem v bojovné póze. Vlk se na něho podíval, otevřel tlamu a skočil po něm. Kluk ho ale stihnul včas odrazit, vlk dopadl na zem, přesněji na kameny. Vlk se postavil, rozeběhl se, spatřil ji a skočil po ní. Dívka se svezla podél stromu k zemi, kde před sebe dala ruku a zavřela oči. Myslela si, že zemře.

Chvíli se nic nedělo, Vicky otevřela obě oči a naklonila hlavu tak, aby věděla, co se děje. Vlk ležel kousek od ní a ten kluk byl blízko ní. Ona dala ruku zpátky a postavila se, připravena kdykoliv zaútočit.

Toto je naša spoluautorská poviedka s Darkness.