Vampire stories - Povidky » Jednodílné » Na Svatého Valentýna - Soutěž

Bylo to už pár týdnů, co jsem odcestovala do Londýna bydlet a pracovat, abych zapomněla na svůj život a na svojí minulost. Na Jasona, který mi loni dal na Valentýna kopačky z důvodu toho, že nám to neklape. Byl to blbec, který byl jen zahleděný do sebe. Byli jsme spolu od střední, kde jsme se poznali, když jsem byla v prváku. Byl tehdy o tři roky starší a mě tenhle náš věkový rozdíl skvěle vyhovoval. Roky strávené s ním po jeho boku byly úžasné, ale na druhou stranu poslední půl rok s ním byl příšerný. Vrátila jsem se vzpomínkami do toho osudného dne.

***

Šli jsme se projít. Bylo svatého Valentýna. Všude visela valentýnská výzdoba. New York byl nádherný v té tmě a nočních světel, ale něco bylo špatně už od samého začátku, co mě Jason vytáhl ven dneska po práci. Byl strašně odtažitý a pořád jsme se poslední dobou hádali. Snažila jsem se ho vzít za ruku, ale on sebou ucuknul a založil si je do kapes. Věděla jsem, že se blíží konec, který byl zcela nevyhnutelný. Ale moje mysl tenhle fakt odmítala. Bála jsem se z toho, co bude následovat. Stmívalo se. Zastavili jsme se na známém místě. Na místě, které bylo všem na očích. Jaká ironie. Jeho modré oči byly vyhaslé. Ruce měl založené na hrudi a jeho obličej nic neprozrazoval. Minuty se vlekly jedna za druhou.

„Musíme si promluvit, Samantho," řekl najednou chladně. „O nás dvou."

Jeho chladnost mě najednou zastrašila. Věděla jsem, co se chystá udělat.

„O čem?" Stále jsem tenhle fakt odmítala přijmout

„Rozcházíme se,″ řekl najednou tu osudovou větu.

Větu, kterou jsem NIKDY nechtěla slyšet. Zabolelo mě u srdce. Ta slova mě zranila jako dýka vražená do srdce. Mé sny se rozpadly jako domeček z karet. Potlačovala jsem slzy. Byla jsem pořád v šoku. Najednou jsem dostala vztek a naštvaně jsem se na něj zadívala.

„Proč?" zakřičela jsem na něj.

„Z důvodu toho, že nám to neklape. Mrzí mě to. Měl jsem ti to říct dřív," podíval se na mě znovu chladně.

„Fajn," odsekla jsem a odešla jsem z toho místa pryč.

Do jeho modrých, prolhaných očí jsem se už nedokázala déle dívat...

***

Od té doby jsem nenáviděla valentýn a věci s tím spojené. Všude na tenhle svátek byly zamilované páry, které se líbaly, nebo se držely za ruce. Jak jsem tenhle svátek z celého srdce nenáviděla! Zavrtěla jsem hlavou, abych se zbavila dotěrných myšlenek. Londýn byl nádherné město stavěné přesně pro mě... Právě, když jsem se vracela z práce všude bylo nádherně. Byl teplý letní večer, ale něco mi na dnešku nesedělo. Všude bylo plno mladých či starých lidí v párech a drželi se za ruce. Všude visela valentýnská výzdoba. Proboha! Já na to úplně zapomněla. Pomyslela jsem si zděšeně, když mi po chvíli došlo, že je dnes Svatého Valentýna. Letos je první Valentýn, který trávím sama. Bylo načase se přes to přenést a posunout se dál. Třeba si časem někoho najdu, ale kdo ví. Nechtělo se mi jít domů. Nebylo kam spěchat. Rozhodla jsem se si udělat pořádnou procházku a povznést se nad svojí bolest. Věděla jsem, že letos zůstanu zase sama. Procházela jsem se a došla na Towerbridgský most. Byl to nádherný pohled. Procházela jsem mezi páry, které pozorovali tuhle nádheru. Našla jsem si zde své místo a dívala jsem na Temži, která protékala pod mostem. Nevím, jak dlouho jsem tam přemýšlela, ale po půlhodině jsem se rozhodla, že bych měla jít už domů. Šla jsem se sklopenou hlavou zabraná do vlastních myšlenek. Nedávala jsem pozor na cestu, když po chvíli do mě někdo vrazil.

„Omlouvám se," řekl sympatický mužský hlas a já vzhlédla.

„Nic se nestalo," usmála jsem se a zadívala se na něj pořádně.

Prohlídla jsem si ho a polilo mě neuvěřitelné horko. Na sobě měl tmavé rifle, modré tričko a rozepnutou mikinu. Jeho krátké hnědé vlasy měl zastřižené a jeho hnědé oči si mě zvědavě prohlížely. Začala jsem pomalu něco cítit. Možná to byla blbost, ale to byla první známka toho, že jsem se vzpamatovala po roce.

„Jsem Darren Richardson," usmál se a váhavě mi podal ruku. „Těší mě."

„Já jsem Samantha Savierová. Potěšení na mé straně." Vřele jsem se na něj usmála a podala si s ním ruku.

Ledva jsme se dotkli rukami, ucítila jsem mezi námi další jiskření. O to víc se usmál.

„Jak to, že je taková krásná slečna na Valentýna sama?" zeptal se mile.

„Jak to, že je takový pěkný chlap na Valentýna sám?" vrátila jsem mu to otázkou, se slovy, že to chci též vědět.

„Přítelkyně mě opustila před dvěma lety. Od té doby jsem sám." Smutně se na mě zadíval.

Přikývla jsem a podívala jsem se na něj.

Díval se na mě tak nádherným pohledem jeho hnědých očí a váhavě jsem se na něj zadívala. Možná to bylo atmosférou tohoto svátku, nebo to bylo vzájemným jiskřením a náhodným setkáním mezi námi. V té chvíli jsem měla pocit, jako kdybych už ho znala. Váhavě jsme se k sobě naklonili a čekali, co se bude dít. Nesměle mě chytil za ruku. Bylo to milé gesto. Usmál se a naklonil se pomalu ještě ke mně blíž. Srdce se mi bušilo jako o závod splašené. Naše rty se spojily v něžný krátký polibek. Bylo to na Svatého Valentýna.