Vampire stories - Titulní strana » Ochránkyně 3. Kapitola

Smála jsem se, jelikož má mysl nepobírala tuhle situaci.

Upíři neexistují, to není možné, ale ta jejich rychlost, ty zuby na mém krku…

„Cože?“ zvedla jsem hlavu a podívala se šéfovi tohoto gangu do očí a byly černé! Nechápala jsem, proč jsem si toho nevšimla dřív?

Cítila jsem se slabá, zatočila se mi hlava. Hučelo mi v uších všude kolem mě byla tma a já vnímala jen svůj pomalý dech.

Cítila jsem, jak mě někdo bere do náručí, moji kůži ovál chladný vítr. Po tváři se mi skutálela jedna slza. Pod sebou jsem ucítila něco měkkého a něčí chladná ruka mi setřela slzu z tváře a přikryla mě.

Uslyšela jsem zoufalý povzdech.

„Omlouvám se za vše, nevím, jestli mě slyšíš, ale mrzí mě, že jsem tě sem dovezl, ale kdybych to neudělal, zemřel bych a místo mě by to dělal někdo jiný.“

„Prosím, nech se přeměnit, je to pro tvé dobro, když to neuděláš, budu tě muset zabít a to nechci, prosím, život upíra není špatný, jen jedno malé bodnutí, vůbec to nebolí.“ Šeptal Jeff stále zoufaleji.

Nechci být upír, ale ani nechci být mrtvá… Po tváři mi stekla další slzla, proč je to všehno tak nefér!

Chtěla jsem Jeffovi  poděkovat, ale nemohla jsem najít hlas.

Musím se stát upírem, abych mohla žít?

„Proměn mě ty,“ zašeptala jsem hlasem, který jsme nepoznávala.  Další slzy se mi nahrnuly do očí.

Měla jsem strach, měla jsem raději prosit o smrt, škemrat, aby mě zabil a ne prosit o to aby mě proměnil v tvora, kterým je on.

„Ale," zarazil se a přestal dýchat.

Donutila jsem se otevřít oči.  Jeff zatínal svaly a čelist měl pevně semknutou, ve tváři odmítaví výraz.

„Prosím,“ vydechla jsem

„Nenabízej mi to,“ procedil skrz zatnuté zuby. Posadila jsem se a posunula jsem se blíže k němu, odhrnula si vlasy z krku a naklonila hlavu na bok.

Z Jeffovi hrudi vyšlo temné zavrčení.

Otřásla jsem se, ale pořád vedle něj seděla, nehnula jsem se ani o píď.

Jeff povolil své svaly a podíval se mi do očí. Zase jsem se otřásla, v jeho očích se značila touha po krvi.

Hřbetem ruky mi přejel po krku až k tepně.

„Smím,“ zašeptal oči nespouštějíc z mého krku .

Vyděšeně jsem polkla přikývla.

„Budeš to, co já.“

Zašeptal ponuře se usmál a začal svá usta přibližovat k memu krku.

Políbil mě na krku, po polibku následovalo malé bodnutí a já byla v ráji v podbřišku mi explodovaly snad všechny pocity. Svaly mne brněly. Bude ze mne upír, vrah na kterého nikdy nikdo nevěřil.

Jeff se odtrhl od mého krku a těžce ddechoval. Chtělo se mi spát, tak strašně spát.

Oči jsem měla zavřené a usmívala jsem se, nechtěla jsem oči otevřít a probudit se do světa ve kterém ze mě bude stvůra.

Tento tmavý svět se mi líbil, jen temnota a já. Celé mé tělo bylo ochablé a probíhalo jím příjemné brnění.  Byla jsem v samotě, ztrácela jsem se v ní a stala se její otrokyní.

Tak takové je to zemřt, prožila jsem smrt, cítila jsem její pachuť na jazyku.

„Začal ti nový život.“ Zašeptal mi Jeff. Oči jsem měla neustále zavřené, nehodlala jsem je otevřít. Chtěla jsem se nechat temnotou ukolébat k spánku.

Alice a Rose, taky jsou… Vyděšeně mi proběhlo hlavou.

„Jeffe?“ zachraptěla jsem.“

„Pšt,“ teď bys měla odpočívat!“ řekl káravě a přikryl mě.

Byl ke mně hodný, ale já musela vědět, jestli holky jsou taky…

„Alice,“ podařilo se mi ze sebe vypáčit.

V místnosti bylo ticho.

„Jef-fe.“ Polkla jsem a snažila se nedat znát paniku ve svém hlase.

„Je to, co ty,“ Povzdechl si.

„Ro.“ Zašeptala jsem ztěžka neschopná dokončit Rosino jméno.

„Rose taky, teď už neodmlouvej a odpočívej.“

Přikázal hlasem, který nepřipouštěl námitky.

„Dí-ky.“ můj hlas mě neposlochal, jakoby ani nebyl můj.

Přitáhla jsem deku blíže k sobě a usnula.

Objevila jsem se na nějaké louce, všude kolem byly rozkvetlé květiny.

Sluneční paprsky dopadaly na moji bledou tvář.

Lehce jsem se dotkla jedné květiny, která začala uvadat.  Slunce mě oslabovalo a bralo mi energii. Tedy alespoň v tom snu.

Vstala jsem a ukryla se ve stínu mohutných stromů, které museli růst pěknou řádku let.