Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Ochránkyně 6. Kapitola

„A máš snad lepší nápad?" řekla jsem ji odměřeně.

„Násilím se nic nevyřeší, Bello," odpověděla mi chlácholivě a upřeně se na mě podívala.

„A co mám podle tebe jako dělat? Nechat to jen tak?" zamračila jsem se.

„Jo, to by bylo nejlepší, ale to ty stejně neuděláš," povzdechla si.

„Jo, to teda neudělám, já mu ty zuby vymlátím!" vrčela jsem.

„Bello, přestaň vyhrožovat a buď už raději zticha, jo? Uděláš nejlíp," odpověděla mi a snažila se mě ignorovat

Já stejně ale smýšlela v duchu své plány. Ten náfuka dostane co proto i kdybych ho měla hledat na samotném konci světa.

Samozřejmně jsem nemusela hledat daleko, stačilo se přihlásit na střední školu, kde máme vyčmuchat ty pijavice, kvůli kterým se nám tohle všechno událo a chránit je...

Dneska by měli přijít poštou plány a popis těch upírů, které máme chránit, takže Alice zůstala doma a my s Rose jsme jeli nás všechny přihlásit do školy.

Museli jsme hodně cvičit, abychom naše schopnosti vytrénovali co nejlíp, ale po včerejším incidentu kvůli stupidní louce jsme si museli najít jiné místo.

„Budeme si muset najít jiné místo na trénink..." Zamumlala Rose po cestě do školy.

„A taky jinou školu," řekla jsem, když jsem spatřila onu pýchou nadmutou hlavu.

„Proč?" ptala se nechápavě Rose.

„Pýchou nafouklá rzavá hlava chodí sem na školu."

Z dálky jsme uslyšela smích. „Tak to se povedlo, nafouklá!" a další nával hýkavého smíchu.

Zahlédla jsem zrzkův vražedný pohled, chystala jsem se zase říct něco uražlivého, ale přerušilo mě zazvonění telefonu.

Podívala jsem se na display, byla to Alice.

„Ano?" zamumlala jsem.

„Bell, nesmíš se toho kluka ze včerejška ani dotknout!!"

Podívala jsem se na zrzka a on na mě, nechápavě na mě civěl.

„Je On."

„On?!" vyjekla jsem, „to si snad děláš legraci."

„Ne, ale...." Ohlédla jsem se na zrzka, který pořád civěl.

„Promluvíme si o tom doma, Al," řekla jsem a zaklapla telefon.

Rose se na mě taky nechápavě dívala.

„Doma." řekla jsem a ona přikývla, vypada to, jako kdybych převzala funkci vůdce.

Přihlásili jsme se na školu s tím, že zítra nastoupíme a vyrazili domů.

„Takže, co se děje, Alice?" řekla jsem, jen co jsem vešla do domu.

„Co to má společného s tím zrzounem ze včera?" ptala jsem se dál, když se neměla k tomu mi odpovědět.

„Ehm, zamumlala a rukou si mnula zátylek. „Slib, že nebudeš křičet."

„Máme je chránit, všechny tři."

„Jsou tři?"

„Ano, jeden se jmenuje Edward, to je ten zrzek," řekla a podala mi složku. „Další je Jasper a Emmet."

Postupně rozdala každé složku. Oddechla jsem si, když v mé složce byl blonďák, co se tvářil, jako kdyby chodil po horkých kamenech a ne ten zrzoun.

Rose dostala Emmea a Alice toho zrzka.