Vampire stories - Stmívání » Na pokračování » Pravá láska má navrch - 4. kapitola

Pohled Bells – o dalším víkendu v malé kavárně

„Jak to je tedy mezi tebou a Edwardem?“ zeptala se mě zcela vážně Astrid. Moje jediná upíří kamarádka. Edward ani neví, že je momentálně ve městě, ale mě to nevadilo.

„Popravdě?“ zeptala jsem se jí vážně.

„Jak jinak?“ zeptala se mírně sarkasticky.

„No dobře,“ zhluboka jsem si povzdechla. „Je to čím dál horší, dnes ráno jen tak vypadl z bytu, ani mi neřekl, kam jde,“ řekla jsem popravdě. Poslední dobou jsem z něho už nemohla. Tolik mi toho neříkal.

„To jako vážně?“ zeptala se nevěřícně. Kývla jsem hlavou.

„Poslední dobou dělá, že jsem vzduch, a když spolu mluvíme tak se jedině pěkně chytneme,“ řekla jsem vážně.

„To je magor,“ řekla a mírně se usmála. „Nestojí ti za ty nervy,“ dodala.

„Já vím,“ kývla jsem hlavou. „Ale kdybych požádala o rozvod, znamenalo by to, že uznávám prohru,“ přiznala jsem.

„Já vím,“ ďábelsky se usmála. „Ale můžeš mu udělat ze života peklo. To jsi vždy uměla.“ Teď už jí v očích tancovali plamínky. Usmála jsem se, její nápad se mi zamlouval.

„Tohle je dobrý nápad,“ přiznala jsem. „Donutím ho, aby přiznal prohru sám,“ dodala jsem potěšeně.

„Jasně, pochopí, že si nemá zahrávat s Bellou Cullenovou,“ řekla potěšeně Astrid.

Pohled Edwarda – nákupní středisko

„Taky máš pocit, že život kolem tebe je na nic?“ zeptala se mě Alice jako by nic. Ale věděl jsem, kam tím míří. To, že si vůbec nerozuměla s Jasperem.

„Častěji než si myslíš,“ řekl jsem šeptem, ale věděl jsem, že to uslyší.

„Proč nevidím budoucnost tvé manželky?“ pokusila se změnit téma. Zhluboka jsem se nadechl.

„To asi bude její mocí,“ řekl jsem pomalu, „dary jiných upírů na ní nefungují, ale to jsem ti už říkal.“ Zavrtěla hlavou.

„Řekl jsi, že jí nemůžeš číst myšlenky, ale myslela jsem si, že třeba,“ mírně se pousmála. „Že jí třeba uvidím. Zajímalo by mě, jak vypadá,“ poslední věta byla plná zvědavosti, ale i něčeho, co jsem nedokázal momentálně jakkoliv určit.

„Má dlouhé hnědé vlasy a karamelové oči,“ řekl jsem krátce.

„To je teda popis,“ usmála se jako by se nechumelilo. „Tohle si zkus,“ řekla a hodila po mě černou košili. „Bude ti slušet,“ dodala na vysvětlenou. Usmál jsem se na ní. Připadala mi tak jiná než Bella. Bella by řekla, že se změnila, když byla ve válce. Popravdě, nikdy jsem nepochopil, proč do ní šla. Proč dívka šla do války a Bella to vždy přešla slovy, že tehdy jí to připadalo jako nejlepší řešení, ale proč sakra.

Vlezl jsem do kabinky a natáhl jsem na sebe košili, po chvíli jsem se v ní už ukazoval Alici.

„Padne ti,“ řekla potěšeně a nechala mě se z ní vysvléct.

„Jak to je mezi tebou a Jasperem?“ zeptal jsem se jako by se nic nedělo, ale ve skutečnosti mě to náramně zajímalo.

„Opravdu to chceš vědět?“ Kývl jsem hlavou. „Jasper umí vycítit emoce, ale poslední dobou mě ignoruje,“ řekla zklamaně. „Jako by mě snad už nemiloval.“

„Chápu,“ řekl jsem šeptem. S Bellou jsem to měl podobně, můj názor nikdy nevnímala. „Najednou má upír pocit, že společný život s upírem, kterého si kdysi vzal, nebyl dobrý nápad.“

„Přesně,“ kývla Alice a hlavou a šlo na ní vidět, že kdyby mohla, tak by slzela.

A pak jsem se rozhodl udělat něco, co bych si mohl vyčítat, ale věděl jsem, že nebudu. Pomalu jsem se k ní nahnul. Byla skoro o dvě hlavy menší než já a zastavil jsem se těsně až u jejich rtů. Viděla, co chci udělat, takže se ani nelekla. Jen překročila tu mezeru, co mezi námi zbývala a spojila naše rty.

Ty jakoby neprotestovali. Přesně k sobě seděli. Polibek byl opatrný, ale plný zármutku z našich partnerů. Po chvíli se Alice odtrhla.

„Tohle se nesmí nikdo dozvědět,“ řekla šeptem.

„Nesmí,“ souhlasil jsem s ní, ale popravdě. Ani jeden jsme toho nelitovali.