Vampire stories - The Vampire Diares » Na pokračování » Perfect devil: 2. část

Přispíváš zde?

Ano (13) Ne (0) Ne, ale uvažuju o tom (1) Ne, jenom čtu (2) Chystám se (0) Neuvažuju o tom (22)

Celkem hlasů: 38

Perfect devil: 2. částLačně sledoval můj obnažený krk. Viděla jsem tu proměnu. Jeho oči se změnily, znovu, tak jako před tím. Jeho špičáky se prodloužily a on se hladově zakousl do mé tepny. Cítila jsem, jak pramínek rudé krve stéká po mém krku. Jak si probojoval cestičku, aby mi mohl stéct do výstřihu. Damon zřejmě nechtěl, aby přišla ledva kapička na zmar, a proto mi jazykem začal bloudit po krku, aby mi krev smyl. Pokračoval níž, zastavil se až u mého výstřihu.


Přinutil, mě si sednou do křesla. Pronikavě jsem ho pozorovala, když si pomalu naléval alkohol a při tom se na mne pobaveně usmíval.

„Chodím teprve jeden den do školy a už…"

„Chodila," opravil mě rychle a sedl si vedle mne. Povytáhla jsem jedno obočí, jestli to myslí vážně. To mě tady chce držet, nebo zabít? Při posledním myšlenkovém slově jsem nahlas polkla. Najednou se mi před očima naskytl obraz do minulosti. Znovu jsem si vzpomněla na ten večer, co jsme se viděli poprvé. Musel mě něčím omámit. Přece mě nemohl kousnout do krku, musel mi dát nějaké drogy, nebo tak něco.

„Čím si mne omámil?" Damon se nahlas zasmál.

„Eleno, jediné, čím tě můžu omámit je můj vzhled a oči. V očích je všechno," šeptl to, jako hádanku. Nad tím jsem jenom kroutila hlavou. Jak vidno tento cizinec byl asi vážně psychicky narušený a arogantní, a to velmi!

„Nad čím přemýšlíš?" propaloval mě svým pronikavým pohledem.

„Nad svou přítelkyní, určitě jí chybím!" Tak jsem ze sebe oficiálně udělala lesbu, možná mi to pomůže. Jelikož se Damon začal smát, tak jsem poznala, že mi to nepomohlo.

„Nejsi lesba!" upozornil mě. Tentokrát jsem se zasmála já.

„A to zase víš jak? Hmm?" vybídla jsem ho a založila si ruce na prsou. Odložil si skleničku na stůl a přiblížil se k mému obličeji. Z krku mi odhrnul vlasy a začal mi šeptat.

„Víš, jak to vím? Když jsem se k tobě takto naklonil, celá ses roztřásla, srdce ti začalo bušit. Toužíš po mě," uzavřel to a vrátil se na svou předchozí pozici. Zamračila jsem se na něj.

„Nemyslíš si o sobě nějak moc?" vyjela jsem na něj a postavila se. Cekem mě překvapilo, že mě nechal, nebránil mi.

„Spíš se ještě podceňuju! Mimochodem, jestli uděláš ještě jeden krok k těm dveřím, tak to už nedopadne tak dobře, jako to všechno, co jsi už udělala!" upozornil mne s klidem. Nijak jsem ho nebrala vážně. Co by mi mohl udělat? Při nejhorším ho zbiju, umím se bránit! Nejsem přece žádná bačkora. Můj cíl, klika ode dveří, byla už na dosah! Už jsem se k ní natahovala. Ale v tu ránu už mi dělalo zábranu jeho tělo. Jeho výraz se ani trochu nezměnil. Stále měl ten pobavený úsměv. Netušila jsem, jak se dostal ke mně tak rychle.

„Eleno, Eleno, Eleno, já tě varoval!" nadzvedl jedno obočí a usmál se ještě víc. Své ruce mi přitiskl na ramena. Snažila jsem se z toho nějaký prapodivným způsobem vymanit, ale marně. Byl příliš silný, až nadlidsky. Zvažovala jsem možnost, že to všechno nemusel být jenom sen. Možná, že je vážně monstrum!

Damon mě přitlačil na stěnu. Dostali jsme se k ní neuvěřitelně rychle. Začala jsem ho od sebe odstrkovat, snažila jsem se. Při tom jsem trochu ječela. Upřímně, stále jsem úplně nezjistila, co je zač. Pravda, měla jsem určitou teorii, ale bála jsem se na ni jen pomyslet, jelikož bych se zhodnotila, že jsem blázen.

„Prosím, pusť mě!" plakala jsem. Damon se ode mne odtáhl.

„Už sis konečně dala dvě a dvě dohromady? Zjistila jsi, že se mnou si nemůžeš zahrávat? Ale teď už je celkem pozdě, holka! Alespoň trochu si dám," šeptl poslední slova.

Lačně sledoval můj obnažený krk. Viděla jsem tu proměnu. Jeho oči se změnily, znovu, tak jako před tím. Jeho špičáky se prodloužily a on se hladově zakousl do mé tepny. Cítila jsem, jak pramínek rudé krve stéká po mém krku. Jak si probojoval cestičku, aby mi mohl stéct do výstřihu. Damon zřejmě nechtěl, aby přišla ledva kapička na zmar, a proto mi jazykem začal bloudit po krku, aby mi krev smyl. Pokračoval níž, zastavil se až u mého výstřihu.

Upír ode mne odešel, nechal mě tam roztřepanou stát. Složila jsem se na zem, nevím přesně proč. Jestli protože jsem se právě dozvěděla, že existuje někdo takový, nebo protože mi právě sál krev a mé tělo jí nemělo dostatek. Svou tvář jsem vložila do dlaní. Cítila jsem horké slzy, které stékaly na kůži.

„Budeš tam sedět navěky?" pobídl mě Damon. Přes slzy jsem se na něj podívala a poté poslušně vstala. Nechtěla jsem znovu zažít něco takového, i když vím, že to zažiju ještě rozhodně nejednou. Jednou ho to ale přestane bavit a zbaví se mne. Prostě nepřestane pít. A ta myšlenka mě děsila, ale zároveň uklidňovala.

Posadila jsem se vedle něj na sedačku, jako největší neviňátko.

„Ale co se ti stalo, Eleno? Před chvílí si ještě byla taková… živá," připomněl mi. Jenom jsem nahlas dýchala. Podívala jsem se na něj s určitou zlobou v očích, alespoň jsem se o ni pokusila. Černovlasý upír se znovu uštěpačně usmál. Dělá snad on něco jiného, než se směje?

„Pochop, musel jsem ti ukázat, kdo je tady pánem!" vysvětlil mi, naklonil se ke mně blíž a prstem mi setřel jednu kapku. Jeho dotek mi způsobil husí kůži po celém těle. Byl tak studený. Nabrala jsem tu největší odvahu, kterou jsem v sobě našla. Přiblížila jsem se k němu, jako bych ho chtěla políbit. Tak těsně, jak jen to bylo možné, jsem se k němu přiblížila.

„Nenávidím tě!" zašeptala jsem ostře. „A je mi jedno, jestli mne zabiješ…" Damon mě chytl pevně pod krkem. Zatnul čelist a jemně mě položil na sedačku. Naklonil se nade mne.

„Používáš až moc ostrá slova, holčičko. Přijde mi, jako bys žadonila o to, abych se z tebe napil!" přimhouřil oči. Znovu měl svůj tradiční úsměv na rtu.

„Máš pravdu, chci, abys mě zabil. Jelikož nevidím svou budoucnost, vím, že tě za chvíli přestanu bavit, jako stovky přede mnou," šeptala jsem a přitom se mu hluboce dívala do modrých očí, které teď možná trochu zjihly. Možná mi přišlo, že se v něm něco zlomilo? Ale začal se smát.

„Myslíš si, že mě tyto sentimentální kecy donutí k tomu, abych tě nechal jít?" pozvedl jedno obočí. „My dva si spolu ještě pořádně užijeme. Slibuju, že nebudeš litovat…"

Teď už bude jenom poslední část této krátké povídky... Doufám, že se vám tahle kapitola líbila.

Diskuse pro článek Perfect devil: 2. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile02.gif./] [.smile03.gif./] [.smile04.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile10.gif./] [.smile11.gif./] [.smile12.gif./] [.smile13.gif./] [.smile14.gif./] [.smile15.gif./] [.smile16.gif./] [.smile17.gif./] [.smile18.gif./] [.smile19.gif./] [.smile20.gif./] [.smile21.gif./] [.smile22.gif./] [.smile24.gif./] [.smile25.gif./] [.smile26.gif./] [.smile27.gif./] [.smile28.gif./] [.smile29.gif./] [.smile30.gif./] [.smile31.gif./] [.smile32.gif./] [.smile33.gif./] [.smile34.gif./] [.smile35.gif./] [.smile37.gif./] [.smile38.gif./] [.smile39.gif./] [.smile40.gif./] [.smile41.gif./] [.smile44.gif./] [.smile45.gif./] [.smile46.gif./] [.smile47.gif./] [.smile48.gif./] [.smile49.gif./] [.smile50.gif./] [.smile51.gif./] [.smile52.gif./] [.smile53.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

chůva 100

Online